6 Tdo 138/2009
Datum rozhodnutí: 12.02.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 138/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2009 o dovolání, které podal obviněný B. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 61 To 247/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 66/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 50 T 66/2007, byl obviněný B. J. (dále jen obviněný ) uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 241 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti zdržet se během zkušební doby podmíněného odsouzení jakéhokoli nevyžádaného kontaktu vůči poškozené T. H.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 61 To 247/2008, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl.

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a g) tr. ř. Argumentaci předmětného podání není zapotřebí s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podrobně rozvádět. Postačí uvést, že obviněný namítl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud jeho odvolání nečetl a přednesené vyjádření a návrhy obhajoby neposlouchal. Dále obviněný shledal, že ve věci docházelo k opakovanému porušování zákona a opatřování důkazů v rozporu se zákonem (konkrétně mělo jít o výpisy úkonů od zdravotní pojišťovny obviněného poskytnuté bez jeho souhlasu), popř. brojil proti časovému posunu skutku soudem prvního stupně. V neposlední řadě zhodnotil ve věci provedené důkazy a konstatoval, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., neboť nerozhodoval na základě skutkového stavu, o němž nepanuje důvodná pochybnost. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 61 To 247/2008, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Seznal, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o celou řadu dovolacích důvodů, z nichž ovšem některé v dané trestní věci zjevně nebyly či ani nemohly být naplněny [především důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a), c), d) či f) tr. ř.]. Obviněný v rámci dovolání ani jediný z deklarovaných dovolacích důvodů věcně nerozebírá a žádné konkrétní odůvodnění některého z uplatněných důvodů dovolání se v jeho mimořádném opravném prostředku nelze dočíst. Předmětem jeho argumentace jsou pouze stesky do způsobu opatřování důkazů, jejich provádění a hodnocení, čili proti způsobu, jímž soud zjišťoval skutečný stav věci. Podle státního zástupce takové námitky žádnému ze zákonných dovolacích důvodů obsahově neodpovídají. Jinými slovy řečeno, obviněný podal své dovolání z důvodů jiných, než které jsou zákonem aprobovány jako řádné dovolací důvody, a proto z titulu jeho mimořádného opravného prostředku nelze věc náležitě přezkoumat.

Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Navrhl pak, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Podle § 37 odst. 3 tr. ř. jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům. Byl-li některý z více obhájců označen či určen podle § 37 odst. 3 tr. ř., postačí doručit rozhodnutí soudu druhého stupně jen jemu a běh dovolací lhůty se pak odvíjí od tohoto doručení bez ohledu na to, kdy se s rozhodnutím seznámili ostatní obhájci obviněného (srov. přiměř. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck 2008, s. 2133).

Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněnému byla dne 6. 8. 2007 Obvodním soudem pro Prahu 9 podle § 39 odst. 1 tr. ř. ustanovena obhájkyně Mgr. D. D., neboť nevyužil práva zvolit si obhájce a tento mu nebyl zvolen ani jinou k tomu oprávněnou osobou a šlo o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. (viz ustanovení obhájce na č. l. 12 spisu). Opatřením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 9. 2007 (založeno na č. l. 9 spisu) bylo ovšem toto ustanovení obhájce zrušeno, neboť dne 9. 8. 2007 si obviněný zvolil obhájce na plnou moc, a to JUDr. J. D. (viz plná moc na č. l. 6 spisu). Součástí spisového materiálu je dále plná moc ze dne 24. 9. 2007, jíž obviněný zmocnil k výkonu obhajoby v předmětné trestní věci advokáta Mgr. J. S. (viz plná moc na č. l. 8 spisu). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 50 T 66/2007 (založeno na č. l. 169 spisu), pak byl podle § 37 odst. 3 tr. ř. určen obhájce JUDr. J. D. k přijímání písemností a vyrozumívání o úkonech trestního řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod. sp. zn. 50 T 66/2007. Toto usnesení bylo oznámeno obviněnému a obhájci Mgr. J. S. dne 9. 1. 2008 a obhájci JUDr. J. D. dne 10. 1. 2008 (viz doručenky na č. l. 170 spisu).

Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno obviněnému i jeho obhájci JUDr. J. D. ve stejný den, a to 5. 11. 2008 (viz doručenky na č. l. 296 spisu).

Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

V návaznosti na shora uvedené skutečnosti je třeba konstatovat, že poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) připadl na pondělí 5. 1. 2009. Dovolání obviněného (adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 9) však bylo prostřednictvím obhájce Mgr. J. S. dáno na poštu až dne 6. 1. 2009 (viz obálka na č. l. 312 spisu).

Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení § 265e odst. 2, odst. 3 tr. ř. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle § 265e odst. 4 tr. ř. přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. února 2009

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý