6 Tdo 1224/2003
Datum rozhodnutí: 10.12.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1224/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2003 dovolání obviněného L. T., podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 5 To 31/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 4 T 189/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. T. byl rozsudkem samosoudkyně Okresního soudu v Lounech ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 4 T 189/2002, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 1, § 35 odst. 2 tr. zák. i za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 1 T 47/2002, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tímtéž rozsudkem byla odsouzena také obviněná J. V.

Proti shora citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 5 To 31/2003, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenek pro soudního doručovatele, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 26. 5. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech a dne 27. 5. 2003 bylo doručeno obviněným L. T. a J. V. i jejich obhájcům JUDr. K. D. a JUDr. O. G.

Obviněný L. T. podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu prostřednictvím svého obhájce JUDr. K. D. u Okresního soudu v Lounech dne 24. 6. 2003 dovolání. Dovolání bylo se spisovým materiálem předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 22. 10. 2003.

Obviněný L. T. napadl podaným mimořádným opravným prostředkem citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech a výslovně jej opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Podle přesvědčení dovolatele spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, neboť žádný z provedených důkazů nesvědčil pro to, že se obviněný trestného činu dopustil, dokazování, které bylo provedeno, bylo natolik zmatečné a nepřesvědčivé, že podle dovolatele nemůže vést k závěru o tom, že žalovaný delikt spáchal. Svůj závěr o vině obviněného L. T. nalézací soud opřel o neúplné a nepřesvědčivé důkazy a bez výhrad uvěřil problematickému tvrzení policistů, odvolací soud pak závěrům soudu prvního stupně přisvědčil, když obhajobu obviněného neprávem označil jako krajně nepřesvědčivou a ostatní důkazy shledal bez podstatných rozporů, k zásadním námitkám obviněného se však nevyjádřil.

S takovými závěry nelze podle názoru dovolatele při respektování základních zásad trestního řízení souhlasit, přičemž jediný nový důkaz, provedený nalézacím soudem po zrušení předcházejícího odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem, je pro závěr o vině obviněného L. T. nepoužitelný. Rozpory ve svědeckých výpovědích policistů se odstranit nepodařilo, naopak se tyto zásadní rozpory v dalším řízení ještě prohloubily, nalézací soud je však nakonec vyhodnotil jako drobné a odvolací soud námitky dovolatele neuznal. Napadená rozhodnutí se navíc opírají o důkazy, které trestní řád nezná, zejména pokud jde o způsob identifikace osoby obviněného jako údajného pachatele svědkem J. H.

V petitu svého podání proto dovolatel L. T. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu druhého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 1 NZo 969/2003, konstatoval, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Obviněný přitom, ačkoliv formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. konkrétně, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ve skutečnosti takové výhrady nevznesl, ale namítl toliko nesprávnost hodnocení důkazů a napadl tak výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod nenaplňují.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ČR takto rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). A konstatoval rovněž, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem vyžadovaným zákonem a formulovaným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu.

Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaných ustanoveních zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V souvislosti s namítaným dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvého, popřípadě druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Z tohoto zřetele dovolání obviněného L. T. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jeho námitky směřují výhradně vůči nesprávnému hodnocení provedených důkazů a neúplnému dokazování, tedy skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.

V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení, který byl navíc ve vztahu ke všem dotčeným výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně pouze formálně tvrzen.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného L. T., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu a odmítl jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k