6 Tdo 1279/2005
Datum rozhodnutí: 26.10.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1279/2005



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 dovolání, které podal obviněný P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 7 To 232/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 32/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 91 T 32/2005, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (v bodech 5, 21, 22), trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným (v bodech 2-3, 4-19, 21-24, 26), dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (v bodech 20 a 25), trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (v bodech 3, 4-26). Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 182 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo dále rozhodnuto o obžalobě obviněného M. K., o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody a o zabrání věci.

Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění P. B. a M. K. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 7 To 232/2005, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Vůči rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně podal obviněný P. B. prostřednictvím obhájce dovolání. Mimořádný opravný prostředek obviněný zaměřil jednak do výroku odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, jednak proti všem výrokům soudu prvého stupně o vině, trestu a náhradě škody, přičemž ho opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný vyjádřil přesvědčení, že v dosavadním řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav, neboť dokazování provedené soudem prvého stupně je neúplné. Poukázal, že trestnou činnost ve větší míře doznal. Zásadně však odmítl závěry soudu, že jeho jednání pod bodem 5, 21 a 22 napadeného rozsudku směřovalo ke způsobení poruchy veřejného telefonního automatu (dále jen V. ) tak, aby byl vyřazen z provozu. Neměl zájem ani důvod poškodit telefonní vedení; jeho úmyslem bylo získat finanční hotovost, která se nacházela v pokladnách telefonních automatů, jež tvořily samostatnou část přístrojů, zcela oddělenou od telefonního vedení. Obviněný upozornil, že v případě skutku pod bodem 5 a 21 rozsudečného výroku nebyly V. vyřazeny z provozu, neboť bylo možno volat tísňové linky. Pokud jde o bod 22, zde bylo přestřiženo vedení a tímto poškozením bylo znemožněno volání i na tísňové linky. V této souvislosti obviněný připomněl výpovědi svědků L. Z. a B. B., techniků poškozené společnosti, kteří shodně uvedli, že okamžik napadení V. lze zjistit zcela přesně z hlášení dohledového centra. V naznačeném směru namítl, že z časových údajů ohledně vloupání uvedených ve výrokové části rozsudku v bodě 21 (19. 11. 2004 v 1.47 hod.) a v bodě 22 (19. 11. 2004 v 1.48 hod.), a při zvážení skutečnosti, že se oba automaty nacházejí ve značné vzdálenosti od sebe (cca 1 km), je zřejmé, že vloupání do předmětných V. nemohla provést jedna a táž osoba. Je tudíž velmi pravděpodobné, že v případě skutku pod bodem 22 byl přístroj vyřazen z provozu již v předchozí době; soud se však s touto skutečností ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal. Podle obviněného nebyl v průběhu trestního řízení proveden jediný důkaz, že přestřihl telefonní vedení, když při zadržení nebyly u jeho osoby ani u spoluobviněného K. nalezeny kleště či jiné nástroje, za pomoci kterých byl V. na ul. H. poškozen. Za této situace nemohl naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení. Pokud jde o uznání viny v bodech 2 a 3 napadeného rozsudku dovolatel namítl, že v rámci provedeného důkazního řízení nebylo zcela jednoznačně prokázáno, že by odcizil finanční hotovost 45.000,- Kč společně se spoluobviněným K. a sám 9.000,- Kč, neboť důkazy nepostačují k vyslovení viny ohledně výše způsobené škody.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

V souladu s ustanovením § 265h odst. 2 věty první tr. ř. předseda senátu soudu prvého stupně doručil opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolací soud však ke dni svého rozhodnutí vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. B. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř. ].

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným P. B. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech namítá, že by jeho jednání pod body 5, 21 a 22 výroku o vině směřovalo ke způsobení poruchy V., neboť jeho úmyslem bylo získat finanční hotovost, která se nacházela v pokladnách těchto přístrojů a pokladny tvořily jejich samostatnou část zcela oddělenou od telefonního vedení. Proto neměl žádný důvod je poškodit. Tvrdí, že jednání pod body 21 a 22 rozsudečného výroku nemohla spáchat jedna osoba, dále v bodě 22 byl přístroj vyřazen z provozu již dříve, v bodech 5 a 21 nebyly V. vyřazeny z provozu, neboť šlo volat tísňové linky. Rovněž nesouhlasí s výší způsobené škody pod body 2 a 3 rozsudečného výroku s tím, že nebylo prokázáno odcizení finanční částky ve výši 45.000,- Kč (společně s M. K.) a ve výši 9.000,- Kč. Všechny tyto výhrady však primárně zpochybňují správnost a úplnost konečných skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán.

Lze připomenout, že na podkladě provedeného dokazování soudy obou stupňů mimo jiné skutečnosti shledaly, že obviněný P. B. společně s obviněným M. K. v bodech 5, 21 a 22 rozsudečného výroku úmyslně ohrozili provoz veřejného telekomunikačního zařízení a způsobili tímto činem poruchu provozu obecně prospěšného zařízení, neboť v souvislosti s vloupáním do V. znemožnili jejich užívání, byť ve dvou z těchto tří případů šlo volat tísňové linky. Vypáčení pokladničky ve skříňce veřejného telefonního automatu je jednáním směřujícím proti provozu obecně prospěšného zařízení ve smyslu § 182 tr. zák. (srov. např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 24/1991).

Nejvyšší soud konstatuje, že v daném případě obviněný uplatnil námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. Je potřebné připomenout, že v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k