6 Tdo 140/2002
Datum rozhodnutí: 28.05.2002
Dotčené předpisy:




6 Tdo 140/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2002 dovolání, které podal obviněný R. Ř., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 2 To 153/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 20/1998, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ř. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 29 T 20/1998, byl obviněný R. Ř. uznán vinným skutkem právně kvalifikovaným jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. Za tento trestný čin a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 11. 1999, sp. zn. 5 T 71/99, byl obviněný odsouzen podle § 222 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 11. 1999, sp. zn. 5 T 71/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Okresní pojišťovna P., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. Ř. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 2 To 153/2001, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Usnesení bylo obviněnému i jeho obhájkyni doručeno shodně dne 20. 2. 2002.

Proti uvedenému usnesení podal prostřednictvím svého obhájce obviněný R. Ř. s poukazem na § 265b odst. 1 písm. e), g), k) tr. ř. dne 18. 4. 2002 dovolání, které bylo se spisovým materiálem doručeno Nejvyššímu soudu dne 9. 5. 2002. Z důvodů v mimořádném opravném prostředku podrobně uvedených obviněný jednak namítá, že proti jeho osobě bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Dále namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že o zamítnutí odvolání bylo rozhodnuto, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. a z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. e), g), k) tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 2 To 153/2001. Dále aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem a trestní stíhání obviněného zastavil pro nepřípustnost s ohledem na čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998. V dodatku dovolání ze dne 29. 4. 2002 obviněný R. Ř. uvedl, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzované trestní věci obviněného R. Ř. není dovolání přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo do trestního řádu zavedeno novelou trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci nabylo podle § 140 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 27. 11. 2001, založila již tato okolnost sama o sobě procesní stav, že nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2001, byť dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Ř. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadené usnesení a předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k