6 Tdo 1408/2003
Datum rozhodnutí: 10.12.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1408/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2003 o dovolání obviněného A. b. A. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 8 To 154/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 42/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 4 T 42/2003, byl obviněný A. b. A. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost nahradit poškozenému J. B., škodu ve výši 6.000,-Kč. Se zbytkem svého nároku byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Citované rozhodnutí obviněný napadl odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 8 To 154/2003, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. S. dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí, jímž byl uznán vinným, spočívá na nesprávném právním posouzení. V odůvodnění vytýká soudům obou stupňů, že přehlédly rozpor ve výpovědi poškozeného, přičemž tuto skutečnost nemohl poškozený vysvětlit. Dále uvedl, že v době, kdy zmizel mobilní telefon, se bavil s jiným účastníkem akce, avšak ani soud I. stupně ani soud odvolací jeho výslech neprovedly a odvolací soud při svém rozhodování nebral v úvahu výpověď svědkyň K. P. a D. O. a vycházel pouze z výpovědi poškozeného.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku učinil návrh, aby rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a usnesení Městského soudu v Praze byly zrušeny podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., a věc aby byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a vyslovila názor, že námitky, kterými obviněný argumentuje, uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Dále konstatovala, že popis skutku, ze kterého soudy v předmětné věci vycházely, odpovídá použité právní kvalifikaci. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Zabýval se dále tím, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolání podal z jiného důvodu než ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotvuje.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Takto vymezený dovolací důvod znamená, že dovoláním je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku v tom smyslu, že byl chybně podřazen pod ustanovení trestního zákona, nebo že byla chybně aplikována jiná ustanovení hmotného práva, tedy i jiného než trestního, avšak tyto námitky se mohou týkat jen toho skutku, jak jej zjistil soud. Není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění samotných, stejně jako nesprávnost hodnocení důkazů, nesprávnost při provádění důkazů apod. Hmotně právním posouzením se rozumí ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění subsumuje pod nějaká ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jestliže je soudu vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů nebo to, že za podklad skutkových zjištění vzal důkaz, který takto neměl či nemohl být použit, je tím rozhodnutím soudu zpochybňováno nikoli z hlediska hmotně právního posouzení, nýbrž z hlediska dodržení procesních ustanovení, především ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a ustanovení § 2 odst. 1 tr. ř., které vyjadřuje zásadu zákonnosti řízení. Z toho je zřejmé, že v dovolání lze uplatňovat jen právní námitky, pokud jde o posouzení skutkového stavu zjištěného soudem, a nelze uplatňovat skutkové námitky s cílem dosáhnout změny skutkového stavu zjištěného soudem.

Výhrady obviněného uvedené v dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují k tomu, aby byla změněna skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze. Dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, zejména poukazuje na údajnou rozpornost výpovědi poškozeného, kterou měly soudy přehlédnout. Poukazuje na výpovědi dalších svědkyň, které však soudy nevzaly v úvahu a domáhá se také provedení nápravy ve vztahu k rozsahu dokazování, které mělo být doplněno o výslech dalšího účastníka akce / Američana /. Výtky jiného charakteru se v dovolání nevyskytly. Vzhledem k tomu, že obviněný svými argumenty nepožaduje odstranit vady spočívající v nesprávném právním posouzení, ale zasahuje do skutkového stavu věci, tím že se domáhá jiného způsobu hodnocení důkazů, je nelze podřadit pod důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., a proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 10. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák

Vypracovala:

JUDr. Milada Kodysová