6 Tdo 1335/2003
Datum rozhodnutí: 20.11.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1335/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2003 o dovolání obviněného P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 4 To 155/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 3 T 72/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 3 T 72/2001, jímž bylo rozhodnuto též o vině spoluobviněného P. B., uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., ve formě účastenství jako pomocník podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle § 250a odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodující jako soud odvolací na podkladě odvolání obviněného P. V., rozsudkem ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 4 To 155/2003, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného P. V. v celém rozsahu shora uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. V. uznal vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. ve formě účastenství pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., že v přesně nezjištěnou dobu počátkem roku 2000, po předchozí dohodě s obviněným B. vyhotovil fiktivní kupní smlouvu na nákup hudební aparatury v hodnotě 238.000,- Kč, a poté dne 16. 8. 2000 po dohodě s obviněným B. oznámil vloupání do bytu obžalovaného B., ačkoli mu bylo známo, že věci zakoupeny nebyly a obviněný B. bude neoprávněně uplatňovat plnění z pojistné smlouvy. Podle § 250a odst. 3 tr. zák mu uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž výkon tohoto trestu podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu jednoho roku.

Proti naposledy citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. F. dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Teplicích doručeno dne 25. 8. 2003. Dovolací důvod spatřuje v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. Naplnění tohoto dovolacího důvodu shledává v tom, že soud, přestože provedl všechny dostupné důkazy, tyto nesprávně zhodnotil. V této souvislosti doslova odcitoval část výpovědi spoluobviněného P. B. učiněné při hlavním líčení dne 4. 10. 2001, s vyslovením závěru, že pokud by soud o tuto výpověď své rozhodnutí opřel, musel by obviněného zprostit obžaloby. Poukázal dále i na obsah svých výpovědí ve věci uvedených, které prohlásil za pravdivé. Výhrady vznesl také k interpretaci odposlechu telefonického rozhovoru mezi jím a spoluobviněným P. B. Vyloučil, že by pro spoluobviněného P. B. zpracoval fiktivní smlouvu, i když připustil, že mu opatřil vzor, který však neměl náležitosti platné smlouvy. Tyto úvahy vedly obviněného P. V. k názoru, že pokud by soud správně důkazy v jím naznačeném směru zhodnotil, a na základě toho řádně skutek právně posoudil, dospěl by k opačnému závěru, než který je obsažen v napadeném rozsudku.

Obviněný P. V. na základě těchto argumentů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí zrušil a sám ve smyslu § 265m tr. ř. ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a vyslovila názor, že argumentace obviněného směřuje toliko proti způsobu hodnocení provedeného dokazování. Použitý dovolací důvod zůstal pouze v poloze formálního tvrzení a nebyl věcně naplněn, přičemž uplatněné dovolací námitky nedopadají ani na žádný z dalších dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Učinila tak návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit, jak určuje ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř.

Dále bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené výhrady naplňují jím uplatněný dovolací důvod, a to vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Obviněný jako dovolatel uplatnil důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního stupně, eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Proto ohledně skutkového zjištění nemůže být požadována změna, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v návaznosti na jiné hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

Z této právní úpravy vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě toliko procesních a právních vad, a proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže přezkoumávat skutkový stav věci v celé šíři. Pro nápravu skutkových vad jsou trestním řádem vyhrazeny další mimořádné opravné prostředky (obnova řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona).

V posuzovaném případě dovolatel, podle obsahu podaného dovolání, nenamítá vady právní povahy. Jeho námitky směřují zejména proti zjištěnému skutkovému stavu. Především nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy obou stupňů vyhodnotily a posoudily provedené důkazy. Dovolatel se též kriticky vyjadřuje k postupu soudu při posouzení významu výpovědi spoluobviněného P. B. a nabídl své stanovisko vyznívající ve prospěch obviněného, na základě kterého se domáhal zproštění obžaloby. Dožadoval se jiného hodnocení provedeného odposlechu telefonického rozhovoru a popírá svou účast na vytvoření fiktivní smlouvy. V dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a správnosti hodnocení provedených důkazů a z těchto tvrzených nedostatků dovolatel až následně dovozuje nesprávné právní posouzení skutku.

Na základě takto vytýkaných nedostatků obviněný svým mimořádným opravným prostředkem nesměřuje ke změně právních nesprávností, ale dožaduje se změny skutkových zjištění na podkladě jiného hodnocení důkazů. Celá faktická argumentace obviněného tak stojí mimo zákonný dovolací důvod, jehož se formálně domáhá.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného P. V. odmítl, aniž by z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející mohl přezkoumat podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

Brně dne 20. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák





Vypracovala:

JUDr. Milada Kodysová