6 Tdo 1281/2010
Datum rozhodnutí: 26.10.2010
Dotčené předpisy: § 160 odst. 3 tr. zák., § 161 odst. 1,2 tr. zák.



6 Tdo 1281/2010 - 48
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. října 2010 o dovolání obviněných Ing. S. M . , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 45/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, bylo o odvolání obviněných a státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně rozhodnuto tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2009, č. j. 4 T 45/2009-535, kterým byl obviněný M. N. uznán vinným trestným činem příjímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 160 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, když výkon trestu mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku a dále mu byl uložen podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč, kdy pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest v trvání tří měsíců a obviněný S. M. byl uznán vinným trestným činem podplácení podle § 161 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., týmž rozsudkem bylo také rozhodnuto o zproštění obviněných podle § 226 písm. b) tr. ř., zrušen ve výroku o trestu ohledně obviněného Ing. S. M. a nově bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněnému Ing. S. M., při nezměněném výroku o vině byl uložen podle § 161 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, když pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, dále mu byl uložen podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené době vykonán, byl stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest v trvání osmi měsíců; odvolání obviněného M. N., Ing. S. M. a státního zástupce ve vztahu k obviněnému M. N. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 390/2009, podali obvinění prostřednictvím obhájců dovolání, kdy oba shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný M. N. prostřednictvím obhájce v podaném dovolání poukazuje na to, že soudy ze zjištěného skutkového stavu dovodily nesprávné právní závěry, pokud obviněného uznaly vinným . Dále uvádí, že soudy obou stupňů neprovedly pro posouzení viny odsouzeného podstatné důkazy, které byly v rámci hlavního líčení navrhovány, a které mohly přispět k objasnění skutkového děje. Obviněný konstatuje, že uvedené skutečnosti zmiňuje nikoli z důvodu polemiky nad hodnocením důkazů v jeho trestní věci, které nemá v dovolacím řízení místo, nýbrž z důvodu, že skutková zjištění soudů obou stupňů tak, jak byla učiněna, se následně odrazila v nesprávném právním posouzení věci. V další části svého dovolání popisuje vyřizování žádosti p. M., zdlouhavý postup správních orgánů, pochybení, kterých se měly správní orgány dopustit, aby konstatoval, že žadatelka udělila obviněnému Ing. M. plnou moc k zastupování ve věci její žádosti a ze zvukových záznamů je zřejmé, že obviněný Ing. S. M. nikdy nepožádal odsouzeného, aby se tento zasadil o vydání povolení k pobytu pro žadatelku či toto řízení urychlil. Ve vztahu k trestnému činu podle § 257a odst. 1 písm. a) tr. zák. poukazuje na to, že spoluobviněnému Ing. S. M. nemohl poskytnout jiné informace než ty, které již mohl znát z obchodního rejstříku, navíc tedy pouze fotografii, která nebyla zneužita a pan A. žádnou újmu nepociťoval, a proto navrhl, aby dovoláním napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný Ing. S.M. prostřednictvím svého obhájce poukazuje na to, že dne 6. 6. 2008 předal sice spoluobviněnému N. láhev alkoholu, ale šlo o přátelský dar k narozeninám nikoli úplatek. Dále podle jeho mínění soudy nikterak neprokázaly naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným, spočívající v příčinné souvislosti mezi skutečným darováním láhve alkoholu a konkrétním obstaráním věci obecného zájmu, neboť nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu spočívající v poskytnutí skutečné neoprávněné výhody. V další části dovolání pak hodnotí jako vadný procení postup použití záznamů o sledování osob, kdy argumentuje tím, že státní zástupce vydal povolení ke sledování osob a věcí formou pořízeného zvukového a obrazového záznamu ve vztahu k jiným osobám, a proto právní názor, kterým soudy odůvodnily použití těchto záznamů, považuje za nesprávný. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem a odložil výkon trestu odnětí svobody obviněného.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněných vyjádřil, navrhl, aby byla odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, neboť soud prvního i druhého stupně se s námitkami, které obvinění uvádějí v dovolání vypořádal již v rámci jejich obhajoby, uplatňované v řízení před zmíněnými soudy a ve svých rozhodnutích, také své závěry náležitým způsobem odůvodnily.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Pokud jde o dovolání obviněného M. N. a jeho obsáhlý odkaz na zdlouhavý či nesprávný postup správních orgánů, pak je nutno uvést, že z pohledu právní kvalifikace jednání, kterým byl uznán vinným, se jedná o odkaz nepřiléhavý. Předně je z rozhodnutí soudu prvního, ale i druhého stupně nesporné, že dne 5. 6. 2008 mezi 09.54 hod až 10.46 hod. v B. na ulici K. ve své kanceláři v budově Inspektorátu cizinecké policie ve funkci zástupce vedoucího oddělení povolování pobytu v rozporu s ustanovením § 17 odst. 3 a § 45 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, si dal slíbit od obviněného Ing. S. M. jako úplatek mimo jiné láhev alkoholu, za to, že mu poskytl hlavičkový papír Policie ČR Služby cizinecké policie s žádostí o předání rozsudku k osobě V. M.B.L., kterou podepsal a instruoval ho, že má tuto žádost zaslat faxem příslušným úřadům Polské republiky, aby se tak vyřizování žádosti této cizinky o udělení trvalého pobytu urychlilo, za což dne 6. 6. 2008 převzal od Ing. S. M. zmíněný úplatek .

Z popsaného skutkového zjištění je nejen patrno, že obviněný v daném případě vystupoval jako veřejný činitel, ale z odůvodnění rozhodnutí vyplývají také skutečnosti, které soudy vedly k závěru, že se obviněný jako veřejný činitel dopustil trestného činu příjímání úplatku a zneužívání pravomoci veřejného činitele. K této problematice se soud prvního stupně velmi podrobně vyjádřil na straně 12 16 odůvodnění rozsudku. Z uvedeného rozhodnutí je patrno, na základě kterých důkazů soud dospěl k závěru, že zmíněnou láhev alkoholu nelze považovat za dárek k narozeninám, jak uváděl obviněný M. N. stejně i v dovolání Ing. S. M.

Ve vztahu k námitkám obou obviněných k uvedené problematice je vhodné připomenout, že zjištění skutkového stavu podle § 2 odst. 5 tr. ř., je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě.

Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. K uvedenému je možno odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Byť tedy obviněný M. N. v dovolání uvádí, že zmiňuje neprovedení důkazů, které mohly přispět k objasnění skutkového děje a nikoli z důvodu polemiky nad hodnocením důkazů , ve své podstatě nejde o nic jiného než o prosazení vlastního hodnocení důkazů, případně argumentaci o tom, že důkazy provedeny nebyly a tím nebyl zjištěn skutkový stav, jak vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V souvislosti s právně irelevantními námitkami obviněného M. N., ale i obviněného Ing. S. M., kterými se snaží přesvědčit soud např. o tom, že láhev alkoholu je třeba považovat za dárek k narozeninám, že poskytnuté informace byly běžně dostupné apod., je nezbytné připomenout rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterém mj. uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení .

Ve vztahu k § 257a odst. 1 tr. zák. je vhodné připomenout, že neoprávněné užití informací z jejich nosiče znamená jakoukoli nedovolenou manipulaci s informačním obsahem příslušného nosiče (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. tresní zákon, Komentář. 4 vydání, Praha:C.H.Beck, 2001, s.1367 (5), 1369 (10,11). V souvislosti s osobou S. A., jehož údaje byly zpřístupněny nelze vyjádření uvedené v dovolání považovat za zcela objektivní, neboť přehlíží obchodní aktivity této osoby a skutečnosti rozvedené na str. 14 15 rozsudku soudu prvního stupně.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je třeba odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

V případě dovolání obviněného Ing. S. M. je třeba odkázat (jak již bylo i shora uvedeno) na to, že námitky, které jsou procesní povahy a nejsou součástí přímo v zákoně stanovených dovolacích důvodů /např. § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.)/, nelze uplatňovat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky je třeba označit za právně irelevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (viz blíže zmíněná rozhodnutí Ústavního soudu). Procesního charakteru jsou rovněž výhrady obviněného k důkazům, které byly použity v souvislosti s trestním stíháním obviněných. V této souvislosti je třeba odkázat na podrobné zdůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně (viz blíže str. 17 18 rozsudku Městského soudu v Brně). Odkazuje-li obviněný na to, že dne 6. 6. 2008 předal sice spoluobviněnému N. láhev alkoholu, ale šlo o přátelský dar k narozeninám nikoli úplatek, pak nezbývá než uvést, že ze strany obviněného se jedná o zcela jiný náhled na hodnocení důkazů, které jej vede k odchylnému skutkovému zjištění, oproti zjištění, které učinily soudy, když konstatovaly, že uvedenou láhev alkoholu nelze považovat za dar k narozeninám, ale úplatek (viz např. str. 13, 14, 15, zmiňovány jsou vstupenky VIP, obálka hozená mezi listinné materiály a další, což vše soud pečlivě hodnotí ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy rozvádí ve smyslu § 125 tr. ř.). Dále podle jeho mínění soudy nikterak neprokázaly naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným, spočívající v příčinné souvislosti mezi skutečným darováním láhve alkoholu a konkrétním obstaráním věci obecného zájmu, neboť nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu, spočívající v poskytnutí skutečné neoprávněné výhody. Z jednání, které je popsáno shora ve vztahu k oběma obviněným vyplývá, že obviněný věděl o tom, v jaké funkci a na jakém pracovišti obviněný M. N. pracuje a tomuto slíbil a přinesl úplatek (viz výklad shora) za to, že obviněný mu poskytl hlavičkový papír Policie ČR Služby cizinecké policie s žádostí o předání rozsudku žadatelky, kterou podepsal a takto jednal, aby se vyřizování žádosti cizinky žadatelky o udělení trvalého pobytu urychlilo. Z těchto skutečností je patrno, že byl naplněn nejen znak poskytnutí úplatku, ale také znak v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu , kterým se rozumí činnost, která souvisí s plněním úkolů státu, přičemž jde o plnění všech úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost. Bezpochyby není v zájmu společnosti, aby příslušník Policie ČR předával hlavičkový papír Policie ČR opatřený razítkem a podpisem k dalším aktivitám, sloužícím k urychlení řízení o udělení trvalého pobytu. V tomto směru nebylo shledáno, že by jednání obviněného nevykazovalo všechny formální znaky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, a které obviněný v dovolání napadl. Za tohoto stavu bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného bylo odmítnuto, stalo se bezpředmětným rozhodnout o jeho žádosti o odložení výkonu trestu odnětí svobody.

Vzhledem k uvedeným námitkám obviněných Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.

Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného M. N.a obviněného Ing. S. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2010

Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann