6 Tdo 126/2002
Datum rozhodnutí: 28.05.2002
Dotčené předpisy:




6 Tdo 126/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2002 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 6 To 505/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 273/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 13 T 273/2001, byl obviněný M. P. uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dva měsíce, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. P. odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 6 To 505/2001, byl z důvodu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 13 T 273/2001. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám ve věci rozhodl a podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného M. P. zprostil obžaloby pro skutek v ní právně kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Vůči naposledy konstatovanému rozsudku podala nejvyšší státní zástupkyně dne 27. 3. 2002 s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání v neprospěch obviněného M. P. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně konstatuje, že v době spáchání skutku dne 8. 6. 2001 naplňovalo jednání obviněného všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť si přisvojil cizí věc v hodnotě 3 200,- Kč tím, že se ji zmocnil, a způsobil tak škodu nikoliv nepatrnou (t. j. převyšující 2 000,- Kč). Zdůrazňuje, že v průběhu řízení před odvolacím soudem však v souvislosti se změnou trestního zákona došlo ke zvýšení dolní hranice škody nikoli nepatrné na částku 5 000,- Kč, a proto jednání obviněného již nenaplňovalo znaky žalovaného trestného činu. V tomto směru považuje právní hodnocení věci odvolacím soudem jako správné. Namítá však, že odvolací soud neřešil otázku, zda nelze předmětný čin posoudit jako jiné protiprávní jednání, zejména jako přestupek podle zák. č. 200/1990 Sb., v platném znění. S ohledem na dobu spáchání skutku, kdy dosud neuplynula jednoroční lhůta ve smyslu § 20 cit. zákona, která by projednání přestupku bránila, neměl odvolací soud obviněného zprostit obžaloby, ale podle § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupit jinému orgánu, kterým mohl být žalovaný skutek posouzen jako přestupek. Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 6 To 505/2001. Dále aby podle § 265m odst. 1 a § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupil statutárnímu městu Jihlava, komisi k projednání přestupků, aby věc projednala a rozhodla.

Podle názoru Nejvyššího soudu je v předmětné trestní věci potřebné postupovat podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. ve kterém zákon stanoví, že Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Podle § 20 věty první zák. č. 200/1990 Sb., v platném znění, přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Nutno uvést, že předmětný skutek, týkající se odcizení mobilního telefonu v hodnotě 3 200,- Kč byl obviněným M. P. spáchán dne 8. 6. 2001. Dovolání a spisový materiál byly Nejvyššímu soudu doručeny dne 3. 5. 2002. I v případě, že by žalovaný skutek mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek, je podle názoru Nejvyššího soudu v současnosti již nereálné, aby byl takovým orgánem projednán ve lhůtě uvedené v § 20 věty první zák. č. 200/1990 Sb., v platném znění, t. j. do 8. 6. 2002. Proto i případné zjištění nedostatku napadeného rozsudku Nejvyšším soudem, na který upozornila nejvyšší státní zástupkyně v důvodech dovolání, by nemohlo v konečném důsledku zásadně ovlivnit postavení obviněného a také otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně z důvodů uvedených v § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k