6 Tdo 1210/2005
Datum rozhodnutí: 27.09.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1210/2005



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2005 dovolání, které podal obviněný L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 4 To 95/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 235/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 2 T 235/2004, byl obviněný L. K. uznán pod body 1) - 19) vinným jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným (body 1-7, 9, 12-19), dílem nedokonaným podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (body 8, 10, 11), jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. (body 8, 12), jednak trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (body 1, 2, 4, 7-13, 15, 17, 18), jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (body 2, 3), a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit v rozsudku specifikovaným poškozeným škodu.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný L. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 4 To 95/2005, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Konstatované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný L. K. prostřednictvím obhájce dovoláním, které zaměřil do výroku o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací jednání pod bodem 1) rozsudku soudu prvého stupně jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Namítl, že v rámci hodnocení důkazů soud vůbec nevzal v potaz podstatné skutečnosti svědčící v jeho prospěch, provedené dokazování je nedostatečné a není z něho zřejmé, že by svým jednáním měl skutkovou podstatu trestného činu krádeže v bodě 1) rozsudku naplnit. Také se dostatečně nezabýval vznesenou námitkou, že jeho údajný spolupachatel P. Č. byl v samostatném řízení u Okresního soudu v Ostravě pro stejný skutek obžaloby zproštěn; pro tento účel soudu doložil i předmětný zprošťující rozsudek. Obviněný poukázal, že ve zmíněném směru bylo dokazování u soudu prvého stupně prováděno za účasti poškozené a svědka, který údajné pachatele jednoznačně neidentifikoval. Z těchto důvodů se domnívá, že vytýkané jednání nemůže být posuzováno jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

V souladu s ustanovením § 265h odst. 2 věty první tr. ř. doručil předseda senátu soudu prvého stupně opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolací soud však ke dni svého rozhodnutí vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného L. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným L. K. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný spatřuje zmíněný dovolací důvod v neúplném dokazování i nesprávném vyhodnocení provedených důkazů (pachatelé nebyli jednoznačně identifikováni) a v návaznosti na tyto skutečnosti tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustil. Zdůrazňuje, že jeho údajný spolupachatel P. Č. byl pro tentýž skutek v samostatném řízení obžaloby zproštěn, což soudu doložil předmětným rozsudkem. Tyto výhrady však primárně zpochybňují správnost konečných skutkových zjištění, přičemž v těchto tvrzených procesních nedostatcích (nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný L. K. spáchal předmětný dílčí skutek tak, jak je popsán v bodě 1) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 2 T 235/2004, tedy že dne 27. 8. 2004 kolem 14.00 hod. v H., okres Š., před prodejnou U K. společně s další osobou, po rozbití skleněné výplně okna dveří z motorového vozidla zn. Fabia, registrační značky 1M1 1445, ke škodě A. F. odcizil koženou kabelku s osobními doklady a taškou s finanční hotovosti 32.000,- Kč, čímž jmenované způsobil celkovou škodu 33.300,- Kč, na vozidle firmy V. P. a. s., L. č., J., způsobil škodu 3.000,- Kč. V dovolání obviněný nenamítá, že takto popsaný dílčí skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný L. K. sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty v něm obsažené vycházejí výlučně z jiných důvodů, které nelze podřadit nejen pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod některý z dalších v zákoně taxativně stanovených dovolacích důvodů. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného L. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k