6 Tdo 1409/2003
Datum rozhodnutí: 15.01.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1409/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2004 dovolání, které podala obviněná J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 1 To 29/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 29 T 8/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 29 T 8/2002, byli obvinění J. a Z. M. uznáni vinnými trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., protože dne 26. 10. 2001 v obci S. V., okr. P., v rodinném domku , po předchozí dohodě, společně usmrtili E. R., a to tak, že J. B. nejdříve v průběhu odpoledních hodin E. R. uspala, když mu podala přesně nezjištěné léky obsahující paracetamol, flunitrazepam a diazepam v množství nepřekračujícím jejich maximální povolené léčebné dávky a následně na místo povolala Z. M., který pak, ve večerních hodinách, stále ještě spícího E. R. ležícího na zádech, nejméně třemi razantními údery vedenými tvrdým dřevěným předmětem s podélnými tupými hranami, záměrně zasáhl do obličejové části hlavy a poté jej, opakovaně, velkou intenzitou, hranou své ruky, udeřil do krku, v důsledku čehož E. R. utrpěl tříštivou zlomeninu dolní části kosti čelní, tříštivou zlomeninu nosních kůstek, zlomeninu obou horních čelistí, rozsáhlé prokrvácení měkkých pokrývek lebních v krajině čelní a drobnoložiskové prokrvácení v krajině týlní, mnohočetná ložiska zhmoždění a prokrvácení tkáně obou čelních laloků mozku, vícečetné trhliny tvrdé pleny v místě obou čelních laloků mozku, těžký otok mozku, včetně mozkového kmene, vícečetné tříštivé zlomeniny jazylky, chrupavky štítné a zlomeniny prvních dvou chrupavčitých prstenců průdušnice s částečným odtržením příklopky hrtanové a zhmoždění štítné žlázy a horního úseku jícnu a další zranění, což v průběhu nejvýše několika minut vedlo k úmrtí E. R., když u něj při souběhu zhmoždění mozku a rozdrcení hrtanové kostry, došlo k selhání základních životních funkcí; přitom J. B. a Z. M., v souladu se svou předchozí dohodou, E. R. chtěli usmrtit.

Za tento trestný čin byli podle § 219 odst. 1 tr. zák. odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to obviněná J. B. v trvání třinácti let a obviněný Z. M. trvání dvanácti let, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byli pro výkon trestu zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 1 To 29/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná J. B. prostřednictvím svého obhájce do výroku o vině dovolání, přičemž ho opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V dovolání obviněná namítá, že odvolací soud zamítnutím jejího odvolání vlastně potvrdil výrok o její vině učiněný krajským soudem. Tvrdí, že pro uznání viny a zamítnutí odvolání nebyly splněny podmínky, neboť došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. Dále cituje celou skutkovou větu z pravomocného odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti obviněná prohlašuje, že kategoricky popírá existenci jakékoli dohody ze Z. M. na usmrcení poškozeného E. R., zejména že by byla se spoluobviněným dohodnuta na tom, že poškozeného nejdříve uspí. Zdůrazňuje, že k takovému jednání neměla žádný důvod a neexistoval motiv pro usmrcení poškozeného. Léky, které mu měla podat, jsou lehce dostupné a E. R. si je mohl opatřit sám, případně mu je mohl předepsat lékař. Podle obviněné je pravdou to, že spoluobviněného Z. M. přinutili k vraždě tři neznámí lidé.

Obviněná opakuje, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., když nezjistil skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, a na základě takto nesprávně zjištěného skutkového stavu rovněž nesprávně v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil provedené důkazy v její neprospěch. Konstatuje, že odvolací soud porušil ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř., když zamítl její odvolání, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vydán na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a nesprávně vyhodnocených důkazů.

Z popsaných důvodů obviněná J. B. navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, přičemž aby sám ve věci rozhodl a podle § 226 písm. c) tr. ř. ji zprostil obžaloby.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že z obecného hlediska lze dovolání označit za přípustné. Mimořádnému opravnému prostředku vytýká, že obviněnou uváděnému dovolacímu důvodu nekorespondují vznesené námitky, které se výlučně týkají hodnocení důkazů. Navíc argumenty, uvedené v dovolání, jsou opakováním obhajoby obviněné uplatněné v rámci odvolání, s nimiž se odvolací soud jednoznačně vypořádal. Obviněná se tedy domáhá v podstatě druhé odvolací instance a odlišného hodnocení důkazů. Podle státní zástupkyně bylo dovolání podáno z jiného, než deklarovaného důvodu /§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ a z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné odmítl a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné J. B. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./ bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť pouze jeho existence podmiňuje provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Uvedený dovolací důvod uplatněný obviněnou J. B. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V předmětné věci však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnou J. B. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněná v dovolání odmítá existenci dohody se spoluobviněným Z. M. na zabití poškozeného E. R., a to včetně dohody ohledně jeho uspání. Zdůrazňuje, že pro takové jednání neměla důvod a neexistoval motiv, pro který by měl být jmenovaný usmrcen. Konstatuje, že léky, které mu podle závěru soudu měla podat, jsou lehce dostupné a poškozený si je mohl opatřit sám. Tvrdí, že spoluobviněného Z. M. přinutili k vraždě tři neznámí lidé. Všechny tyto námitky ohledně nedodržení postupu podle ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., ale směřují proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci a způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, přičemž je nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Samotná skutková zjištění včetně hodnocení důkazů nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, byť ve zmíněných procesních nedostatcích obviněná následně spatřuje chybné rozhodnutí o vině. Proto Nejvyšší soud nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., tj. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné J. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák



Vypracoval:

JUDr. Štefan Škadra