6 Tdo 1266/2013
Datum rozhodnutí: 11.12.2013
Dotčené předpisy: § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1266/2013-60

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání podaném obviněným H. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 1 To 34/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 2/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2012, č. j. 31 T 2/2011 -3431 byl obviněný H. H. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ), a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), kterých se dle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že:

I.
v období od září 2007 do listopadu 2008 v O., O. a P., jako prokurista a ekonomický ředitel obchodní společnosti HEKRA Opava, s.r.o., IČ: 479 72 106, se sídlem Opava-Jaktař, ul. Palhanecká č. 302/14 (dále jen HEKRA Opava ), oprávněný k samostatnému jednání za společnost, veden snahou získat na úkor společností Československá obchodní banka, a.s., IČ: 000 01 350, se sídlem Praha 5, ul. Radlická 333/150 (dále jen ČSOB ), Factoring České spořitelny, a.s., IČ: 256 29 352, se sídlem Praha 8, ul. Pobřežní 46 (dále jen Factoring České spořitelny ) a Česká spořitelna, a.s., IČ: 452 44 782, se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62 (dále jen Česká spořitelna ) jako poskytovatelů úvěrů a přímého odběratelského financování, finanční plnění ve prospěch společnosti HEKRA Opava, při sjednávání nebo v souvislosti se sjednáváním níže uvedených smluv a jejich dodatků, těmto věřitelům zatajil skutečnou majetkovou situaci společnosti HEKRA Opava, sděloval nepravdivé skutečnosti a předkládal zkreslené podklady týkající se tohoto subjektu, když mimo jiné nepravdivě deklaroval stav vykazovaných zásob, zamlčel zatížení majetku společnosti zástavními právy či jinými věcnými právy ve prospěch jiných subjektů, zamlčel celkové úvěrové zatížení společnosti a takto, vědom si všech rozhodných faktů, včetně celkově nepříznivé finanční situace společnosti HEKRA Opava, z níž bylo patrno, že nebude schopna řádně dostát svým závazkům:

1.
dne 13. 9. 2007 uzavřel se společností ČSOB smlouvu o úvěru č. ....... včetně jejich příloh č. 1 a 2, na základě které se společnost ČSOB zavázala poskytnout společnosti HEKRA Opava revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 35.000.000,- Kč s měsíčním úrokovým obdobím a konečnou splatností úvěru nejpozději do 31. 3. 2008,

jelikož však společnost HEKRA Opava s ohledem na celkovou výši svého úvěrového zatížení a nepříznivou ekonomickou situaci sjednaný revolvingový úvěr řádně nesplácela, byla ČSOB na neuhrazené jistině revolvingového úvěru způsobena škoda ve výši nejméně 35.000.000,- Kč,

2.
dne 15. 4. 2008 uzavřel se společností Factoring České spořitelny rámcovou factoringovou smlouvu č. ......, k níž téhož dne J. H., zemřelý 11. 6. 2008, jako tehdejší jednatel a společník společnosti HEKRA Opava, sjednal navazující obchodní kontrakty č. ...... a č. ......, na jejichž základě se Factoring České spořitelny zavázal financovat nákupy společnosti HEKRA Opava od jejich dodavatelů proplácením jimi vystavovaných faktur, tedy přímým odběratelským financováním, a to do částky 6.250.000,- Kč a 750.000,- EUR, s měsíčním intervalem účtování dohodnuté výše odměny a úrokové sazby z objemu profinancovaných prostředků, přičemž společnost HEKRA Opava se zavázala uhradit svůj závazek vůči Factoringu České spořitelny nejpozději ke dni odložené splatnosti, jelikož však společnost HEKRA Opava s ohledem na celkovou výši svého úvěrového zatížení a nepříznivou ekonomickou situaci sjednané přímé odběratelské financování řádně nesplácela, byla společnosti Factoring České spořitelny způsobena škoda ve výši nejméně 12.578.299,- Kč a v důsledku poskytnutého pojistného plnění vyplývajícího z pojistného vztahu mezi společností Factoring České spořitelny a pojišťovnou Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 471 16 617, se sídlem Praha 1, ul. Templova č. 747, byla společnost Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, způsobena škoda ve výši 4.655.387,- Kč,

3.
poté, co J. H., zemřelý 11. 6. 2008, jako tehdejší jednatel a společník společnosti HEKRA Opava, uzavřel se společností Česká spořitelna dne 13. 9. 2006 smlouvu o kontokorentním úvěru č. ....., na jejímž základě se banka zavázala poskytnout společnosti HEKRA Opava kontokorentní úvěr do výše 9.500.000,- Kč s měsíčním úrokovým obdobím, konečnou splatností úvěru nejpozději do 15. 9. 2007 a dne 13. 8. 2007 sjednal k této smlouvě dodatek č. 1, jímž byla výše kontokorentního úvěru navýšena až do částky 30.000.000,- Kč ve formě Tranše I do výše 20.000.000,- Kč a Tranše II do výše 10.000.000,- Kč a konečná splatnost úvěru stanovena do 15. 9. 2008,

obžalovaný H. H. dne 15. 9. 2008 sjednal s Českou spořitelnou k uvedené úvěrové smlouvě dodatek č. 2, jímž bylo datum konečné splatnosti úvěru prodlouženo do 15. 10. 2008, dále dne 10. 10. 2008 uzavřel s Českou spořitelnou dodatek č. 18 k Smlouvě o zastavení pohledávek č. ..... ze dne 13. 9. 2006, a konečně dne 3. 11. 2008 sjednal s Českou spořitelnou k uvedené úvěrové smlouvě dodatek č. 3, jímž byla výše úvěrové částky nově sjednána na 5.000.000,- Kč, s možností dodatečného navýšení na 10.000.000,- Kč a datum konečné splatnosti úvěru prodlouženo do 15. 1. 2009,

jelikož však společnost HEKRA Opava sjednaný úvěr s ohledem na celkovou výši úvěrového zatížení a nepříznivou ekonomickou situaci řádně nesplácela, byla České spořitelně na neuhrazené jistině kontokorentního úvěru způsobena škoda ve výši 18.323.753,18,- Kč,

II.
dne 7. 10. 2008 v O. jako prokurista a ekonomický ředitel obchodní společnosti HEKRA Opava, oprávněný k samostatnému jednání za společnost a obeznámen s její ekonomickou situací, uzavřel s Ing. V. Ř., jako prodávajícím, kupní smlouvu č. ....., na jejímž základě byl společnosti HEKRA Opava jako kupujícímu dne 9. 10. 2008 dodán mazací olej zn. SN 500 Base Oil v množství 24.960 kg o hodnotě 673.775,24,- Kč, přestože mu bylo známo, že společnost HEKRA Opava je, s ohledem na rozsah svých závazků vyplývajících ze zůstatků nesplacených jistin načerpaných úvěrů u ČSOB, a České spořitelny, a zůstatků neuhrazených záloh poskytnutých v rámci factoringového financování faktoringovými společnostmi Transfinance, a.s., O.B. HELLER, a.s., a Factoring České spořitelny, a.s., jakož i dalších, ve velmi špatné a neustále se zhoršující ekonomické situaci a nebude schopna závazek vyplývající z kupní smlouvy splnit, Ing. V. Ř. kupní cena ve splatnosti, ani později, uhrazena nebyla, čímž byla jmenovanému způsobena škoda ve výši 673.775,24,- Kč.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu prokury podle § 14 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v trvání čtyř roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození ČSOB, Factoring České spořitelny, Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, Česká spořitelna a Ing. V. Ř. se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dále byl obviněný týmž rozsudkem zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 4 KZV 26/2011, pro skutky popsané na str. 6 až 11 rozsudku, jimiž měl dle žalobního tvrzení spáchat zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný.

O odvoláních obviněného a státní zástupkyně (podaného v jeho neprospěch) proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci, který rozsudkem ze dne 30. 7. 2013, č. j. 1 To 34/2013 3560, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a výroku, jímž byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn, a znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu prokury podle § 14 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, na dobu šesti roků. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc ve zrušené zprošťující části soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Kříženeckého dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Naplnění tohoto dovolacího důvod spatřuje jednak v nesprávném posouzení, když jeho jednání mělo být posuzováno podle ustanovení upravujících skutkový omyl, jednak v extrémním nesouladu skutkových závěrů s provedenými důkazy, v porušení zásady in dubio pro reo a tím i porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

Dovolatel namítá, že v řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že pokud se dopustil jednání, které by mohlo být trestným činem, pak jednal v tzv. skutkovém omylu negativním podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku, když neznal ani nepředpokládal jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu. Z těchto důvodů pak nejednal ani nemohl jednat v úmyslu (byť eventuálním) a nemohl se tak dopustit úmyslného trestného činu, jehož spácháním byl uznán vinným.

V řízení bylo dle něho prokázáno, že účetnictví bylo vedeno prostřednictvím počítačového programu Hélios Orange, přičemž on neměl možnost do programu zasahovat tím způsobem, že by měnil data v něm uložená. V rozhodném období nebyl hlavním účetním společnosti. Pokud sjednával úvěry, poskytoval při jejich sjednávání příslušným institucím informace prostřednictvím sjetin z účetního systému. Nebyl to on, kdo v hierarchii společnosti odpovídal za pravdivost a správnost účetnictví. Stejný způsob volil rovněž při předávání informací o stavu zásob. Z výpovědi svědkyně J. V., podporované výpovědí svědkyně S. (která uvedla, že veškeré faktury vystavovala právě svědkyně H.) vyplývá, že to byla paní H., kdo zúčtovával výnosy do majetku společnosti. Obviněný dále poukazuje na výpověď svědka V., který vyslovil názor, že rodina H. svaluje veškerou vinu na jeho osobu. Stran inventurních zásob dovolatel zdůrazňuje, že inventurní rozdíl ve výši 32.472.281,16 Kč vznikl neúčtováním rozdílů, když jejich původ spočívá v přirozeném úbytku surovin, které jsou ze své podstaty těkavé. Dodané množství přitom neměla společnost HEKRA Opava možnost, způsobem, který by ji prakticky finančně nezruinoval, zvážit. Všechny tyto skutečnosti by bylo možné prokázat daty z počítače, na kterém pracovala svědkyně H. a ve kterém bylo veškeré účetnictví uloženo. K odcizení tohoto počítače došlo za záhadných okolností, přičemž z jemu neznámého důvodu nebyl tento počítač v přípravném řízení zajištěn, když data v počítači uložená byla jednoznačným důkazem o jeho nevině. Ohledně dodávky mazacího oleje zn. SN 500 Base Oil uvádí, že to byl Ing. K. M., který tyto oleje objednával.

Obviněný poukazuje na to, že veškeré informace předával v dobré víře, že jsou správné. Z provedeného dokazování přitom vyplývá (např. výpovědi svědků K. a V.), že to bylo rodina zesnulého společníka J. H. a nikoli on, kdo ovládal obchodní společnost HEKRA Opava. Pokud bylo provedeným dokazováním prokázáno, že jím předávané informace pravdivé nebyly, bylo to pro něho velkým překvapením. Proto jednal v tzv. skutkovém omylu negativním.

Skutkový omyl negativní dovozuje obviněný z důkazů obsažených ve spisu, které dle něj soudy obou stupňů přehlédly. Na Dodatku č. 1 úvěrové smlouvy s Českou spořitelnou ze dne 13. 8. 2007, jejímž předmětem je zvýšení kontokorentního úvěru z 9.500.000,- Kč na 30.000.000,- Kč, je falešný podpis dovolatele. Tato skutečnost vyplývá ze znaleckého posudku soudního znalce z oboru písmoznalectví ve věci sporného podpisu jedné ze směnek vystavené dne 20. 8. 2007 ve prospěch UniCredit Bank, kde znalec uzavřel, že jde o padělek, který musela vyhotovit jiná osoba se snahou pravý podpis dovolatele napodobit. Obviněný usuzuje, že tento podpis je nápadně podobný podpisu na shora uvedeném dodatku úvěrové smlouvy a navíc rozdíl mezi daty vyhotovení jednotlivých podpisů je pouhých sedm dnů. S odkazem na č. l. 157 a 1259, na nichž jsou obsaženy výkazy k 30. 9. 2008 bez razítka a podpisů, je podle jeho názoru zřejmé, že byly předloženy naprosto bez jeho vědomí.

Poukazem na sporné výkazy na č. l. 1257 až 1259, které nemají logiku v tom, jak vyplývá z č. l. 1260 až 1262, kdy výkazy k 31. 12. 2007 podpis a razítko dovolatele a auditora obsahují a jsou to pravé podpisy dovozuje obviněný, že nebyl tím, kdo měl zájem o předložení neoficiálních výkazů k 31. 12. 2007. Dále odkazuje na č. l. 1263 až 1269, kdy jde o výkazy k 30. 4. 2007 bez podpisů a razítek a č. l. 1270 až 1277, na kterých je daňové přiznání za rok 2006, bez podpisu, je v něm uvedeno neexistující číslo ....., které bylo zpracováno dne 5. 6. 2007 a podané dne 2. 7. 2007. Zmiňuje rovněž č. l. 1287 až 1303, na nichž jsou založeny podklady k úvěru zpracované v jakémsi neznámém programu: ASPEKT HM daňová účetní a auditorská kancelář, Vodňanského 4, Praha Břevnov , když podpis je bývalého společníka J. H. k 31. 6. 2007. Podle dovolatele bylo rovněž přehlédnuto, že k 31. 12. 2005 zpracovala firma ACORT CONSULTING, s.r.o. podklady k úvěru v České spořitelně a Českomoravské záruční a rozvojové bance a za zprostředkování vystavila faktury ve výši 1.306.025,- Kč, který byly vystaveny v den podpisu úvěrové smlouvy, tj. 13. 9. 2006 a uhrazeny dne 22. 9. 2006. Soudy se podle něj v této fázi vůbec nezabývaly rolí pana K., od kterého byl zakoupen sklad v D. a poté byl ve firmě zaměstnán.

Všechny tyto skutečnosti které nebyly zohledněny, tak podle obviněného dokazují, že tu byl zájem někoho jiného než jeho, jenž nevěděl, že uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Veškeré údaje považoval důvodně za pravdivé, když nepředpokládal, že obchodní společnost mu předkládá nepravdivé účetní a jiné údaje.

Na závěr zmínil, že prohlášením konkurzu na majetek společnosti HEKRA Opava se dostal do tíživé finanční situace, když přišel o veškerý svůj majetek, neboť úvěry byly zajištěny směnkami, přičemž on byl směnečným rukojmím těchto směnek. Tímto ilustruje jeho vztah k společnosti, na které mu záleželo.

Protože soudy obou stupňů pochybily, když jednotlivé skutky nesprávně právně kvalifikovaly a nepřihlédly ke skutečnosti, že jednal ve skutkovém omylu negativním, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a rovněž i rozsudek Krajského soudu v Ostravě a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ).

V prvé řadě uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jiná procesní pochybení. Nejvyšší soud je povinen v dovolacím řízení vycházet z konečného skutkového zjištění soudů nižších stupňů a teprve v návaznosti na toto zjištění posuzovat správnost právního posouzení skutku.

V návaznosti na to státní zástupce dovozuje, že z dovolacích námitek obviněného vyplývá, že některé z nich jsou čistě skutkového charakteru; jde o tvrzení, podle kterých jeho podpis na dodatku smlouvy o kontokorentním úvěru pod bodem I/3 výroku o vině je falešný a podle kterých mazací olej uvedený pod bodem II. výroku o vině objednala jiná osoba. Námitka, týkající se nepravosti podpisu dovolatele na dodatku smlouvy o kontokorentním úvěru s Českou spořitelnou ze dne 13. 8. 2007, se míjí s obsahem soudních rozhodnutí, když podle tzv. skutkové věty i podle odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu tento dodatek sjednal J. H. Obviněný se dle státního zástupce sice formálně domáhá aplikace hmotně právního ustanovení § 18 odst. 1 tr. zákoníku o skutkovém omylu, tyto jeho námitky však nevycházejí ze skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkových větách a v odůvodněních soudních rozhodnutí. Skutková zjištění soudů vylučují, že by dovolatel při sjednávání smluv vymezených v tzv. skutkové větě neznal skutečnou finanční a ekonomickou situaci společnosti HEKRA Opava zakládající její neschopnost dostát závazkům z těchto smluv plynoucím, tedy že by neznal a ani nepředpokládal jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu a nejednal proto úmyslně, jak to má na mysli ustanovení § 18 odst. 1 tr. zákoníku o skutkovém omylu.

O námitky relevantně uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by dle státního zástupce šlo v případě, že by dovolatel vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudy a domáhal se, aby na takto zjištěný skutkový stav bylo aplikováno ustanovení § 18 tr. zákoníku. Tak tomu však v případě dovolání obviněného není. Dovolatel na podkladě polemiky s hodnocením důkazů soudy, popř. s úplností provedeného dokazování (např. námitka týkající se nezajištění počítače) odmítá prakticky všechna skutková zjištění, ze kterých soudy dovodily existenci subjektivní stránky trestných činů na jeho straně, a staví se do role jakéhosi živého nástroje v rukou osob ( rodina H. ), které mu předávaly nepravdivé údaje o hospodaření společnosti. Teprve na podkladě této skutkové polemiky se domáhá aplikace ustanovení trestního zákoníku o skutkovém omylu. Z jeho námitek přitom podle státního zástupce nevyplývá ani existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudy, když obviněný se domáhá v podstatě pouze toho, aby důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. V této souvislosti podotýká, že dovolatel vede někdy značně detailní polemiku týkající se některých dílčích otázek (stav inventurních zásob, obsah některých účetních výkazů), nevysvětluje však, z jakých zdrojů měly být podle jeho představ řádně spláceny mnohamilionové úvěrové a jiné závazky společnosti, zejména poté, kdy nebyl ve lhůtě splacen již první kontokorentní úvěr uvedený pod bodem I/3 výroku o vině. Námitky dovolatele tedy směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.

Pro úplnost státní zástupce dodal, že ke škodě velkého rozsahu, resp. ke značné škodě, jako k zákonným znakům kvalifikovaných podstat úvěrového podvodu podle § 211 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, popř. podvodu podle § 250 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, postačuje s ohledem na konstrukci těchto zákonných ustanovení a §17 písm. a) tr. zákoníku, resp. § 6 písm. a) tr. zák., zavinění z nedbalosti. V předmětné trestní věci však ze skutkových zjištění vymezených v soudních rozhodnutích vyplývá i k těmto okolnostem úmyslné zavinění ve formě minimálně nepřímého úmyslu [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 4 písm. b) tr. zák.] na straně dovolatele.

Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Obviněný sice ve svém dovolání namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku [od tohoto konstatování odvozuje existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], ve vztahu ke skutku, jak byl nižšími soudy zjištěn (a vyjádřen v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně), však neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo lze označit za námitku hmotně právní. Formálně se sice dovolává ustanovení § 18 odst. 1 tr. zákoníku, dle něhož Kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti. , činí tak však způsobem, který nemůže dovolací soud akceptovat. Bylo-li již výše zmíněno, že dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním vyjádřeným v dovoláním napadeném rozhodnutí (v posuzovaném případě s ohledem na způsob rozhodnutí soudu odvolacího v jemu předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně), poté i relevantnost dovolacích námitek musí posuzovat z toho hlediska, zda jsou dovolatelem uplatněny ve vztahu k takto vyjádřeným skutkovým zjištěním či nikoli. Jinými slovy vyjádřeno, za relevantní hmotně právní námitku může být v případě vytýkaného nesprávného právního posouzení skutku považována jen taková, jež vytýká, že skutek v napadeném rozsudku popsaný (tj. soudem zjištěný) nemůže být právně kvalifikován jako jím označený trestný čin (např. proto, že nevyjadřuje nezbytný zákonem definovaný znak jeho skutkové podstaty). Podstatné je ovšem to, že při uplatnění takového tvrzení musí odvolatel vycházet právě ze skutkového zjištění, které je v napadeném rozhodnutí vyjádřeno (míněn i případ absence vyjádření příslušného zákonného znaku v popise skutku).

Je-li z toho hlediska přistoupeno k posouzení argumentace uplatněné obviněným v jím podaném dovolání, poté nelze než přisvědčit hodnocení obsaženému ve vyjádření státního zástupce, totiž tomu jeho stanovisku, že dovolací námitky obviněného směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku, ale činí tak uplatňováním vlastních (od v napadených rozhodnutích vyjádřených) odlišných skutkových závěrů (obviněným tvrzená nevědomost ohledně nesprávnosti předkládaných účetních nebo jiných údajů). Toliko skrze jiná skutková zjištění, resp. odlišná tvrzení ( nevěděl, že uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel str. 4 dovolání), uplatňuje obviněný vadnost právního posouzení skutku ( soudy obou stupňů pochybily, když jednotlivé skutky nesprávně právně kvalifikovaly a nepřihlédly ke skutečnosti, že dovolatel jednal ve skutkovém omylu negativním ). Takto ovšem postupuje při odhlédnutí od té podstatné skutečnosti, že soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích dospěly ke skutkovým závěrům zcela odlišným, jak konkrétní citací tzv. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, případně jeho odůvodnění, doložil ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce. Se státním zástupcem lze proto souhlasit jak v jeho náhledu, že popsaným způsobem se obviněný svou argumentací s uplatněným dovolacím důvodem po obsahové stránce rozchází, tak v tom, že prezentací svých námitek zaměřuje pozornost dovolacího soudu toliko k jednomu okruhu skutkové problematiky posuzované věci, vůči níž však i soud nalézací (viz str. 60 jeho rozhodnutí) připustil, že důkazní situace neumožňuje jednoznačný závěr stran pachatelství obviněného ohledně všech skutečností, které mu byly kladeny obžalobou za vinu. Tento dílčí skutkový závěr nalézacího soudu však současně neznamená, že by ostatní rozhodné skutečnosti, které odůvodnily trestní stíhání obviněného a následné podání obžaloby, nebyly důkazním řízením před soudem nalézacím prokázány. Pro právní kvalifikaci obou skutků rozhodná skutková zjištění vyjádřil uvedený soud ve výrokové části svého rozhodnutí (s dílčí výhradou, kterou již zmínil soud odvolací str. 15 jeho rozsudku) a rozvinul v jeho odůvodnění. Pro posouzení věci rozhodné - a to i z hlediska dovolatelem tvrzeného údajného nesouladu skutkových závěrů s provedenými důkazy, jímž se rovněž snaží o zpochybnění skutkových zjištění relevantních pro následnou právní kvalifikaci skutku - je to, že soud prvního stupně zcela transparentním způsobem doložil (str. 54-58 jeho rozsudku), že obviněný svým vědomým jednáním přivodil, že věřitelské subjekty v podobě ČSOB, Factoringu ČS a České spořitelny neznaly celkové úvěrové zatížení společnosti HEKRA Opava, nevěděly o duplicitních zástavách sjednaných na majetku této firmy (str. 59). Vědomost obviněného o sjednání předchozích zástav nelze zpochybnit ani námitkami, jejichž obsahem je tvrzená neznalost skutečností jiných (stran nesprávnosti vykazovaných údajů). Toto konstatování, ve své podstatě jdoucí nad rámec nezbytné reakce dovolacího soudu z hlediska věcného naplnění uplatněného dovolacího důvodu v argumentaci obviněného, pouze dokladuje, že vytýkaný nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, potažmo pak právní kvalifikací skutku, v posuzované věci neexistuje. Zbývá dodat, že pochybnosti o správnosti skutkových zjištění však nevznikají ani ohledně dalších skutečností, na nichž je odsuzující rozsudek vystavěn. Stran odůvodnění skutkových závěrů dovolací soud ve zbytku odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, jakož i na odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, který se ke skutkovým výhradám vzneseným obviněným v jeho řádném opravném prostředku (částečně obsahově shodným s výhradami uplatněnými v podaném dovolání) vyjádřil na str. 17-18.

Protože obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání uplatněný dovolací důvod věcně nenaplnil a jím vznesené námitky nejsou podřaditelné ani pod jiné, ustanovením § 265b tr. ř. upravené, dovolací důvody, dospěl dovolací soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., dle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. prosince 2013 JUDr. Ivo Kouřil Předseda senátu