6 Tdo 12/2004
Datum rozhodnutí: 15.01.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 12/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2004 o dovolání obviněného J. C., proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 3 To 573/2001 a ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 3 To 132/2003, který rozhodoval jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 17/2000, t a k t o :

1)Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného J. C., které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 3 To 573/2001, o d m í t á .

2)Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. C., které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 3 To 132/2003, o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 5 T 17/2000, byl obviněný J. C. podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Rozsudek nenabyl právní moci, protože proti němu státní zástupce podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 3 To 573/2001, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 5 T 17/2000, byl obviněný J. C. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a podle § 234 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 3 To 132/2003, tak, že odvolání obviněného J. C. podle § 256 tr. řádu zamítl.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 3 To 573/2001 a ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 3 To 132/2003, napadl obviněný J. C. dovoláními, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že obě rozhodnutí jsou nesprávná a nezákonná, protože byla vynesena na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.

Obviněný J. C. ve vztahu k oběma rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě setrval na obhajobě, kterou uplatnil již v řízení před soudem prvního i druhého stupně, že se skutku, který mu byl kladen za vinu, nedopustil. Je toho názoru, že nelze rozhodnout o jeho vině pouze na základě výpovědí poškozeného L. B., svědků P. D. a R. V., kteří jsou kamarádi poškozeného. Podle obviněného nelze ani jednomu z těchto svědků věřit, protože vedou pochybný život. Poukázal rovněž na výpověď svědka J. L., který podle jeho názoru potvrdil jeho obhajobu a zpochybnil tím výpověď poškozeného L. B. Pokud jde o usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 3 To 573/2001, obviněný J. C. ještě dodal, že Krajský soud v Ostravě postupoval zcela nezákonně, když uložil Okresnímu soudu v Ostravě, jak má po doplnění dokazování hodnotit důkazy. Takový postup je podle jeho názoru v rozporu s trestním řádem.

S ohledem na výše uvedené obviněný J. C. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě i Krajského soudu v Ostravě a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, eventuálně Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.

K dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn.

3 To 573/2001:

Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda ve věci dovolání obviněného J. C., které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 3 To 573/2001, jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání není přípustné.

Podle § 265a odst. 1 písm. a) tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. řádu rozvádí, která rozhodnutí jsou rozhodnutími ve věci samé. Usnesení, kterým odvolací soud podle § 258 odst. 1 tr. řádu zruší napadený rozsudek a podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátí věc soudu prvního stupně, není v § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. řádu uvedeno jako rozhodnutí ve věci samé. Z toho je zřejmé, že zákon nepřipouští dovolání proti takovému rozhodnutí. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. C., podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 3 To 573/2001, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože není přípustné. Nejvyšší soud považuje za nutné ještě dodat, že dovolání směřující proti výše uvedeném rozhodnutí je nejen nepřípustné, ale bylo podáno i opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Napadené usnesení bylo obviněnému doručeno dne 13. 5. 2002 a jeho obhájci dne 10. 5. 2002, takže lhůta dvou měsíců k podání dovolání uplynula 13. 7. 2002 (§ 265e odst. 2 tr. řádu). Dovolání, které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 3 To 573/2001, bylo podáno dne 25. 7. 2003, tedy až po uplynutí výše uvedené lhůty. Protože dovolání obviněného bylo odmítnuto z formálních důvodů, nemohl se Nejvyšší soud zabývat námitkou obviněného, podle které Krajský soud v Ostravě postupoval zcela nezákonně, když uložil Okresnímu soudu v Ostravě, jak má po doplnění dokazování hodnotit důkazy.

K dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 3 To 132/2003:

Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda ve věci dovolání J. C., které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 3 To 132/2003, jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno včas, prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z obsahu tohoto dovolání je zřejmé, že obviněný opřel svoje dovolání o námitky, které vytýkají nesprávné hodnocení důkazů soudem, se kterým se ztotožnil i odvolací soud. Jde o námitky obviněného, podle nichž nelze rozhodnutí o jeho vině založit pouze na výpovědích poškozeného L. B., svědků P. D. a R. V., kteří jsou kamarádi poškozeného a kterým nelze věřit, protože vedou pochybný život. Stejnou povahu má i odkaz na výpověď svědka J. L. Je zřejmé, že se jedná výlučně o námitky směřující proti způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Takové výhrady však jsou jinými námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Jak vyplývá z tohoto ustanovení, důvodem dovolání nemůže být sama o sobě výhrada proti způsobu hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný J. C. spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud. Zjištěnému skutkovému stavu vyjádřenému ve výroku rozsudku soudu Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 5 T 17/2000, odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Z tohoto skutkového stavu vyplývá, že obviněný použil vůči poškozeného L. B. násilí (tři údery pěstí) v úmyslu se zmocnit se cizí věci (požadavek k vydání 700,- Kč) a fakticky se zmocnil řetízku a hodinek.

Z obsahu podaného dovolání směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 3 To 132/2003, a týkající se rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 5 T 17/2000, je zřejmé, že obviněný opřel svoje dovolání o námitky, které vytýkají nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takové hodnocení důkazů, které by mělo přivodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následné rozhodnutí o jeho vině. Je zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. C. podaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 3 To 132/2003, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. písm. g) tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal