6 Tdo 1355/2013
Datum rozhodnutí: 27.03.2014
Dotčené předpisy: § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.



6 Tdo 1355/2013-48

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2014 o dovolání obviněných F. K . , a M. G . , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2013, sp. zn. 6 To 21/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 97/2009, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 7 T 97/2009 byli uznáni vinnými
obviněný F. K. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), spáchaného formou účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad I./1-46) a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., spáchaného formou účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad II.),
obviněný M. G. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., spáchaného formou účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad I./1-35) a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., spáchaného formou účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad II.),
kterých se dle skutkových zjištění dopustili tím (zkráceně uvedeno), že:

jako soukromí podnikatelé, podnikající jako fyzické osoby, ačkoli věděli, že zemřelá L. Č., společně s dalšími nezjištěnými pachateli nejméně v období od 1. 12. 2005 do 9. 3. 2006, jako vedoucí expedice masa společnosti Masna Příbram, spol. s r.o., Jinecká 315, Příbram, IČ: 61675393, zajišťovala vyvezení masných výrobků této společnosti mimo řádnou evidenci, vystavovala dodací listy k expedici masných výrobků ve formě vepřových koster a vepřových předků, které neprocházely řádnou evidencí vydaného zboží společností Masna Příbram, spol. s r. o., nebo k jejich vystavení dala pokyn svým podřízeným pracovnicím expedice masa a poté následně dopsala, nebo svým příkazem zajistila dopsání těchto vyvážených masných výrobků na propustky, na základě kterých byly jednotlivé dodávky výrobků propuštěny z areálu společnosti Masny Příbram, spol. s r.o., a vozidly společnosti Masna Příbram spol. s r.o. v rámci řádného rozvozu zboží dodány do provozoven F. K. a M. G., kteří pomáhali L. Č. a dalším nezjištěným pachatelům tím, že po předchozí dohodě zajišťovali realizaci zboží a od řidičů společnosti Masna Příbram, spol. s r.o. odebírali takto vyexpedované masné výrobky do svých provozoven za účelem jejich dalšího zpracování a prodeje, a takto odebrali

obviněný F. K.
ad I) v případech 1) 46) v období od 1. 12. 2005 do 9. 3. 2006 masné výrobky v celkovém množství 39.257,2 kg vepřových koster a vepřových předků v celkové hodnotě 1.983.588,- Kč,
ad II) dne 4. 10. 2006 vepřové kostry o celkové hmotnosti 1.884,9 kg v ceně 109.120,60 Kč,

obviněný M. G.
ad I) v případech 1) 35) v období od 1. 12. 2005 do 1. 2. 2006 masné výrobky v celkovém množství 21.098,6 kg vepřových koster a vepřových předků v celkové hodnotě 1.113.641,- Kč,
ad II) dne 4. 10. 2006 vepřové kostry o celkové hmotnosti 330,9 kg v ceně 18.695,- Kč

Obvinění byli odsouzeni podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání dvou roků, jejichž výkon jim byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. jim byl uložen peněžitý trest, a to ve výši 500.000 Kč obviněnému K. a 350.000 Kč obviněnému G., přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců v případě obviněného K. a pěti měsíců v případě obviněného G.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění zavázáni nahradit škodu poškozené společnosti Masna Příbram, spol. s r. o., a to obviněný F. K.ve výši 2.092.708,60 Kč a obviněný M. G. ve výši 1.132.336,90 Kč. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost Masna Příbram, spol. s r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Zbývá dodat, že týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obviněném R. U.

O odvolání všech tří obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 6 To 21/2013. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byla poškozená Masna Příbram, spol. s r. o., odkázána podle § 229 odst. 3 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a ohledně obviněných K. a G. ve výrocích o trestech a náhradě škody v části, v níž jim byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Masna Příbram, spol. s r. o., způsobenou škodu. Odvolací soud podle § 259 odst. 1 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině uložil obviněným podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnné tresty odnětí svobody v trvání dvou roků, jejichž výkon jim podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. jim uložil peněžité tresty, a to obviněnému K. ve výši 300.000 Kč a obviněnému G. ve výši 200.000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců v případě obviněného K. a v trvání tří a půl měsíce v případě obviněného G. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou společnost Masna Příbram, spol. s r. o., odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

II.
Proti výše citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 6 To 21/2013 podali obviněný F. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Sokola a obviněný M. G. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Eduarda Bruny, Ph.D. dovolání , přičemž oba ho opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

1) obviněný F. K. spatřuje naplnění uplatněného dovolacího důvodu ve vadách, kterými trpí skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně, když neobsahuje řádný popis objektivní a subjektivní stránky trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. Namítá, že hlavní pachatelka mohla eventuálně porušit pracovněprávní povinnosti, a obvinění mohli toliko porušit své povinnosti vyplývající pro ně z obchodního zákoníku. Porušení takové povinnosti však trestněprávní relevance nedosahuje. Ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně zcela absentuje jakákoli zmínka o tom, že by zesnulé L. Č. byly masné výrobky ze strany zaměstnavatele Masna Příbram, spol. s r. o., svěřeny. Je z ní patrné pouze to, že měla podle obžaloby účetními operacemi vytvářet podmínky pro nedovolené dispozice s masnými výrobky. Kde se však vzaly, komu byly svěřeny a kdo je fyzicky držel a fakticky s nimi manipuloval, již ve výroku uvedeno není. V rozsudku prvostupňového soudu (ani soudu odvolacího) není konstatováno, že předmětné masné výrobky, které měly být do jeho provozoven dodány mimo řádnou evidenci, byly L. Č. svěřeny za nějakým konkrétním účelem (např. za účelem dodání na základě řádné objednávky dovolatele). Nelze proto učinit závěr o spáchání trestného činu zpronevěry, aniž by bylo konstatováno, že byl zmařen konkrétní účel, pro nějž bylo hlavní pachatelce svěřeno předmětné zboží. Nedostatkem popisu objektivní stránky jsou rovněž chybějící údaje o platbách za předmětné dodané zboží, z nichž by bylo zřejmé, že o deklarovaný způsob uskutečnění dodávek v daném případě nešlo. Pokud konstrukce skutku soudu prvního stupně spočívá v tom, že jednáním hlavní pachatelky za pomoci jeho a dalších spoluobviněných mělo dojít k vyvedení majetkových hodnot z dispozice poškozené společnosti Masna Příbram, spol. s r. o., ve formální podobě řádných dodávek, pak údaj o chybějících platbách za takto dodané zboží měl být součástí popisu skutku ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu.

Stran subjektivní stránky namítá, že popis jednání hlavní pachatelky v rozsudku soudu prvního stupně nevyjadřuje subjektivní stránku trestného činu zpronevěry, nýbrž jakýsi popis pracovní činnosti zesnulé L. Č. a eventuální porušení pracovněprávních povinností, nejde však o popis skutku naplňujícího obligatorní zákonný znak skutkové podstaty tohoto trestného činu.

Jelikož byl uznán vinným spácháním trestného činu zpronevěry ve formě účastenství, musí jeho jednání, aby jej bylo možné kvalifikovat jako pomoc k trestnému činu zpronevěry, zahrnovat úmysl pomáhat hlavní pachatelce k spáchání tohoto trestného činu. Jeho popis v rozsudku neumožňuje učinit závěr, že takové jednání (pokud za dodané zboží řádně nezaplatil /samo o sobě/) je jednáním trestně právním, naplňujícím obligatorní znaky trestného činu. Dále namítá nespecifikaci předmětu předchozí dohody, tj. vytýká soudu, že neuvedl, s jakým úmyslem odebíral předmětné vyexpedované masné výrobky do své provozovny, a nevyjádřil tak z pohledu subjektivní stránky trestného činu nic, co by mohlo obyčejné jednání v rozporu s obchodním zákoníkem etablovat do roviny trestněprávního jednání.

Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 6 To 21/2013 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 7 T 97/2009, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř.

2) obviněný M. G.

namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, když provedené důkazy nesvědčí o tom, že by skutky spáchal. Neúplnost skutkových zjištění je podle jeho názoru dána jednostranností soudy provedeného a obžalobou navrženého dokazování, souhrn předložených nepřímých důkazů nepodává ucelený obraz trestného činu. S odkazem na nálezy Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 733/2001 a sp. zn. III. ÚS 398/1997) poukazuje na skutečnost, že k vyslovení viny nestačí pouhé nevyvrácené podezření.

Nesprávnost právní kvalifikace svého jednání jako trestného činu zpronevěry spatřuje v tom, že skutková zjištění nenaplňují znak přisvojení si cizí věci, když není zřejmé, v jakém konkrétním jednání mělo přisvojení si cizí věci spočívat. Z toho dovozuje, že je na něho přenášeno důkazní břemeno, neboť je žádáno, aby prokázal, jak se spornými finančními prostředky naložil. Hlavní pachatelku vůbec neznal, není důkaz, že by spolu jakýmkoli způsobem komunikovali anebo spolu měli sjednanou jakoukoli dohodu o odběru zboží. Právní kvalifikace pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. nekoresponduje se závěry důkazního řízení vedeného před soudem prvního stupně. Pokud soud odvolací uvedl, že musel být s hlavní pachatelkou domluven, nikde tato skutečnost nebyla zjištěna.

S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 6 Tdo 186/2008 zdůrazňuje, že zcela chybí důkaz o jeho vědomém podporování hlavní pachatelky, tedy že by jí pomáhal svým jednáním odstraňovat překážky a poskytoval jí pomoc k tomu, aby si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena. V návaznosti na to rozporuje, že by (jak uvedeno pod body I. a II.) tímto jednáním způsobil značnou škodu či škodu nikoli nepatrnou. S odkazem na dřívější rozhodnutí v této věci pod sp. zn. 6 Tdo 653/2012, ve kterém bylo vysloveno, že otázku, zda se obviněný podílel na trestné činnosti hlavního pachatele, je třeba posoudit jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., uvádí, že tato opětovně vyřešena nebyla, a proto nelze ani rozhodnout o jeho vině. Soudy obou stupňů užitý znak pomoci ve formě odstranění překážek není ve skutkové větě při popisu jednání obviněných nikde vyjádřen. Popis se omezuje na konstatování o přebírání masných výrobků při jejich vědomí o deklarovaném způsobu nakládání s nimi zesnulou hlavní pachatelkou. Na tomto základě je přesvědčen o nedostatku mezi skutkovým popisem a právním posouzením. Jiné důkazy nebyly soudem doloženy, ten nevyjasnil důvod rozporů a neodstranil zjištěné nesrovnalosti. Výpovědi svědků jsou v kontextu hodnoceného skutkového stavu vyloženy nesprávně, nejsou v souladu se skutečným stavem věci a nemohou ve spojení s dalšími důkazy vytvořit spolehlivý základ o naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry.

Protože je nezbytné trvat na důsledném uplatňování odpovědnosti za zavinění, když k naplnění trestní odpovědnosti za následek nestačí jej pouze způsobit, nýbrž je nutno ho také zavinit, má za to, že v důsledku nedostatečného a jednostranně vedeného dokazování došlo k porušení jeho ústavně garantovaných práv, konkrétně k porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a tím i k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Na podkladě těchto skutečností navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze, ve výroku o vině, trestu podmíněného odnětí svobody a trestu peněžitého a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl, nebo aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, příp. Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas, aby tak Nejvyšší soud učinil podle § 265r odst. 1 v neveřejném zasedání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) se k obviněnými podaným dovoláním vyjádřila. Ve vztahu k obviněnému K. a jeho námitce, že skutková věta soudu prvního stupně obsahuje pouze popis protiprávního jednání, které je porušením pracovněprávních povinností, nikoli trestným činem, uvedla, že předmětné zboží bylo expedováno za účelem vyloučení podmínek kontrolního mechanismu nad dodavatelsko-odběratelským pohybem vydaného zboží a tomu odpovídajícího inkasa jeho kupní ceny. Takový závěr rovněž odpovídá části skutkové věty, která pojednává o způsobu, jakým hlavní pachatelka fyzicky vyvedla účetně neodepsané výrobky z dispozice poškozené společnosti.

Podle jejího přesvědčení není pochyb ani o tom, že takto vyjádřeným jednáním hlavní pachatelky došlo k zmaření účelu svěření výrobků poškozené obchodní společnosti a s odkazem na dřívější vyjádření v této věci ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 1 NZO 476/2012, ze kterého plyne, že nakládání hlavní pachatelky s majetkovými hodnotami, které jí byly svěřeny v souladu s její pracovní náplní a že s nimi disponovala v rozporu s takovým účelem svěření a to tak, že je při svévolné dispozici odnímala z moci jejich vlastníka, tedy poškozené obchodní společnosti . Zpochybnila i dále uplatněnou námitku, spojenou s výtkou chybějícího vyjádření skutkových okolností o tom, kde se tyto výrobky vzaly, komu a za jakým účelem byly svěřeny a kdo je fyzicky držel a s nimi disponoval.

Naplnění trestného záměru hlavní pachatelky dokládá ta část popisu skutkové věty, ze které je zřejmé, že za takových okolností v rámci řádného rozvozu zboží vyexpedovaná obchodní komodita byla dodávána do provozoven dovolatelů za účelem jejího dalšího zpracování a prodeje. Ačkoli prvým dovolatelem uváděná skutková okolnost o chybějících platbách za dodané zboží není v popisu skutku uvedena, nelze ji podle státní zástupkyně z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry považovat za rozhodnou. Taková okolnost totiž spadá až do stadia po jeho dokonání, ke kterému došlo již vyvedením majetkových hodnot z dispozice poškozené společnosti. Je přesvědčena, že při vyvedení výrobků poškozené společnosti mimo její účetní evidenci byly účelově vytvořeny podmínky k tomu, aby v uvedeném směru vůbec nemohlo dojít k řešení základní účetní otázky má dáti dal . Proto je záležitost chybějících plateb za dodané zboží ve prospěch poškozené obchodní společnosti zcela nepochybná.

Závěru dovolatelů o beztrestnosti jejich jednání s odkazem, že jde o pouhé nezaplacení dodaného zboží, přisvědčit nelze, jestliže podle znění skutkové věty takto jednali, ačkoliv věděli, jakým tam blíže uvedeným způsobem došlo k vyvedení zboží z dispozice poškozené společnosti. Pokud soud hovoří o předchozí dohodě , pak mu nelze vytýkat chybějící předmět takové dohody, jestliže na informaci o takové dohodě navazuje popis jednání dovolatelů v postavení pomocníků hlavní pachatelky.

K výhradě obviněného M. G., že se s hlavní pachatelkou prakticky vůbec neznal, a výhradě k formě poskytnuté pomoci hlavní pachatelce, odkázala na příslušnou pasáž předcházejícího vyjádření v této věci. Důvodnou neshledává ani námitku tohoto obviněného, že postrádá skutkový podklad výroku o vině, vypovídající o tom, že by hlavní pachatelce poskytoval pomoc formou odstraňování překážek. Taková forma pomoci vyplývá pouze z původního odsuzujícího rozsudku ze dne 13. 7. 2011, k jehož zrušení došlo předcházejícím rozhodnutím dovolacího soudu (usnesení ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 653/2012). Nově přisouzená forma poskytnuté pomoci ze strany obou dovolatelů spočívala v opatření prostředků. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1173/2003, usuzuje, že se trestná součinnost pomocníků omezila jednak na předchozí dohodu o přispění po činu a dále po jeho uskutečnění, ke kterému došlo zcela samostatným jednáním hlavního pachatele, na realizaci takové dohody. V uvedeném směru spatřuje nesoulad mezi právním závěrem, že obvinění opatřili prostředky a částí přisouzené skutkové věty (str. 42 rozsudku), ve vztahu k níž byla shrnuta podstata jejich jednání tak, že slíbili pomoc při realizaci masných výrobků, kterých se L. Č. jako hlavní pachatel zmocnila . K námitce obviněného K., že subjektivní stránka trestného činu zpronevěry není v popisu skutku vyjádřena, státní zástupkyně uvedla, že jí při skutkových okolnostech obou dovolatelů nelze přisvědčit.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podaly osoby oprávněné [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

K dovolání obviněného F. K.:

Námitky, kterými obviněný brojí proti závěrům soudů obou stupňů ve vztahu k nedostatku objektivní a subjektivní stránky trestného činu zpronevěry, naplňují jím uplatněný dovolací důvod, Nejvyšší soud je však neshledává opodstatněnými.

K obviněným vzneseným námitkám ve vztahu k naplněnosti znaků objektivní stránky trestného činu zpronevěry:

Objektem trestného činu zpronevěry je vlastnictví věci nebo obdobné majetkové právo k jiné majetkové hodnotě. Předmětem útoku je cizí věc nebo jiná majetková hodnota, která byla pachateli svěřena . Za věc v právním smyslu se považuje ovladatelný hmotný předmět a ovladatelná přírodní síla (elektrická energie, parní energie, vodní energie, jaderná energie apod.). Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem . Pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota d ána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření . Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou (v tom se zpronevěra odlišuje od neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea 2). Přisvojením takové věci se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti neomezené dispozice s věcí. Není však rozhodné, jak poté pachatel s přisvojenou věcí, která mu byla svěřena, skutečně nakládá. O přisvojení jde tedy i v případě, když pachatel věc po dokonání činu někomu daruje, předá do zastavárny, odhodí ji nebo zničí apod. Obdobně se to pak týká i cizí svěřené jiné majetkové hodnoty (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, str. 2007- 2012).

V této souvislosti podstatným pro jednání hlavní pachatelky L. Č., jak ostatně vyplývá ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, bylo, že tato zajišťovala vyvezení masných výrobků ve formě vepřových koster a vepřových předků, které neprocházely řádnou evidencí vydaného zboží . Ve vztahu k namítanému přisvojení si cizí věci je v obecnosti nezbytné zdůraznit, že zákonný znak trestného činu zpronevěry ve smyslu § 248 tr. zák. (dnes § 206 tr. zákoníku), spočívající v přisvojení si cizí věci je naplněn takovou majetkovou dispozicí se svěřenou věcí, při níž je s věcí naloženo v rozporu s účelem, k němuž byla pachateli svěřena. Rozhodující je posouzení skutečnosti, zda hlavní pachatelka L. Č. fakticky s masnými výrobky disponovala. S ohledem na shora uvedené, je cizí věc svěřena pachateli tehdy, pokud je mu fyzicky odevzdána anebo svěřena do faktické moci. Není rozhodující, zda hlavní pachatelka fyzicky ovládala předmětné masné výrobky, nýbrž rozhodujícím je právě to, že hlavní pachatelka vykonávala skutečné panství nad věcí, pokud rozhodovala o způsobu expedice zboží z dispozice poškozené společnosti. Nelze dát dovolateli za pravdu tehdy, míní-li, že z hlediska přisouzeného skutkového stavu se ze strany hlavní pachatelky mohlo jednat toliko o porušení její pracovněprávní povinnosti a její jednání nedosahuje trestněprávní relevance. Rozhodující je v tomto ohledu skutečnost, že hlavní pachatelka L. Č. jednala tak, aby vyloučila možnost efektivní kontroly pohybu zboží a tedy ve svém logickém důsledku i následného inkasa kupní ceny. Jinými slovy znak objektivní stránky trestného činu zpronevěry byl v tomto případě zřejmě naplněn, když věci v podobě vepřových koster a vepřových půlek byly hlavní pachatelce odevzdány do faktické moci, aby s nimi nakládala konkrétním způsobem řádně (tj. zabezpečila jeho legální prodej spojený s odpovídající dokumentací umožňující realizaci kupní ceny dodací listy, fakturace), přičemž tato jednala, resp. s těmito věcmi naložila v rozporu s účelem, ke kterému jí byly svěřeny. Jednala způsobem, který vedl ke zmaření základního účelu svěření, neboť jednala tak, aby trvale vyloučila majitele těchto věcí (poškozenou organizaci) z jejich dispozice a následné kontroly, zda s nimi bylo naloženo v souladu nebo v rozporu s účelem, k němuž jí skutečně svěřeny byly. Nevzniká důvodná pochybnost, že hlavní pachatelka vyvedla z poškozené obchodní společnosti majetkové hodnoty za účelem nemožnosti následné kontroly, přičemž tak učinila způsobem a formou, který vyloučil efektivitu vnitřního kontrolního mechanismu poškozené společnosti.

Namítá-li dále obviněný, že z rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá, že by předmětné masné výrobky byly hlavní pachatelce svěřeny za nějakým konkrétním účelem, a proto nebyla naplněna podmínka přisvojení si cizí věci, nelze mu dát ani v této části za pravdu. Je nezbytné vycházet z povahy svěření, které představuje určitý vztah mezi svěřitelem a v tomto případě zemřelou L. Č. Smyslem a účelem vztahu byla řádná evidence a distribuce masných výrobků zákazníkům poškozené obchodní společnosti. Je však zřejmé, že jednání hlavní pachatelky bylo jednáním v rozporu se zájmy jejího zaměstnavatele, když zastírala skutečný stav vyvezeného zboží a nezajistila řádné vedení předepsané evidence a účetnictví. Jednáním hlavní pachatelky tak došlo k zmaření základního účelu svěření, když svým jednáním trvale odepřela svěřiteli možnost zjistit skutečný účetní stav. Nepochybně tedy byl zmařen základní účel svěření, kterým v daném případě byla řádná evidence masných výrobků a jejich následná a řádná expedice v souladu se zákonem a vnitřními předpisy poškozené obchodní společnosti.

Ve vztahu k této námitce se vyslovil rovněž soud prvního stupně, který (na str. 39 odůvodnění) uvedl, že S ohledem na její pracovní zařazení (pozn. zemřelé L. Č.) je na místě vycházet z toho, že masné výrobky, které byly mimo řádnou evidenci dodány do provozoven obžalovaných, jí byly svěřeny, i když s nimi nakládala jako vedoucí expedice masa pouze prostřednictvím dodacích listů, propustek a dalších dokladů, ale tak manipulovala s majetkem svého zaměstnavatele .. L. Č. velmi dobře věděla, že zajišťuje propouštění masných výrobků z majetku poškozené společnosti na základě dokladů, které byly vystavovány jen proto, aby se zboží pro obžalované dostalo z areálu poškozené společnosti do provozoven obžalovaných. L. Č. měla možnost dispozice s masnými výrobky a její zaměstnavatel a majitel masných výrobků očekával, že s nimi naloží řádným způsobem . S náhledem soudu prvního stupně, který takto dovodil svěření masných výrobků poškozenou organizací zemřelé L. Č., se lze ztotožnit.

K výhradě dovolatele, že nedostatkem popisu objektivní stránky jsou rovněž chybějící údaje o platbách za předmětné dodané zboží, lze uvést, že absence údaje namítaného dovolatelem nevede k závěru, že by následná subsumpce skutku popsaného ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozvedeného v jeho odůvodnění (str. 37) jako trestného činu zpronevěry (v případě hlavní pachatelky), a to jako činu dokonaného, byla vyloučena. Skutek totiž dostatečně vyjadřuje to, že ze strany zemřelé L. Č. došlo nejen k přisvojení si cizí věci , nýbrž i to, že popsanou nelegální distribucí zboží ve vlastnictví poškozené společnosti došlo (jeho vývozem z areálu) i ke způsobení škody na cizím majetku, a to v podobě znaků kvalifikovaných skutkových podstat, které odpovídají konkrétní výši takto přivozené škody (rovnající se ceně masných výrobků dodaných tomu či onomu z obviněných). Způsob vývozu masných výrobků mimo řádné nabývací doklady implicitně vyjadřuje fakt, že za ně poškozená organizace neobdržela žádnou protihodnotu a že tudíž ke škodě na cizím majetku došlo zastřeným vývozem tohoto zboží z areálu poškozené organizace, která tímto okamžikem ztratila trvale nad uvedeným zbožím svou dispozici. Neprovedení platby za tyto masné výrobky, jako skutkové zjištění vyplývající z provedených důkazů, pak nalézací soud ve svém rozsudku explicitně vyjadřuje v jeho odůvodnění na str. 37. Takové skutkové zjištění je nezbytné pokládat za souladné se závěrem, který je plně seznatelný s popisu skutku v jeho výrokové části. Ani tato výhrada dovolatele proto nemůže odůvodnit závěr o vadnosti právního posouzení jeho skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Námitka stran nedostatečného vyjádření subjektivní stránky v popisu jednání hlavní pachatelky je nepřípadná, neboť nelze akceptovat názor dovolatele, že jím citované údaje z tzv. skutkové věty výroku rozsudku týkající se zemřelé L. Č. jsou pouhým popisem její pracovní činnosti, resp. porušení jejích povinností při plnění pracovních úkolů. Ve vztahu k popisu subjektivní stránky trestného činu samotného dovolatele pak nelze přisvědčit jeho hodnocení, že jím uváděný popis obsažený v rozsudku soudu prvního stupně ( pomáhal L. Č. a dalším nezjištěným pachatelům tím, že po předchozí dohodě zajišťoval realizaci zboží a od řidičů společnosti Masna Příbram, spol. s r. o. odebíral takto vyexpedované masné výrobky do své provozovny za účelem jejich dalšího zpracování a prodeje.. ) nevyjadřuje nic, co by věc etablovalo do roviny trestně právního jednání. Jakkoli lze přisvědčit tvrzení, že pouhé nezaplacení zboží by nezakládalo důvodu k vyvození jeho trestní odpovědnosti, ve věci posuzované o takto podsouvaný skutkový stav nejde, neboť skutková zjištění soudu (vyjádřená v skutkové větě tím, že ačkoli věděl, že ) vycházejí z toho, že obviněný věděl o protiprávní povaze jednání L. Č. a svým jednáním spočívajícím v odběru tohoto zboží (nutno zdůraznit, že předem projeveného úmyslu takto činit) ji při páchání hlavního trestného činu jako účastník v užším slova smyslu (pomocník) napomáhal. V daném směru závěr o této formě trestné součinnosti přiléhavým způsobem odůvodnil soud odvolací, který uvedl (str. 5), že jiné vysvětlení pro to, že obžalovaným bylo opakovaně a ve velkém množství dodáváno zboží, které nebylo fakturováno ani placeno při dodávce v hotovosti, nebylo evidováno v řádném účetnictví Masny Příbram, ani v účetnictví obžalovaných jako odběratelů, než, že obžalovaní vědomě a po předchozí dohodě participovali na trestném činu, jehož se dopouštěli jako hlavní pachatelé zaměstnanci Masny Příbram, totiž není možné.

Uvedená konstatování ústí do závěru, že dovolání obviněného F. K., formálně naplňující jím uplatněný dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

K dovolání obviněného M. G.:

Dovolání tohoto obviněného, byť rovněž vytýká nesprávnost právního posouzení skutku, se z převážné části koncentruje na zpochybnění skutkových zjištění soudů, jimž vytýká, že jsou výsledkem jednak nedostatečného a jednostranně provedeného dokazování, jednak jeho nesprávného zhodnocení, v němž se namísto zhodnocení důkazního řetězce nepřímých důkazů, které dle hodnocení dovolatele netvoří uzavřený celek nezbytný pro vyslovení viny, uplatnily toliko domněnky a teoretické úvahy soudů. Takto pojaté hodnocení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů ústí do závěru, jímž skrze tvrzení o existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, namítá porušení svého práva na spravedlivý proces. Tomuto hodnocení však přisvědčit nelze, neboť obviněný své tvrzení, opřené o jím citované ústavní nálezy, uplatňuje toliko formu obecné proklamace, aniž by zřetelněji konkretizoval, v jakém směru a které důkazy jsou dle jeho názoru hodnoceny soudy nižších stupňů způsobem, který by umožňoval učinění závěru, že v posuzované věci jde o očividný nesoulad obsahu provedených důkazů s dovozenými skutkovými závěry. Pokud obviněný, který své výhrady vůči skutkovým zjištěním uplatňoval již v řízení odvolacím, jasným způsobem ve svém dovolání neoznačil, v čem konkrétně a z jakých důvodů tvrzený extrémní nesoulad spatřuje, poté je třeba jeho námitky skutkového a procesního charakteru, jež mají podpořit jeho stanovisko, že provedené důkazy nesvědčí o tom, že by skutky spáchal, vnímat jako obecnou polemiku se závěry obsaženými v napadených rozsudcích soudů nižších stupňů, která nedosahuje ústavní úrovně, jež by odůvodňovala odpovídající zásah dovolacího soudu. V daném směru proto tento okruh námitek dovolání obviněného je nezbytné vnímat jako nenaplňující jím uplatněný dovolací důvod.

Z formálního hlediska deklarovanému důvodu dovolání vyhovují námitky obviněného, v nichž tvrdí, že skutková zjištění

a) nenaplňují znak přisvojení si cizí věci,
b) nevyjadřují znak pomoci ve formě odstranění překážek,
c) nevyjadřují nezbytnou (úmyslnou) formu jeho zavinění.

Stran takto uplatněných námitek ohledně vyjádření znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry u hlavní pachatelky (zemřelé L. Č.) lze odkázat na to, co je uvedeno k této otázce výše v reakci na námitky obviněného K. s tím, že naplnění zákonného znaku přisvojení si cizí věci, s ohledem na posouzení jednání obviněného jako pomocníka ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., není vztahováno k osobě dovolatele, nýbrž k uvedené hlavní pachatelce, jejíž činnost podle skutkových zjištění obviněný svým jednání podporoval, a ve vztahu k níž (ve formě předběžné otázky) soud naplněnost zákonných znaků trestného činu zpronevěry vyložil na str. 39 svého rozsudku. Obviněnému lze přisvědčit v jeho tvrzení, že v popisu skutku není vyjádřeno, jakou konkrétní formou jednání měl naplnit zákonný znak pomoci odstraněním překážek , avšak tato námitka je zcela nepřípadná proto, že v rozporu s tvrzením dovolatele v jeho mimořádném opravném prostředku soudy nižších stupňů k aplikaci tohoto znaku v napadených rozsudcích nepřistoupily. Úmyslná forma zavinění obviněného je v napadených rozsudcích vyjádřena způsobem dostatečným, neboť již skutková věta rozsudku soudu prvního stupně uvádí (stejně jako v případě obv. K.), že obviněný se dále popsaného jednání dopustil přesto, že věděl, že zemřelá L. Č. jako vedoucí expedice masa zajišťovala (str. 7), resp. zajistila (str. 11) a vyvezení masných výrobků mimo řádnou evidenci po předchozí dohodě ) přičemž tento skutkový závěr pak rozvádí odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 39, 40, 42) a rovněž i odůvodnění rozsudku soudu odvolacího (str. 6: .. tato dohoda je svým obsahem velmi jednoduchá je za ni možno považovat již samotný opakovaný souhlas s odběrem zboží, o němž pachatelé věděli, že neprochází evidencí dodavatele , str. 7: museli být předem domluveni k dodávkám zboží nedocházelo ad hoc bylo cíleně distribuováno právě obžalovaným, což svědčí o předchozí dohodě, jejíž naplnění usnadňovalo trestnou činnost hlavních pachatelů ).

Uvedená konstatování ve svém souhrnu znamenají, že i dovolání obviněného M. G. je nutno vyhodnotit jako dovolání zjevně neopodstatněné.

Z důvodů takto ve stručnosti vyložených rozhodl dovolací soud o obou dovoláních způsobem upraveným v ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Takový závěr bylo třeba přijmout proto, že v případě obou dovolatelů byl učiněn správný právní závěr, že se dopustili trestného činu zpronevěry spáchaného formou účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., přičemž žádným z dovolatelů nebyla napadena nesprávnost formy této pomoci, kterou v jejich jednání shledaly soudy nižších stupňů ( opatřením prostředků ) a v daném směru tak nevyvolal přezkumnou činnost soudu dovolacího, který napadené rozhodnutí posuzuje na podkladě uplatněných námitek. V tomto směru, ovšem toliko jako obiter dictum, musí dovolací soud uvést, že konkrétně popsané jednání dovolatelů (v odůvodnění odvolacího soudu se zdůrazněním, že k dodávkám toho zboží nedocházelo ad hoc v jednotlivých případech, zboží nebylo nabízeno náhodným odběratelům, ale bylo cíleně distribuováno právě těmto třem obžalovaným, což svědčí o předchozí vzájemné dohodě, jejíž naplnění usnadňovalo trestnou činnost hlavních pachatelů ) představuje formu pomoci psychické, a to v podobě znaku slibem přispět po trestném činu , jak ostatně neopomněla uvést ve svém vyjádření k dovolání obviněných i státní zástupkyně. Nejvyšší soud o dovoláních obviněných rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2014 Předseda senátu: JUDr. Ivo Kouřil