6 Tdo 1259/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1259/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2003 dovolání obviněného V. K., podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 5 To 488/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 262/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 5 T 262/2002, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená firma K. s. r. o. D. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému rozsudku podal odvolání jak obviněný V. K., tak v neprospěch obviněného (výslovně pouze proti výroku o trestu) státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně. Usnesením ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 5 To 488/2002, Krajský soud v Ústí nad Labem obě tato odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 18. 4. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Děčíně a na základě pokynu Nejvyššího soudu České republiky z 23. 9. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1034/2003, dne 8. 10. 2003 obviněnému V. K. a dne 7. 10. 2003 jeho obhájkyni, JUDr. S. R.

Obviněný V. K. podal proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím své obhájkyně JUDr. S. R. u Okresního soudu v Děčíně dne 2. 6. 2003 dovolání, které bylo po opětovném (řádném) doručování rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému a jeho obhájkyni se spisovým materiálem předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 29. 10. 2003.

Obviněný V. K. napadl podaným mimořádným opravným prostředkem citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a proti souvisejícímu, jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Děčíně, a své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Dovolatel především připomenul, že byl v této trestní věci nepravomocně odsouzen již rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 1 T 15/96, na základě odvolání obhájce obviněného však Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 1998, sp. zn. 9 To 7/98, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud přitom v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že pokud by mělo být obviněnému V. K. kladeno za vinu to, co je předmětem odsuzujícího rozsudku, bude třeba provést další, pravděpodobně rozsáhlé dokazování, vedoucí k náležitému objasnění věci. Teprve poté, co by byly odvolacím soudem konkrétně zmíněné důkazy v dalším řízení provedeny ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu a náležitě zhodnoceny podle § 2 odst. 6 tr. řádu, bylo by možné se podle názoru dovolatele zabývat otázkou, zda jednání obviněného vykazuje znaky trestného činu a o jaký trestný čin se jedná, případně zda nejde toliko o obchodní záležitost mezi obviněným a jeho obchodními partnery.

Obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně, podaná dne 4. 9. 2000 u Okresního soudu v Děčíně, byla však podle mínění dovolatele podána, aniž došlo ke splnění předchozích závazných pokynů Vrchního soudu v Praze, a je téměř totožná s obžalobou ze dne 13. 12. 1995. Nedostatky dokazování neodstranil ani Okresní soud v Děčíně, ani soud odvolací, který se při jednání o odvolání vůbec nezabýval argumenty obviněného, ani závěrečnou řečí státního zástupce, který sám navrhoval buď doplnění dokazování o znalecký posudek, nebo zproštění obviněného V. K. obžaloby.

V petitu svého dovolání proto dovolatel V. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. řádu obě napadená rozhodnutí zrušil a současně podle § 265m tr. řádu rozhodl ve věci rozsudkem, kterým ve smyslu § 226 písm. a) tr. řádu zprostí obviněného V. K. obžaloby.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu). A konstatoval rovněž, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem vyžadovaným zákonem a formulovaným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu.

Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod vymezený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V souvislosti s namítaným dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popřípadě druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí pak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Z tohoto zřetele dovolání obviněného V. K. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jeho námitky, byť sebezávažnější a sui generis naprosto případné, směřují výlučně vůči neúplnému dokazování, resp. nesprávnému hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.

V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení, který byl pouze formálně tvrzen.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného V. K., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu a odmítl jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. prosince 2003





Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k