6 Tdo 1234/2005
Datum rozhodnutí: 27.09.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1234/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2005 dovolání, které podal obviněný R. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 3 To 338/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 110/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 2 T 110/2004, byl obviněný R. L. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že dne 6. 1. 2004 kolem 06.00 hod. v O. P. na ulici W. v areálu podniku Č. p. s. p. v šatně zaměstnanců bezdůvodně nejdříve slovně vulgárními výrazy a posléze fyzicky napadl poškozeného M. K. tak, že jej oběma rukama chytil za kabát a posléze ho udeřil pěstí do oblasti hrudníku, následkem čehož poškozený upadl na zem, kde jej dvakrát kopl do oblasti levé strany hrudníku, se slovy ty kurvo, já tě zabiju , přičemž tato slova podpořil tím, že zvedl nad hlavu židli, napřáhl se k úderu, avšak poškozeného neudeřil, kterýmžto jednáním poškozenému způsobil pohmoždění na levé straně hrudníku v rozsahu 6. až 8. žebra, projevující se bolestivostí na pohmat a při některých pohybech, zejména při dýchání, s průměrnou dobou léčení v trvání 10-14 dnů, přičemž v důsledku tohoto jednání u poškozeného vzbudil důvodnou obavu, že by své výhrůžky mohl realizovat.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradě způsobené škody M. K., částku ve výši 1.200,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občankoprávních.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný R. L. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2005. sp. zn. 3 To 338/2005, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení podal obviněný R. L. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru obviněného spočívají rozhodnutí soudů obou stupňů na nesprávném právním posouzení skutku, a to z důvodu nesprávného vyhodnocení důkazního řízení s tím, že dovolání směřuje proti výroku o vině a trestu.

V odůvodnění dovolání obviněný připomněl obsah svého odvolání ve kterém provedl velmi podrobný rozbor celé projednávané věci. Namítl, že krajský soud se vůbec nezabýval rozpory, na které v odvolání upozornil. Nepředvolal svědka T. S. k doplňujícímu výslechu a dokazování zaměřil pouze na otázku prokázání, zda poškozený M. K. opravdu utrpěl zranění. Nezabýval se stanoviskem znalce, že zranění mohlo být způsobeno nárazem na pevné okolí nebo pádem poškozeného a že faktické zjištění o vzniku násilí nelze určit. Obviněný soudům obou stupňů vykl, že neuvedly jediný důkaz, kterým by bylo tvrzení poškozeného prokázáno. Dále poukázal na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výpověď znalce MUDr. J. K. u hlavního líčení. Podle jeho názoru z tohoto důkazu vyplývá, že z lékařského hlediska nelze podat faktické zjištění o vzniku násilí. Obviněný také v podrobnostech vytkl, že se soudy nezabývaly rozpory ve výpovědích poškozeného i svědků R. G. a Ing. J. H., nevzaly v úvahu výpověď svědka T. S., že není přesvědčen, že ke zranění došlo a připomněl závěry zmíněného znalce. Zdůraznil, že se trestné činnosti nedopustil a kromě nepravdivé výpovědi poškozeného nebyl u hlavního líčení ani odvolacího řízení proveden žádný přímý důkaz či řetězec nepřímých důkazů, které by na sebe navazovaly a jeho osobu z vytýkaných trestných činů usvědčovaly. Soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily důkazní situaci a na základě toho učinily nesprávné závěry o jeho vině, když za důkazní nouze měly postupovat podle zásady in dubio pro reo a podle § 226 písm. a) tr. ř. jeho osobu zprostit obžaloby. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však námitky směřují toliko proti neúplnému dokazování (neprovedení opětovného výslechu svědka S. odvolacím soudem) a zejména proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutková zjištění, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení a způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Podle názoru státního zástupce nebyly přezkoumáním ve shora naznačeném směru shledány žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich učiněnými právními závěry. Námitka, že ve skutkové větě výroku o vině absentuje údaj o době, po kterou byl poškozený M. K. v důsledku zranění podstatně omezen v běžném způsobu života a na místo toho je uváděna toliko průměrná doba léčení takového zranění, vznesena nebyla. Touto vadou se tudíž nelze zabývat. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. L. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.].

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným R. L. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný namítl, že odvolací soud nedoplnil dokazování výslechem svědka T. S. Dále soudům obou stupňů zejména vytkl, že se nezabývaly rozpory ve výpovědích poškozeného M. K. i svědků R. G. a Ing. J. H., nevzaly v úvahu výpověď svědka T. S., že není přesvědčen, že ke zranění došlo. Rovněž poukázal na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a na výpověď znalce u hlavního líčení s tím, že faktické zjištění o vzniku násilí nelze určit. Nutno zdůraznit, že všechny tyto ale i další v dovolání podrobněji rozvedené výhrady, jsou primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě (viz jeho doslovná citace výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestné činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně (§ 265b tr. ř.) taxativně stanovený dovolací důvod.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. L. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného usnesení a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k