6 Tdo 1242/2005
Datum rozhodnutí: 26.10.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1242/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 o dovolání obviněných M. Š. a M. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 5 To 462/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 86/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 3 T 86/2002, byli obviněný M. Š. a T. M. uznáni vinnými pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Obviněný V. K. byl uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a obviněný M. B. byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 5 To 462/2004, k odvolání obviněných V. K., M. Š. a M. B. a státního zástupce podaném v neprospěch všech obžalovaných (státní zástupce však podal odvolání v neprospěch V. K. a M. B., a to pouze do výroku o trestu a dále do povinnosti k náhradě škody ve prospěch i neprospěch všech obžalovaných), podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obviněných K., Š. a B. a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody, uložil nově tresty obviněným K., Š. a B. Dále Městský soud v Praze podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných K., Š., B. a státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. zamítl.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 5 To 462/2004, podali obvinění M. B. a M. Š. prostřednictvím obhájců dovolání. Obviněný M. B. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. Naplnění shora uvedených dovolacích důvodů spatřuje v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./, v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný /§ 265b odst. 1 písm. k) tr. ř./ a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem /§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř./. K odůvodnění shora uvedených dovolacích důvodů obviněný prostřednictvím obhájce pouze uvedl, že výrok který učinil Městský soud ve svém rozsudku je v rozporu s proběhnuvším veřejným zasedáním a neodpovídá pořízenému zvukovému záznamu na nosiči CD uloženému pod b. č. 18, ani vyhotovenému protokolu o veřejném zasedání ze dne 11. 11. 2004, kde je uvedeno, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje ve výroku o trestu a o náhradě škody ohledně obžalovaných K., Š. a B. Je tedy zřejmé (podle názoru obviněného), že vyhotovený rozsudek Městského soudu v Praze je ve zřejmém rozporu s řízením, které mu předcházelo . Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil v části týkající se náhrady škody a rozhodl ve smyslu § 265m odst. 2 tr. ř.

Obviněný M. Š. v obsáhlejším dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že dokazování, jež tomuto rozsudku předcházelo, nepřineslo žádné nové skutečnosti, které by mohly být důkazem pro závěr o jeho účasti na případné trestné činnosti ostatních spoluobviněných . Odvolacímu soudu vytýká, že ač nebylo prokázáno, že by se s ostatními obviněnými s výjimkou obv. M. znal, což ostatní obvinění potvrdili , byl uznán vinným, aniž by se soudy zabývaly skutečností, že nebylo jeho povinností kontrolovat, zda opravené vozidlo je ještě ve vlastnictví společnosti A. nebo již jiného vlastníka, ani povinností kontrolovat, zda je vozidlo označeno správnou SPZ navazující na ostatní označení vozidel. Tyto skutečnosti nebyly předmětem trestního řízení a orgány činnými v trestním řízení na ně nebyl nikdy dotazován . S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen rozsudek Městského soudu v Praze napadený dovoláním, ale také jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).



K dovolání obviněného M. B. je potřebné uvést, že námitka, uplatněná v dovolání byla odůvodněna tak, že výrok rozsudku tak, jak byl vyhlášen neodpovídá rozsudku v jeho vyhotovení. Zde je však potřebné uvést, že v takovém případě by se jednalo o pochybení, které by nebylo možno subsumovat ani pod jeden z obviněným uvedených dovolacích důvodů, ale zmíněné pochybení by bylo nutno nejprve napravit postupem podle § 131 tr. ř. Pro úplnost je však nezbytné uvést, že si Nejvyšší soud pro objektivitu podaného dovolání vyžádal zmíněný zvukový záznam a jeho poslechem zjistil, že tento je ve shodě s protokolem o hlasování, tedy, že bylo vyhlášeno, že se napadený rozsudek zrušuje podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu, a nikoli dále také o náhradě škody, jak je však nesprávně uvedeno v protokolu o veřejném zasedání. Rozsudek byl tedy vyhlášen v souladu s vyhotovením a nebylo v tomto směru shledáno nezbytným postupovat podle již zmíněného ustanovení § 131 tr. ř. V uvedeném tedy již vůbec nelze shledávat naplnění ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť nejde o výrok chybějící či neúplný. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že tento má dvě alternativy : první, která uvádí, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, (tuto alternativu také obviněný uplatnil), druhá, byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) /zmíněného § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř./. K alternativě uvedené obviněným však musí Nejvyšší soud uvést, že tato by byla naplněna za předpokladu, že by odvolací soud (Městský soud v Praze) jeho odvolání odmítl či zamítl podle ustanovení § 253 odst. 1, 3 tr. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně však bylo odvolacím soudem přezkoumáno po věcné stránce ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., což je mj. patrno i ze str. 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že však i ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu bylo odkázáno pouze na zákonné znění uplatněného(ných) dovolacího(cích) důvodů, musel Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Ve vztahu k uvedenému postupu Nejvyššího soudu je potřebné zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento výslovně uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jim vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Pokud tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatelem konstatované námitky materiálně nenaplňují dovolací důvody, a proto dovolání odmítnul podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., nelze tomuto závěru vytýkat pochybení .

Pokud jde o dovolání obviněného M. Š. tak i v případě jím uplatněného dovolacího důvodu je třeba odkázat na shora uvedený výklad k otázce, kdy dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl uplatněn právně relevantním způsobem. Také v případě tohoto obviněného však musí Nejvyšší soud konstatovat, že uvedený dovolací důvod byl obviněným uplatněn pouze formálně, neboť podstatou podaného dovolání jsou námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, konkrétně neúplnosti provedeného dokazování a s tím spojené otázky hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), což ve svém důsledku mělo podle představ obviněného vést ke zcela odlišnému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně a s jehož závěry se ztotožnil také soud odvolací. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu je potřebné zmínit také usnesení Ústavního soudu ze dne 18. května 2005, sp. zn. II. ÚS 376/04, které mj. uvádí, že právo na spravedlivý proces, chráněné čl. 36 Listiny, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Ve vztahu ke shora uvedenému je možno poukázat na znění § 125 odst. 1 tr. ř., podle kterého soud v odůvodnění svého rozsudku stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídí při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují; musí být z odůvodnění patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru se s námitkami výše zmíněného obsahu vypořádal ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku a s jeho závěry se ztotožnil rovněž krajský soud. Nejvyššímu soudu nezbývá než uvést, že zmíněné námitky, jsou námitky irelevantní, které nemohou naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž musel věc meritorně ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumávat. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann