6 Tdo 1286/2013
Datum rozhodnutí: 21.11.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1286/2013-15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. listopadu 2013 o dovolání podaném obviněným M. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 9 To 57/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově, pod sp. zn. 3 T 154/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 3 T 154/2012 byl obviněný M. J. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ) a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že:

1.
dne 15. 9. 2012 v době kolem 08.00 hodin v Ch., ul. H., okr. S., v prodejně Lidl odcizil 18 ks 100 gramových balení Kinder čokolády, s tímto zbožím bez zaplacením podlezl pod kovovým zábradlím u vstupu do prodejny a následně, aby mohl z prodejny utéct, za užití násilí poškodil automatické vstupní dveře do prodejny, které vychýlil ze svých drah tlačením křídel dveří od sebe a z prodejny utekl, při útěku byl však dopaden hlídkou městské policie, poškozené organizaci Lidl CZ, se sídlem Chodov, Horní 1117, IČ: 26178541, tak způsobil škodu odcizením zboží ve výši 358,- Kč a poškozením dveří další škodu ve výši 40.000,- Kč, přičemž odcizené zboží bylo poškozené organizaci vráceno,

2.
dne 22. 9. 2012 v době kolem 09.00 hodin v Ch., ul. U K., okr. S., v prodejně Penny Market, s.r.o., uschoval do svého batohu celkem 8 ks čokolád Studentská pečeť mléčná v hodnotě celkem 383,20 Kč, 12 ks čokolád Studentská pečeť v hodnotě celkem 574,80 Kč, s tímto zbožím bez zaplacení podlezl pod kovovou tyčí před vstupem do prodejní části prodejny a snažil se prodejnu opustit, v čemž mu bylo zabráněno přítomným zákazníkem a pracovníkem ostrahy prodejny, poškozené organizaci Penny Market, s.r.o., IČ: 64945880, se sídlem Radonice, Počernická 257, tak odcizením čokolád způsobil škodu v celkové výši 900,- Kč, přičemž odcizené zboží bylo poškozené organizaci vráceno,

a uvedených jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 69/2012 ze dne 4. 6. 2012, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2012, odsouzen za přečin krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti LIDL ČR, v.o.s., IČ: 26178541, se sídlem Praha 5, Nárožní 1359/11, škodu v částce 10.502,- Kč.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni, který rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 9 To 57/2013, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu, resp. toliko proti v něm obsaženému výroku o trestu, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miroslava Šipky dovolání , z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že soudy obou stupňů přijaly za základ svých rozhodnutí ve vztahu k jeho vině stanoviska procesních stran a dokazování prováděno nebylo. Zmiňuje, že dne 27. 9. 2012 byl podán u Okresního soudu v Sokolově návrh na potrestání a po jediném hlavním líčení byl dne 15. 10. 2012 soudem prvního stupně vynesen rozsudek. Dne 5. 11. 2012 proti němu podal odvolání a teprve dne 15. 2. 2013 byl spis odeslán soudu odvolacímu. Dovolatel namítá, že pokud by spis byl odeslán odvolacímu soudu neprodleně, tj. například do konce měsíce listopadu 2012, odvolací soud by mohl rozhodnout do konce roku 2012 a za předpokladu, že by bylo rozhodnuto stejným způsobem, vztahovala by se na něj amnestie prezidenta republiky. Uvedené prodlení je třeba klást k tíži soudu prvního stupně, jehož činnost nemohl ovlivnit.

Na tomto základě obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání a jemu předcházejících soudních rozhodnutí se v této věci v zájmu urychlení postupu řízení o dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Již na tomto místě je rovněž nezbytné zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Již výše bylo uvedeno, že dovolání obviněného směřuje proti výroku o trestu. Pro tento případ poskytuje trestní řád dovolateli procesní prostor k napadení rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním primárně prostřednictvím dovolacího důvodu upraveného ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kterým se může domáhat nápravy tehdy, pokud mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, případně že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku pro trestný čin, jímž byl uznán vinným .

Proti výroku o trestu je ovšem možno právně relevantním způsobem uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ve svém mimořádném opravném prostředku učinil obviněný, a to v případě, že příslušný napadený výrok je zatížen takovou vadou, kterou lze podřadit pod pojem jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Hmotně právní vadou v tomto obsahovém vymezení je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. R 22/2003 Sb. rozh. tr.).

V uvedeném směru a ve smyslu požadavku formulovaném v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. ovšem argumentace vznesená obviněným nevyhovuje ani jednomu z výše uvedených dovolacích důvodů (a nutno poznamenat, že ani jinému dovolacímu důvodu upravenému ustanovením § 265b tr. ř.). Podstatou výhrad obviněného totiž je ve své podstatě pouze jeho spekulativní úvaha, že při včasnějším vyřizování jeho opravného prostředku mohla nastat procesní situace, že by mu sice trest uložen byl, ale ten mohl následně podlehnout amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Takto uplatněná námitka ovšem není subsumovatelná pod pojem jiného nesprávného hmotně právního posouzení a obsahově nenaplňuje ani obviněným neuvedený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho výše zmíněném vymezení. Jinými slovy řečeno, byť obviněný uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., argumentací v dovolání obsaženou takto deklarovaný důvod ani formálním způsobem nenaplnil.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Na základě vyhodnocení mimořádného opravného prostředku obviněného dospěl dovolací soud k poznatku, že tento závěr je třeba učinit ve věci posuzované. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. listopadu 2013 JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu