6 Tdo 1349/2016
Datum rozhodnutí: 25.10.2016
Dotčené předpisy: § 324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 175 odst. 1 tr. zákoníku, § 353 odst. 1 tr. zákoníku, § 183 odst. 1,2 tr. zákoníku, § 184 odst. 1,2 tr. zákoníku, § 337 odst. 2 tr. zákoníku



6 Tdo 1349/2016-32

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný Mgr. T. L. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 3 To 669/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 2/2015, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Mgr. T. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích uznal rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 1 T 2/2015, obviněného Mgr. T. L. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku.

2. Za uvedené trestné činy mu uložil podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon podle § 84 tr. zákoníku za podmínek § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu, a to podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 48 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil povinnost podrobit se programu psychologického poradenství a zdržet se ve zkušební době požívání alkoholických nápojů. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil též trest propadnutí věci, a to věcí v daném rozhodnutí specifikovaných. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal k povinnosti uhradit poškozené K. P. částku 542.446 Kč, skládající se z bolestného ve výši 50.254 Kč, ušlého zisku ve výši 292.190 Kč a nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 3 To 669/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu propadnutí věci stran konkretizovaných věcí (bod I.), a dále vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen (bod II.).
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. s tím, že napadá výrok II. daného rozhodnutí.

5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) uvedl, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok o tom, jak dovolací soud rozhodl o odvolání obviněného (vyjma zrušujícího výroku I), když odvolání bylo podáno do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud ve výroku II. pouze uvedl, že jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle názoru obviněného však takové konstatování přichází v úvahu pouze tehdy, byl-li rozsudek soudu prvního stupně napaden pouze zčásti, a to ohledně výroků odvoláním nenapadených. V daném případě měl tedy odvolací soud správně rozhodnout, zda ve zbytku odvolání zamítá nebo jaké jiné rozhodnutí o odvolání činí. V návaznosti na tyto argumenty obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ve výroku II. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. presentoval, že rozsudek soudu prvního stupně mu uložil povinnost k náhradě škody na bolestném, ušlém zisku a nemajetkové újmě, aniž by se zabýval tím, jak k jednotlivým částkám náhrady škody došel, zejména ušlý zisk a nemajetková újma jsou zcela nepřezkoumatelné a z hlediska výše neodůvodnitelné. Odvolací soud shledal jeho námitky proti výroku o náhradě škody nedůvodnými, aniž by se sám výší škody zabýval. I jeho rozhodnutí je proto v tomto směru nepřezkoumatelné. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud, nerozhodne-li o zrušení rozhodnutí odvolacího soudu podle předchozího dovolacího důvodu, zrušil toto rozhodnutí ve výroku II. v části týkající se jeho povinnosti nahradit poškozené K. P. škodu a tuto poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil k datu rozhodnutí dovolacího soudu svého oprávnění a k podanému dovolání se nevyjádřil.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

9. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 3 To 669/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím výrokem je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran, např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dána tehdy, jestliže v rozhodnutí sice byl určitý výrok učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.

12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

14. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
IV.
16. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel namítl, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok, kterým by odvolací soud rozhodl o jeho odvolání. Uvedenou námitku je sice možné považovat z hlediska uvedeného dovolacího důvodu za formálně právně relevantní, jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.

17. Nejvyšší soud uvádí, že ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 254 tr. ř. a které jsou obsahem ustanovení § 256 tr. ř. a § 258 odst. 1, 2 tr. ř., vyplývá, že zamítnutí odvolání jako nedůvodného podle § 256 tr. ř. přichází v úvahu jedině tehdy, jde-li o plné potvrzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo rozsudku. Odvolání není důvodné, jestliže napadený rozsudek plně odpovídá ustanovením hmotného a procesního práva. Odvolací soud proto odvolání zamítne mj. v případech, kdy neshledá důvod ke zrušení napadeného rozsudku nebo jeho části. Je-li vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, odvolací soud zruší rozsudek jen v této části. Přitom platí, že pokud zruší, byť jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Jestliže soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17/2002, č. 417, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 23/2003, č. 531).

18. V posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je vadný ve výroku o uloženém trestu propadnutí věci, resp. části tohoto výroku. Proto tento oddělitelný výrok, resp. jeho oddělitelnou část, zrušil. Za tohoto stavu již nemohl rozhodnout o zbytku podaného odvolání obviněného dalším výrokem tak, že se toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítá, neboť, jak výše naznačeno, odvolání obviněného zásadně tvoří jediný celek (jeden opravný prostředek) a nelze mu tudíž dílem vyhovět a dílem je zamítnout. To znamená, že z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. není napadené rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo pochybením spočívajícím v absenci či neúplnosti některého výroku, jak na to ve svém mimořádném opravném prostředku poukazuje obviněný.

19. K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutno uvést, že z argumentace dovolatele vztažené k tomuto důvodu dovolání je zřejmé, že nemá hmotně právní povahu. Z jejího obsahu totiž plyne, že obviněný soudům vytýkal, a to bez bližšího odůvodnění, toliko nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pokud šlo o určení částek náhrady škody, zejména ušlého zisku a nemajetkové újmy, a případně též neodůvodnitelnost jejich výše. Neuplatnil přitom žádné hmotně právní argumenty. Lze tak shrnout, že obviněný nenamítal jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Jím uplatněné námitky se tak míjí s uplatněným (i jiným) dovolacím důvodem.

20. Nad rámec uvedeného považoval Nejvyšší soud za vhodné připomenout některé podstatné skutečnosti. Poškozená K. P. se řádně připojila k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody a nemajetkové újmy následujícími položkami - s částkou 100.521 Kč jako bolestné, sazba 200 bodů, položka S069, částkou 292.190 Kč jako škodou na majetku ve formě ušlého zisku, neboť tím, že nebyla v rozhodném období zaměstnána, jí nevznikl nárok na provizi z uzavřených obchodů ve smyslu Prémiového systému č. II/1 jejího zaměstnavatele KOVOSVIT MAS a. s., a částkou 500.000 Kč jako nemajetkovou újmou, za zásah do práva na ochranu důstojnosti, dobré pověsti, cti a soukromí. Uplatněné nároky doložila pracovní smlouvou, potvrzením o zaměstnání a prémiovým systémem pro období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 a lékařskou zprávou s bodovým ohodnocením. Učinila přitom i prohlášení o dopadu trestného činu na její život podle § 22 zák. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, kde připomněla psychické problémy spojené s jednáním obviněného a osobní problémy na toto navazující týkající se i jejího pracovního uplatnění.

21. Soud přisoudil poškozené částku bolestného ve výši 50.254 Kč, což odůvodnil tím, že přiznává tuto částku ve výši základní, když podle jeho přesvědčení nebyly splněny podmínky pro její zvýšení na dvojnásobek. Z výše uvedeného je přitom bez jakýchkoliv pochyb zřejmé, že daná částka vychází z lékařského bodového ohodnocení, přičemž její přiznání má oporu v ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník ) . Pokud soud poškozené přiznal částku ušlého zisku ve výši 292.190 Kč, pak tato částka opírající se o prémiový systém zaměstnavatele poškozené, je potvrzena zprávou tohoto zaměstnavatele (viz č. l. 1351) co do výše i důvodu. Po hmotněprávní stránce je tato část výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody založena na ustanovení § 2951 a § 2952 občanského zákoníku.

22. Dále je zapotřebí zdůraznit, že v daném případě není pochyb o tom, že poškozené vznikla v důsledku úmyslného protiprávního jednání obviněného nemajetková újma. I náhrada této nemajetkové újmy přiznaná poškozené vychází z občanského zákoníku, který stanoví pravidla pro její určení v následujících ustanoveních.

23. Podle § 2956 občanského zákoníku, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

24. Podle následujícího § 2957 způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

25. Konečně § 2971 občanského zákoníku (Náhrada nemajetkové újmy) stanoví, že odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

26. Na tomto místě je zapotřebí připomenout prohlášení poškozené o dopadu trestného činu na život oběti (č. l. 1327). V něm mimo jiné uvedla, že dostávala denně cca 10 výhrůžných sms zpráv z neznámých čísel a internetu, kde bylo popsáno, jak zemře, že přijde o vše, jak ji někdo zavraždí a zničí také její rodinu. Hrozně se bála, zamykala se v ložnici a spala s nožem v nočním stolku. Ráno měla třesy, navštívila psychiatra, který jí předepsal léky na spaní. Ještě horší to bylo, když začaly do jejího zaměstnání chodit velice vulgární emaily s jejími intimními fotografiemi. Tyto emaily četl majitel firmy, kolegové, zákazníci. To ji neskutečně ponižovalo, styděla se vyjít i ven na ulici, protože ty emaily byly rozesílány i lidem mimo její zaměstnání. Má velkou obavu ze ztráty zaměstnání. Cítí se ponížená vůči svému okolí, má pocit, jakoby ji každý sledoval. Po prožití těch nepříjemných zážitků má noční můry, špatně spí, přepadá ji úzkost, ztratila sebedůvěru, obtížně navazuje kontakty s muži a při jakémkoliv projevu náklonnosti ze strany muže má strach z fyzického násilí.

27. Nastíněné okolnosti, jež potvrdila matka poškozené svědkyně J. P., jasně svědčí o závažnosti imateriální újmy, kterou poškozená utrpěla. Ze zjištěných skutečností je nepochybné, že obviněný zasáhl naprosto zásadním a velmi hrubým způsobem do práv poškozené (na ochranu důstojnosti, vážnosti, cti, pověsti a soukromí) a způsobil jí duševní útrapy a to jednoznačně za okolností zvláštního zřetele hodných, když újmu poškozené působil úmyslně a to hned několika způsoby podrobně popsanými ve skutkové větě. Zároveň je zcela zřejmé, že tak činil z touhy poškozené ublížit. Pokud za této situace soud určil poškozené náhradu nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč (což je několikanásobek minimální mzdy v ČR, viz nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, v pl. znění) a se zbytkem jejího nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, nelze danou částku považovat za neadekvátní a jeho rozhodnutí za neodůvodnitelné.

28. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. 10. 2016 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu