6 Tdo 1208/2010
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 248 odst. 1,3 tr. zák.



6 Tdo 1208/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 dovolání, které podal obviněný J. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 9 To 260/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 46/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J.S. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 19. 3. 2010, sp. zn. 1 T 46/2009, byl obviněný J. S. uznán vinným trestnými činy:
- zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodě 2) výroku],
a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání šestnácti měsíců.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. 3. 2008, č. j. 2 T 40/2008-33, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 14. 1. 2010, kterým bylo rozhodnuto o zkrácení trestu podle § 419 tr. zákoníku.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené společnosti Phoenix Zeppelin, s. r. o., škodu ve výši 1.205.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 9 To 260/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Podle § 131 odst. 1 tr. ř. odvolací soud nařídil opravu data narození obviněného ve výroku napadeného rozsudku na správné 1. 1. 1977.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu obviněný J. S. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Konstatoval, že jednání, které popisuje skutek, jenž mu je kladen za vinu a v němž byl původně spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., od počátku doznával, avšak popíral, že by měl v úmyslu stroj nevrátit. Smlouvu o nájmu totiž uzavíral se záměrem, že se strojem bude pracovat a tak získá prostředky k životu a dalšímu podnikání, a nikoli, že by stroj nějakým způsobem zašantročil . Rovněž popíral navádění dalších osob k tomu, aby potvrdily odcizení stroje. V průběhu dokazování před Okresním soudem v Benešově bylo prokázáno, že stroj skutečně používal pro stavební činnost (akce S.). V tomto směru byla podle obviněného prokázána nevěrohodnost minimálně svědka S. H., přičemž s přihlédnutím k zájmu jmenovaného na výsledku řízení měl okresní soud jeho výpověď bedlivě hodnotit. Soud prvního stupně sice dospěl na základě dokazování k závěru, že obviněnému není možné prokázat trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., uznal jej však vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Pouze z odůvodnění rozhodnutí je možno zjistit, v jakém jednání měl tento trestný čin spočívat.

Pokud je v usnesení o zahájení trestního stíhání a následné obžalobě dovozován jeho podvodný úmysl tím, že uzavíral smlouvu v úmyslu, že stroj nevrátí a ani ho nebude používat, obviněný zdůraznil, že v tomto směru se mu podařilo prokázat nesprávnost těchto závěrů. Rozsudek tyto skutečnosti vypustil, přičemž z popisu skutku nevyplývá, jakého jednání se dopustil, aby v něm mohl být spatřován trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle jeho názoru konkrétní popis skutku, který je mu kladen za vinu, neobsahuje žádné jednání, které by bylo možno podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. (že by si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena), pokud by za toto přisvojení soud nepovažoval to, že neoznamoval odcizení stroje orgánům policie. Zopakoval, že si stavební stroj půjčil za účelem podnikání, přičemž mu byl z areálu stavebnin v Sázavě odcizen, s tímto strojem pracoval pro S. H., který sice tuto skutečnost popřel, ale tato byla potvrzena provedeným dokazováním. V popisu skutku pod bodem 1) výroku rozsudku prvostupňového soudu tudíž nelze spatřovat spáchání trestného činu zpronevěry, neboť neobsahuje žádné jednání, které by k tomuto závěru vedlo. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný vyslovil názor, že jde o obchodně právní záležitost a nikoliv o trestní odpovědnost za to, že odcizení zapůjčeného stavebního stroje neoznámil policii, neboť si je vědom své odpovědnosti vůči firmě Phoenix Zeppelin, s. r. o.

Dále obviněný vytkl, že pokud není v popisu skutku obsaženo jednání ve smyslu trestního práva, tj. jeho aktivní konání nebo opomenutí ve smyslu zpronevěry, může být jen těžko spatřována příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem trestného činu. Připomněl, že zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, přičemž v daném případě není způsobený následek kryt jeho zaviněním.

Závěrem dovolání obviněný konstatoval, že v jednání, které obsahuje popis skutku, nelze spatřovat, že by si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena. Pokud by byla shledávána jeho trestní odpovědnost v tom, že odcizení stroje neoznámil orgánům policie, případně v tom, že si opatřoval falešné svědky, což rozhodně popřel, měla se tato skutečnost projevit v popisu skutku, aby bylo zřejmé, že si stavební stroj přisvojil a jakým způsobem. Popsaný skutek proto nepokrývá skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl prvostupňovým soudem odsouzen, přičemž k jeho odvolání odvolací soud pochybení nenapravil. V postupu soudů obou stupňů je tak dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

S poukazem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2010 sp. zn. 9 To 260/2010, i rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 19. 3. 2010, sp. zn. 1 T 46/2009, a to ve výroku, který se týká trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Dále navrhl, aby dovolací soud podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Benešově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně, aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o jeho zproštění shora uvedeným trestným činem a zároveň při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. mu uložil přiměřený trest za současného zrušení výroku o povinnosti k náhradě škody.

K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů a obviněným uplatněné dovolací námitky. Upozornil, že obviněný výslovně nelimitoval rozsah dovolání, faktické výhrady však vznesl pouze proti výroku o vině pod bodem 1) rozsudku okresního soudu a výrokům navazujícím, jak plyne i z petitu dovolání.

Pokud jde o námitku zpochybňující existenci defraudačního úmyslu státní zástupce konstatoval, že obviněnému nelze přisvědčit, a to z důvodů, které vysvětlily již oba ve věci činné soudy. Připomněl, že obviněný uzavřel nájemní smlouvu ke stroji Caterpillar 432D v hodnotě přes milion korun, jejíž podmínky však s výjimkou složení akontace v částce 38.000,- Kč při převzetí stroje neplnil a později předstíral, že byl tento stroj odcizen z místa, kde byl zaparkován (což bylo vyvráceno svědky), ovšem tuto zásadní okolnost neoznámil ani vlastníkovi stroje, ani policii a údajné odcizení vlastně nijak neřešil. Podle státního zástupce je zřejmé, že stroj byl z místa zaparkování odvezen se souhlasem obviněného či přinejmenším s jeho vědomím, a to, že neoznámil jeho převoz na neznámé místo, čímž se dostal zcela mimo dispozice vlastníka, a naopak zjištění skutečného stavu oddaloval rozmanitými výmluvami, zřetelně svědčí o jeho úmyslném zavinění na zpronevěře předmětného stroje. Zdůraznil, že obviněný skutečně se svěřenou věcí nakládal jako s vlastní a vlastníkovi zašantročeného stroje způsobil značnou škodu. Z povahy věci je zřejmé, že je zachována i bezprostřední příčinná souvislost mezi úmyslným jednáním obviněného a vznikem značné škody na majetku pronajímatele společnosti Phoenix-Zeppelin, s. r. o. Zcela shodný modus operandi vykazuje i trestné jednání obviněného popsané v bodě 2) výroku o vině prvostupňového soudu. Státní zástupce označil za irelevantní námitku obviněného, že se nijak neobohatil na úkor jiného tím, že by si přisvojil svěřenou věc. Znak obohacení totiž skutková podstata ustanovení § 248 tr. zák. vůbec neobsahuje, neboť trestnost pachatele odvozuje od způsobení škody jinému.

Ve vyjádření státní zástupce uvedl, že v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně neshledal žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. S. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní výhrady obviněného J. S., jimiž v podrobnostech zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění v bodě 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (týkající se zapůjčeného stavebního stroje zn. Caterpillar 432D) včetně hodnocení ve věci provedených důkazů (zejména ohledně výpovědi svědka S. H.) a uvádí svoji verzi celé události (především, že předmětný stavební stroj mu byl odcizen). Jak již bylo shora řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Současně je potřebné konstatovat, že z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Benešově vyplývá, které skutečnosti soud vzal v daném případě za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je též patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného. S těmito skutkovými závěry se v odvolacím řízení v napadeném usnesení ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Praze.

V mimořádném opravném prostředku obviněný J. S. rovněž vytýká, že zjištěným jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl v bodě l) rozsudečného výroku rozhodnutí prvostupňového soudu uznán vinným. Taktéž tvrdí, že v daném případě jde o obchodně právní záležitost a nikoliv o trestní odpovědnost. Tyto námitky uplatněný důvod dovolání obsahově naplňují. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená rozhodnutí jsou zatížena vytýkanými právními vadami.

V tzv. skutkové větě, jak je popsána pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Benešově, je obviněnému J. S. kladeno za vinu, že
dne 21. 1. 2008 uzavřel v pobočce firmy Phoenix Zeppelin, s. r. o., v obci M., okres P.v., smlouvu o krátkodobém pronájmu stavebního stroje rypadlo nakladač zn. Caterpillar 432D, , ve které se zavázal po dobu tří měsíců hradit nájemné ve výši 89.250,- Kč měsíčně, přičemž uhradil pouze při převzetí stavebního stroje částku 38.000,- Kč, na písemné odstoupení od smlouvy o pronájmu ze dne 29. 5. 2008 nereagoval, tvrdil, že mu byl stavební stroj odcizen v období od 1. 2. 2008 do 4. 2. 2008 z areálu stavebnin v obci S., ale krádež neohlásil Policii ČR ani pronajímateli, naopak se snažil získat nepravdivá svědectví od M. K., S. H., kteří mu měli potvrdit odcizení stavebního stroje, předmětný stavební stroj do dnešního dne nevrátil a způsobil svým jednáním poškozené společnosti Phoenix Zeppelin, s. r. o., škodu ve výši 1.205.000,- Kč.

Trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a na cizím majetku způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek .
Z ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. vyplývá, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Podle § 4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem .

Ve stručnosti lze připomenout, že svěřením věci se rozumí skutečnost, že cizí věc je pachateli odevzdána do faktické moci, aby s ní určitým způsobem nakládal. Není třeba, aby odevzdání věci do faktické moci pachatele bylo spojeno s nějakým zvláštním formálním aktem, jakým je např. písemná smlouva, předávací protokol apod. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena , jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmyslné zavinění.

Lze připomenout, že příčinný vztah je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu a spojuje jednání pachatele s následkem. Určitá osoba může být proto trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněné osoby na společenské vztahy chráněné trestním zákonem a toho, zda toto jednání nese znaky zavinění ve smyslu trestního zákona (srov. rozhodnutí č. 46/1963 Sb. rozh. tr.). Zavinění totiž musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tj. i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu. Vývoj příčinné souvislosti musí být zaviněním zahrnut alespoň v hrubých rysech (srov. rozhodnutí č. 69/1953, č. 20/1981 a č. 21/1981 Sb. rozh. tr.).

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Benešově v rozporu s trestním zákonem, když výše citovaný skutek pod bodem 1) rozsudečného výroku, který popisuje jednání obviněného J. S., právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., neboť si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a na cizím majetku způsobil takovým činem značnou škodu . Ze skutkových zjištění vyplývá, že předmětná věc byla společností Phoenix Zeppelin, s. r. o., svěřena obviněnému tím, že na základě nájemní smlouvy ji od pronajímatele převzal, aby s ní zcela konkrétním způsobem naložil. Současně je zjevné, že předstíral její odcizení (ve skutečnosti byl stavební stroj zn. Caterpillar 432D z místa zaparkování odvezen, a to přinejmenším s vědomím obviněného, což je evidentní z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů). Byť nebyl zjištěn další osud této věci, tak v jejím nepředání majiteli, k němuž nedošlo nejen v roce 2008, ale ani nikdy později, je potřebné jednoznačně spatřovat jednání, kterým obviněný s věcí naložil způsobem, jenž mařil základní účel svěření. Tento právní názor odpovídá i aktuální judikatuře, neboť závěru o spáchání trestného činu zpronevěry zásadně nebrání skutečnost, že není zjištěno, jak obviněný s přisvojenými prostředky naložil, a to za předpokladu, že je zřejmé, že s nimi nenaložil v souladu s účelem jejich svěření (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1306/2005, str. 4 a 5). Současně je dána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a jím způsobeným následkem (bez jeho činu by totiž k poruše zájmu chráněného trestním zákonem v ustanovení § 248 tr. zák. nedošlo). Pokud jde o naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky zavinění, tak obviněný jednal v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák., který zahrnuje všechny podstatné znaky objektivní stránky spáchaného trestného činu. Tato skutečnost je očividná ze zjištěného jednání, jímž porušil smluvní ujednání, a jež spočívalo v nevrácení svěřeného stavebního stroje jeho vlastníku a předstírání jeho odcizení. I když obviněný spáchání skutku popřel, tak na zavinění ve formě úmyslu přímého lze důvodně usuzovat ze zjištěných okolností objektivní povahy (srov. např. rozhodnutí č. 60/1972-IV. Sb. rozh. tr.). Současně je potřebné připomenout, že pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 3 písm. c) tr. zák., a to v daném případě ohledně způsobení značné škody, postačuje ve smyslu znění § 6 písm. a) tr. zák. i zavinění z nedbalosti.

Je nutno odmítnout výtku obviněného J. S., že jde pouze o obchodně právní záležitost a nikoliv o trestní odpovědnost, neboť jeho jednání nejen hrubě vybočilo z uzavřeného závazkového vztahu, ale současně naplnilo znaky závažného úmyslného trestného činu.

Nejvyšší soud konstatuje, že napadená soudní rozhodnutí nevykazují vady, které obviněný J. S. v mimořádném opravném prostředku formálně relevantně uplatnil. Správnému právnímu posouzení daného skutku, s nímž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil Krajský soud v Praze, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Benešově též aplikovaná právní věta.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. S. jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. října 2010

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k