6 Tdo 1313/2003
Datum rozhodnutí: 25.11.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1313/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2003 dovolání, které podal obviněný D. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 11 To 83/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 192/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 2 T 192/2002, byl obviněný D. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., protože dne 3. 3. 2002 kolem 19.15 hod. na komunikaci I./16 v obci K. Ú., okres J., jako řidič motorového vozidla zn. Peugeot, použil za vozidlo přívěs na přepravu osobních automobilů v nevyhovujícím technickém stavu, v důsledku čehož a s ohledem na povahu nákladu na přívěsu došlo k jeho vybočení a následnému smyku do protijedoucího jízdního pruhu a střetu se zde projíždějícím osobním vozidlem Škoda, řidiče P. A., který v důsledku střetu utrpěl zranění, a to polytrauma, zlomeninu kloubní jamky kyčle vlevo, zhmoždění mozku, zlomeninu spodiny lebeční vpravo s krvácením, zlomeninu žeber s krvácením do dutiny hrudní, pneumotorax, prasknutí jater, zlomeninu krčku levé pažní kosti a levé lopatky s pracovní neschopností trvající do současné doby.

Za tento trestný čin byl obviněný D. H. odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. H. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 11 To 83/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný D. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým v celém rozsahu napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V dovolání obviněný uvádí, že obhajoba předložila nepochybné důkazy, že příčinou posuzované dopravní nehody nebylo jeho nedbalostní jednání, ale technická závada, kterou před jízdou nemohl, a to ani při vynaložení odborné péče, zjistit a která svým charakterem (náhlostí) neumožňovala zabránění nehody. Konstatuje, že soudy obou stupňů chybně zhodnotily důkazy (nehodnotily je v jejich souhrnu, z hlediska jejich pravdivosti a dostatečně se nevypořádaly se vzájemně si odporujícími důkazy, ani s námitkami obhajoby). Obviněný tvrdí, že znalecký posudek podaný znalcem P. M., který trpěl vadami, jež nebyly zákonným způsobem odstraněny, soudy upřednostnily před znaleckými posudky dalších tří znalců. Podle jeho názoru jsou závěry znalce P. M. po stránce odborné nesprávné, což dokumentovali ostatní znalci; zejména chybně určil přítomnost brzdové kapaliny v brzdném systému, nesprávně a nesmyslně tvrdil, že je možno provést zkoušky brzdového systému dvoupatrového přívěsného vozíku s nájezdovou brzdou na válcové zkušebně brzd a uvedl, že brzdový válec rozebral a zjistil nepřítomnost brzdové kapaliny. V této souvislosti obviněný poukazuje na názor znalce Ing. J. F., který jednoznačně konstatoval, že brzdový válec nebyl nikdy rozebrán; tvrzení znalce P. M. je tedy minimálně nepravdivé. Zdůrazňuje, že obhajoba upozorňovala na okolnost, že znalecký posudek Ing. J. F., předložený před odvolacím řízením, se shoduje se závěry znaleckých posudků Ing. S. H. a Ing. J. S. (zejména po jeho doplnění a výpovědi znalce před soudem prvního stupně), zatímco proti nim stojí zpochybněný znalecký posudek P. M. Obviněný namítá, že tuto skutečnost soud nevzal na vědomí a vyrovnal se s ní tím způsobem, že si učinil odborný názor na věc, kterou nehodnotil pouze po právní stránce, ale i po stránce odborně technické. Tvrdí, že chybné posouzení skutkového stavu věci a hodnocení důkazů včetně nesprávného závěru soudu o odborných otázkách způsobily, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily předmětný skutek. Připomíná, že technická závada neměla původ ve špatném stavu přívěsného vozíku, ale měla původ jiný, objektivní, který nemohl, a to ani důkladnou kontrolou před jízdou, zjistit. Tomu odpovídá i nehodový děj.

Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a jeho osobu zprostil obžaloby, neboť na základě důkazů předložených v řízení před soudy obou stupňů nebylo prokázáno, že se stal skutek, jímž byl uznán vinným.

Předseda senátu soudu prvního stupně odeslal v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 věty první tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného D. H. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze vytýkat i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.

Dovolání jako specifický mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným D. H. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání namítá, že soudy upřednostnily znalecký posudek P. M., který nebyl po odborné stránce správný, aniž by se vypořádaly s námitkami obhajoby a dalšími třemi znaleckými posudky z nichž vyplývá, že předmětnou dopravní nehodu způsobila technická závada, kterou nemohl zjistit ani důkladnou kontrolou. Proto nemohl jednat v nedbalosti. Tato tvrzení dovolatele, v mimořádném opravném prostředku podrobně popsaná, jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných procesních nedostatků až následně D. H. dovozuje absenci nedbalosti ve svém jednání (§ 5 tr. zák.) a nesprávné právní posouzení daného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Obviněný v dovolání nenamítá, že by skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho citace popsaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec tohoto dovolacího důvodu a nelze je podřadit ani pod jiný v zákoně taxativně uvedený dovolací důvod. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného D. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. listopadu 2003



Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k