6 Tdo 1308/2005
Datum rozhodnutí: 13.10.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1308/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. října 2005 o dovolání obviněného Ing. Z. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2005, č. j. 2 To 525/2005-294, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 21/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 8 T 21/2004, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 1 Zt 238/2002, kterou mu bylo kladeno za vinu spáchání skutku touto obžalobou kvalifikovaného jako trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2005, č. j. 2 To 525/2005-294, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti citovanému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť podle jeho názoru mělo dojít k jeho zproštění obžaloby nikoli podle § 226 písm. b) tr. ř., ale podle § 226 písm. a) tr. ř. Poukazuje na to, že skutková věta obžaloby musí logicky korespondovat s výrokem, který byl obviněným učiněn, zejména musí odpovídat jeho smyslu . V další části poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu v předmětné věci, kdy Nejvyšší soud poukázal a uvedl, že nelze přehlédnout, že výroky byly učiněny jinak, než jsou uvedeny v obžalobě, kterou soud převzal . Obviněný dále rozvádí jednotlivé útoky, které byly předmětem podané obžaloby, aby závěrem podaného dovolání uvedl, že v podané obžalobě jsou použity výroky jinak než byly učiněny, a pak nemohlo logicky dojít k naplnění objektivní stránky trestného činu pomluvy, ale ani jeho subjektivní stránky, protože pouze z uceleného výroku lze usuzovat co bylo výrokem zamýšleno a navíc pokud je citován výrok v obžalobě prokazatelně jinak než byl ve skutečnosti učiněn autorem, pak se nemůže jednat o trestný čin pomluvy . S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2005, č. j. 2 To 525/2005-294, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 8 T 21/2004, a aby sám obviněného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Nejvyšší státní zástupkyně se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03, či ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 376/04). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Předně Nejvyšší soud podotýká, že v uvedené věci rozhodoval již jednou, a to 14. 1. 2004, sp. zn. 7 Tdo 1501/2003, kdy k dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 2 To 602/2003, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 8 T 184/2002, stejně jako další rozhodnutí (§ 265k odst. 2 tr. ř.) na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Není přesné tvrzení obviněného v nyní podaném dovolání, že Nejvyšší soud poukázal a uvedl, že nelze přehlédnout, že výroky byly učiněny jinak, než jsou uvedeny v obžalobě, kterou soud převzal . Zde je nezbytné uvést, že se jednalo v původním usnesení Nejvyššího soudu o obsáhlý výklad k otázce subjektivní stránky trestného činu, přičemž bylo mj. konstatováno, že údaje, které soud použil ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným, nejsou zcela shodné s údaji, které použil ve svých písemnostech obviněný. Soud zde převzal podanou obžalobu .

K uplatněné námitce obviněného je nezbytné uvést, že již v podaném odvolání nesouhlasil obviněný se závěry okresního soudu a žádal, aby byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., neboť byl názoru, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán. Okresní i krajský soud dospěly k závěru, že oznámení, která zaslal, a která jsou uvedena v podané obžalobě, byla snad poněkud jinak obviněným formulována, avšak obviněný nikdy žádná závažná pochybení v činnosti Ing. P. nezjistil a v tomto směru nikdy neučinil žádné oznámení. V souvislosti se shora uvedeným konstatováním Nejvyššího soudu k údajům, které soud použil , kdy Nejvyšší soud považoval zejména s ohledem na naplnění všech zákonných znaků zažalovaného trestného činu nezbytnost posuzovat skutek převzatý z obžaloby v kontextu celé písemnosti obviněného, je třeba odkázat na závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně po provedení důkazů a jejich hodnocení, kdy na str. 6 uvedl, že pokud jde o formální stránku trestného činu, tedy o otázku zavinění a úmyslu je soud toho názoru, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že jednáním obviněného byla formálně naplněna skutková podstata žalovaného trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák., když o jiném sdělil nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů, zejména jej poškodit v zaměstnání. Jeho jednání však dle názoru soudu po zhodnocení všech provedených důkazů, nemůže být trestné a tedy protiprávní z důvodu absence materiální stránky, stupně nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost .

Pokud jde o námitky obsahově podřaditelné pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze sem zahrnout takové výhrady, jejichž podstatou je tvrzení, že soudy zjištěný skutek nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu /v takovém případě by měl být obviněný obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř./, anebo, že zjištěný skutek vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl uznán vinným. Obviněný v podaném dovolání však směřuje své námitky proti skutkovým zjištěním soudů, které dospěly k závěru (okresní soud a s jeho závěry se ztotožnil soud odvolací), že se stíhaný skutek stal. Z toho pak vyplývá, že se obviněný domáhá opačného skutkového zjištění něž které bylo učiněno soudem prvního stupně, který po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl ke skutkovému zjištění, které v souladu se zněním § 125 odst. 1 tr. ř. rozvedl ve svém odůvodnění a závěr vyjádřil ve skutkové větě.

Lze tedy závěrem konstatovat, že výhrady, které obviněný uplatnil k uvedenému dovolacímu důvodu nemohou tento dovolací důvod naplňovat ve smyslu § 265i odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat zprošťující rozsudek v případě, že ke zproštění došlo proto, že se žalovaný skutek stal, ale není trestným činem, neboť v takovém případě se svým požadavkem na zproštění podle § 226 písm. a) tr. ř. obviněný ve skutečnosti domáhá změny skutkových zjištění, neboť podle § 226 písm. a) tr. ř. soud obžalovaného zprostí obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti musel Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel jeho věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann