6 Tdo 1386/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1386/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2003 dovolání, které podal obviněný J. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 1 To 71/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 9/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 46 T 9/2003, byl obviněný J. M. uznán vinným skutkem právně kvalifikovaným jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 222 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. G., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný J. M. a v jeho neprospěch státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně odvolání.

Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 1 To 71/2003, byl z podnětu obou podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 46 T 9/2003. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí. Obviněný J. M. byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 3 tr. zák., protože dne 21. 9. 2002 mezi 02.00 03.00 hod. v H, po předchozím slovním a fyzickém konfliktu s L.G., poté, co na něj tento zaútočil, jej stáhl na zem, kde jej čtyřikrát udeřil pěstí do pravé krajiny čelní a z části lícní tak prudce, že poškozený po útoku zůstal ležet; v důsledku toho, že útok vedl proti hlavě, která byla pevně fixována k zemi, mu vyjma četných povrchových kožních oděrek a zhmoždění kůže a podkoží na čele vpravo, na nose, na pravé tváři a na pravé horní končetině, způsobil i podkožní krevní výrony na čele měkkých pokrývek lebních v čelní krajině, plošný splývavý krevní výron pod měkkými plenami mozkovými, masivní krvácení do mozkových komor, těžký otok mozku s vyznačeným týlním a spánkovým kuželem oboustranně s následným terminálním vdechnutím žaludečního obsahu do dýchacích cest, tečkovitými výronky pod poplicnicí obou plic a akutním překrvením všech orgánů, přičemž v důsledku masivního krvácení do mozkových komor provázeném těžkým otokem mozku L. G., kolem 04.15 hod. zemřel.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, přičemž pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. G., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl výroky o vině a trestu, přičemž ho opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný je přesvědčen, že neodpovídá za smrt L. G., protože nejsou splněny podmínky podle § 88 odst. 1 tr. zák., neboť odvolací soud se dostatečně nevypořádal se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a s tvrzeními znalců při hlavním líčení a veřejném zasedání. Namítá, že znalec MUDr. L. S., CSc. do protokolu uvedl, že možným mechanismem zranění poškozeného byl jeho nekoordinovaný pád na zem. Proto podle obviněného mělo být jeho jednání posouzeno podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvádí, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen formálně, když ve skutečnosti namítá chybné hodnocení provedených důkazů, z čehož dovozuje nesprávnost použité právní kvalifikace. Fakticky tak napadá soudem učiněná skutková zjištění. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Pro případ, že by bylo učiněno rozhodnutí jiné, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. M. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze vytýkat i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.

Dovolání jako specifický mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. M. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání namítá, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal se závěry znaleckého posudku a s výpověďmi znalců a uvádí, že podle tvrzení MUDr. L. S., CSc. byl možným mechanismem zranění poškozeného jeho nekoordinovaný pád na zem. Tato tvrzení jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku, když namítá nesplnění podmínek stanovených v § 88 odst. 1 tr. zák. a uvádí, že jeho jednání mělo být posouzeno podle § 221 odst. 1 tr. zák. Jak již bylo výše popsáno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Obviněný v dovolání neuplatňuje konkrétní právní námitky, že by skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a podrobně rozvedený v jeho odůvodnění byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 3 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec tohoto zákonného dovolacího důvodu. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. prosince 2003



Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k