6 Tdo 1405/2005
Datum rozhodnutí: 10.11.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1405/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. listopadu 2005 o dovolání obviněného L. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. N. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. 5 To 276/2005 81, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 17 T 759/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 5 To 276/2005, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného L. P., proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 17 T 759/2004, kterým byl uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a byl mu podle § 257 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, když pro výkon uloženého trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci a bylo rozhodnuto o nároku poškozených podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.

Proti shora citovanému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že ve skutkové větě rozsudku není žádná zmínka o tom, že by jednotlivé případy (poškození cizí věci), byly provedeny jednotným záměrem pokračovat v trestné činnosti, tudíž se nejedná o pokračování v trestné činnosti. Za této situace pak podle jeho názoru nelze jednání popsané ve skutkové větě posoudit jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., neboť každý případ poškození je třeba posuzovat samostatně a vzhledem k výši způsobené škody u každého útoku, kdy nebyla způsobena škoda ve výši potřebné pro kvalifikaci jednání jako trestného činu, není dán jeden ze znaků trestného činu, kterým byl uznán vinným. Dále poukazuje na to, že trestný čin poškozování cizí věci je trestným činem úmyslným, avšak ve výroku rozsudku soudu prvního stupně není žádná zmínka o tom, že by se měl trestného činu dopustit úmyslně, tudíž chybí subjektivní stránka trestného činu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje soudem zvolenou právní kvalifikaci za nesprávnou, neboť při existenci výše uvedených nedostatků měly soudy aplikovat zásadu in dubio pro reo. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu zrušil, stejně jako na ně obsahově navazující rozhodnutí a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, poukázal na to, že otázka pokračování i forma zavinění jsou instituty hmotného práva a s ohledem na charakter jejich uplatnění obviněným v podaném dovolání, byly uplatněny právně relevantním způsobem. V další části vyjádření k dovolání reaguje na konkrétní námitky obviněného a dospívá k závěru, že dovolání obviněného je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

K námitkám obviněného je potřebné uvést následující: Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně spočívalo jednání obviněného kvalifikované podle § 257 odst. 1 tr. zák. v tom, že dne 30. 10. 2004 v H. v době od 03.15 04.15 hodin na ulici N. t. v podnapilém stavu kapesním nožem prořízl pneumatiky na osobních vozidlech Opel Omega, reg. zn. majitele L. Ú., nar., N. t., H., kde prořízl dvě pneumatiky v celkové hodnotě 3.100,- Kč; BMW, reg. zn. majitele S. P., nar., N. t., H., kde prořízl jednu pneumatiku v hodnotě 3.300,- Kč; Opel Van, reg. zn. majitele J. K., nar., N. t., H., kde prořízl jednu pneumatiku v hodnotě 3.500,- Kč; Opel Astra, reg. zn. majitele J. K., nar., N. t., H., kde prořízl jednu pneumatiku v hodnotě 4.200,- Kč; Toyota Yaris, reg. zn. majitele K., p. a. s., T., P., kde prořízl jednu pneumatiku v hodnotě 1.400,- Kč a způsobil tak celkovou škodu ve výši nejméně 15.500,- Kč . Ze shora uvedeného je zcela nepochybné, že jednání obviněného se mělo odehrát v době od 03.15 hod. do 04.15 hod., dne 30. 10. 2004, tedy v průběhu jedné hodiny, kdy obviněný podle skutkového zjištění měl kapesním nožem proříznout celkem šest pneumatik; tuto skutečnost ani obviněný nenapadá.

Pokud pak jde o otázku pokračování v trestném činu, toto je vymezeno čtyřmi znaky: a) útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislosti). Byť soud prvního stupně podrobněji své závěry nerozvedl, jak by vyplývalo z ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., nelze souhlasit s argumentací obviněného, že by jednání, které je popsáno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil soud odvolací, nevykazovalo znaky trestného činu poškozování cizí věci ve smyslu § 257 odst. 1 tr. zák.

Jak již bylo shora uvedeno (nad rámec rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně), musí Nejvyšší soud uvést, že každý z útoků obviněného naplňoval stejnou skutkovou podstatu trestného činu /znak pokračování a) viz shora/, neboť v daném případě je zřejmé, že obviněný poškodil cizí majetek šest pneumatik, na celkem pěti vozidlech. Splněn byl i znak pokračování b) viz shora, kdy byl obviněným uskutečňován jednotný záměr, vyplývající z jediné vůle obviněného. Ve vztahu k uvedenému lze zmínit rozhodnutí č. 46/1967 Sb. rozh. trest., podle kterého lze jednotný záměr dovodit např. ze stejnorodého způsobu jednání, kdy pachatel odcizuje stále stejné předměty, z objektivních souvislostí, jako je doba a místo spáchání jednotlivých dílčích útoků, přičemž všechny zjištěné okolnosti je třeba hodnotit komplexně. Obviněný po krátkou dobu, v průběhu své cesty, stejným způsobem za použití nože poškozoval cizí věci, přičemž ze situace popsané ve výroku rozsudku a z důkazů provedených v rámci dokazování, na základě kterých je skutkový stav vybudován (tudíž nelze nepohlížet na zjištěný skutkový stav komplexně ve smyslu shora uvedeném), je zřejmé, že obviněný jednal úmyslně ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák., neboť nedbalostní formu zavinění vylučuje již samotné proříznutí šesti pneumatik v krátkém časovém sledu za použití téhož nástroje, přičemž nelze přehlédnout, že způsob poškození cizí věci, v daném případě zvolený obviněným, vyžaduje také soustředěné užití síly a způsobilého nástroje. Sám obviněný rovněž připustil, viz protokol o vydání věci poškození pneumatik odstavených motorových vozidel na str. 14 spisu. Pro pokračování v trestném činu je nezbytné, aby způsob provedení byl stejný nebo podobný /znak pokračování c) viz shora/, což je z popisu skutku jednoznačné, stejně jako další znak pokračování d) viz shora (objektivní souvislost), kdy obviněný byl na základě upozornění svědka policejní hlídkou zajištěn s kapesním nožem, přičemž počátek páchání trestné činnosti, která směřovala proti totožnému předmětu útoku, byl stanoven dobou 03.15 hod. a konec 04.15 hod. dne 30. 10. 2004.

Ze všech shora uvedených skutečností tedy vyplývá, že v daném případě bylo jednání obviněného správně kvalifikováno jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kdy jednáním obviněného byly naplněny všechny zákonné znaky tohoto trestného činu. Ve vztahu k uvedenému nelze akceptovat námitku obviněného, že by jeho jednání mělo být posuzováno jako opakování, nenaplňující znaky trestného činu s ohledem na výši způsobené škody. Jde-li o pokračující trestný čin, škody způsobené pokračováním v trestném činu se sčítají, proto byla také správně stanovena výše škody ve smyslu § 89 odst. 11, 12 tr. zák. (nikoli nepatrná).

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti musel Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž by musel jeho věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle § 265i odst. 2 tr. ř. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.)

V Brně dne 10. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann