6 Tdo 1323/2005
Datum rozhodnutí: 25.10.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1323/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2005 o dovolání, které podal obviněný Jan H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 27/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 63/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 10. 2004, sp. zn. 1 T 63/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., zčásti jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že dne 7. 4. 2003 kolem 12.20 hod. jel jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, r.z., na dálnici D5 ve směru jízdy na P. a v prostoru 17,694 km agresivním způsobem jízdy spočívajícím v předjíždění v pravém jízdním pruhu, natlačením do odstavného pruhu a zablokováním vozidla, přinutil zastavit osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 206, r.z., které řídila K. H., po zastavení vozidel obžalovaný J. H. s dosud neztotožněným spolujezdcem, vystoupili z vozidla, obžalovaný J.H. přistoupil ke dveřím řidičky, otevřel je a fyzicky napadl K. H. a to tím způsobem, že ji udeřil několikrát do obličeje, poté ukopl zpětné zrcátko na straně řidiče a neztotožněný spolujezdec ukopl zpětné zrcátko na straně spolujezdce, K. H. utrpěla pohmoždění hlavy, krevní výron v levé polovině obličeje, majiteli osobního vozidla F. H., vznikla škoda v celkové výši 5.460,- Kč.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená K. H. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný J. H. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 27/2005, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a výroku o náhradě škody znovu rozhodl tak, že obviněného J. H. odsoudil podle § 235 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Odvolání obviněného J. H. podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl (jako opožděně podané).

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (neboť má za to, že rozhodnutí soudu II. stupně v návaznosti na rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku .)

Zdůraznil, že vytýká a to ve vztahu ke zjištěnému skutku, vady hmotně právní, kdy namítá, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin vydírání dle ust. § 235 odst. 1 tr. zák., trestný čin výtržnictví dle ust. § 202 odst. 1) tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci dle ust. § 257 odst. 1) tr. zák., ačkoli o trestný čin nejde. Popis skutkových okolností ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku totiž podle jeho názoru odpovídá tomu, že byl spáchán přestupek podle § 47 odst. 1 písm. c), § 49 a § 50 zák. č. 200/1990 Sb. Ve vztahu k právní kvalifikaci podle § 235 odst. 1 tr. zák. a § 202 odst. 1 tr. zák. konstatoval, že v posuzovaném skutku absentuje materiální znak trestného činu podle § 3 odst. 1 tr. zák., přičemž poukázal na to, že podle zákonné úpravy (§ 3 odst. 2 tr. zák.) musí být stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu vyšší, než nepatrný, avšak tento zákonný předpoklad v dané věci naplněn nebyl. K právní kvalifikaci podle § 235 odst. 1 tr. zák. dodal, že materiální znaky tohoto trestného činu je třeba hodnotit v návaznosti na subjektivní stránku, neboť z popisu skutkových okolností v odsuzujícím rozsudku nevyplývá, že by pachatel měl úmysl svým jednáním omezit svobodné rozhodování člověka, tedy násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy někoho nutit, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Ve vztahu k právní kvalifikaci podle § 257 odst. 1 tr. zák. poukázal na to, že základním znakem trestného činu poškozování cizí věci podle uvedeného zákonného ustanovení je způsobení škody nikoliv nepatrné, tedy škody dosahující podle ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. nejméně částky ve výši 5.000,- Kč. V souvislosti s tím poukázal na to, že při stanovení výše škody soud vyšel toliko ze sdělení společnosti A. B. spol. s r. o. a dále uvedl, že rozsah škody způsobné tímto trestným činem je důležitým hlediskem pro stanovení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Vyslovil pak názor, že právě z pohledu výše škody, která je stanovena na hranici pro posuzování daného jednání jako přestupku podle § 50 zák. č. 200/1990 Sb., byl skutek nesprávně právně posouzen.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 13 To 27/2005 podle § 265k tr. ř. zrušil a věc přikázal tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí, popř. aby sám dovolací soud ve výše naznačeném smyslu rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř.

K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Zejména zdůraznila, že odvolací soud napadeným rozhodnutím ani z podnětu odvolání státního zástupce ani z podnětu odvolání obviněného věcně nepřezkoumával výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř., protože bylo podáno opožděně, a odvolání státního zástupce směřovalo toliko proti výroku o trestu. Rozhodnutí odvolacího soudu by bylo možno napadnout toliko na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu k druhé instanci. Jeho smyslem je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzovaném případě o takovou skutečnost nejde, protože po zjištění, že jde o odvolání opožděné, muselo být odvolacím soudem bez možnosti meritorního přezkoumání rozsudku zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. Z podnětu odvolání státního zástupce zaměřeného proti výroku o trestu mohl odvolací soud přezkoumat v rozsahu ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. toliko zákonnost a odůvodněnost oddělitelného výroku o trestu v napadeném rozsudku a správnost řízení, které mu předcházelo, z hlediska vytýkaných vad. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. však nebyl dovolatelem deklarován, nebyl ani obsahově naplněn, navíc by byla mimo diskusi jeho zřejmá neodůvodněnost. Dovolání obviněného směřuje proti výroku o vině, který nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem, tedy nesplňuje podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Státní zástupkyně pak pro úplnost dodala, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o která následně opřely právní posouzení skutku jako již shora uvedených trestných činů. Nelze přitom dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad. Tento závěr státní zástupkyně blíže odůvodnila. Navrhla pak, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl a takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům:

Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.

Jak již bylo výše uvedeno, odvolání obviněného J. H. odvolací soud jako opožděně podané podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Odvoláním v neprospěch obviněného tento rozsudek včas napadla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně, která však uplatněný opravný prostředek zaměřila výlučně do výroku o trestu odnětí svobody, když soudu prvého stupně vytkla, že uložený trest obecně prospěšných prací je nepřiměřeně mírný, neboť neodpovídá vysokému stupni společenské nebezpečnosti jednání obviněného a přitěžující okolnosti, jíž je trestní minulost obviněného, a je na místě uložení trestu odnětí svobody.

Toto odvolání státní zástupkyně vymezilo podmínky budoucího odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Odvolací řízení spočívá podle § 254 odst. 1 tr. ř. na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§ 258 odst. 2 tr. ř.), např. i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolatel mohl odvolání podat.

Jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§ 254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se v posuzované věci nejedná. Stejně tak nejde o situaci předvídanou ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.

Shora uvedené zásady mají pak význam i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku, neboť z nich vyplývá, že dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, a to z hlediska ustanovení § 254 odst. 1 až 3 tr. ř., neboť jen v tomto rozsahu se jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (k uvedené problematice srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Poněvadž v posuzované věci odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného směřovalo toliko do výroku o trestu, přičemž nebyl dán důvod k postupu podle § 254 odst. 2 tr. ř. (a nešlo o případ upravený ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.), byla tím omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) výhradně na předmětný výrok a řízení jemu předcházející (jak ostatně odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval). Z tohoto důvodu a za situace, kdy v dovolání neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (a to ani povahou uplatněné argumentace), mohl obviněný J. H. uplatnit své pozdější dovolací námitky výhradně proti tomuto výroku (o trestu), případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo.

Dovolatel však neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Své dovolání opřel o důvod uvedený v § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž namítl, že skutek popsaný ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvého stupně nenaplňuje znaky trestných činů výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Pokud tedy dovolatel napadl rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním, které směřuje de facto pouze proti výroku o vině (toliko formálně je v dovolání deklarováno, že napadá též výrok o trestu), je třeba uzavřít z důvodů rozvedených v předcházejících odstavcích, že takové dovolání není přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. H. dospěl k závěru, že podané dovolání není přípustné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. října 2005



Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Veselý