6 Tdo 1186/2015
Datum rozhodnutí: 24.11.2015
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník, § 43 odst. 2 tr. zákoník, § 265k odst. 1 tr. ř., § 265k odst. 2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.



6 Tdo 1186/2015-50 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2015 o dovolání obviněného L. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 175/2012, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í

- rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015, a to ve výroku pod bodem II., a to pouze v té části, kterou bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného L. K., pokud jde o výrok o trestu,

- rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 15 T 175/2012 ve výroku o trestu uloženém obviněnému L. K.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené části citovaných rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 15 T 175/2012, uznal obviněné A. G. a L. K. vinnými, že

dne 13. 5. 2012 v době kolem 02:30 hodin v O. H., na ul. H., v prostoru tramvajové zastávky MHD Hotelový dům Hlubina, ve směru k ÚMOb O. J., po předchozí vzájemné dohodě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat od poškozeného K. G. pervitin, o kterém předpokládali, že by ho poškozený měl mít u sebe, posadili se k poškozenému K. G., sedícímu na lavičce, každý obžalovaný z jedné strany poškozeného tak, že poškozený seděl mezi nimi uprostřed, obžalovaný L. K. se poškozeného zeptal, jestli má pervitin, a když poškozený odpověděl, že nemá, řekl mu na to obžalovaný A. G., ať mluví pravdu, ať jim trochu pervitinu dá, a když mu poškozený znovu řekl, že pervitin nemá, začal ho obžalovaný L. K. proti vůli poškozeného osahávat po těle a prohledávat, k tomu se přidal obžalovaný A. G., a také poškozeného prohledával, takže mu prohledali kapsy bundy, a pak obžalovaný L. K. poškozenému řekl, že poškozený bude mít pervitin v ponožkách, na což mu poškozený znovu řekl, že pervitin nemá, a sám si sundal levou botu, odtáhl ponožku od kotníku, aby obžalovaným ukázal, že pervitin nemá, řekl mu obžalovaný A. G., ať ukáže všechny kapsy, což poškozený učinil a vytáhl věci z kapes kalhot, a když obžalovaní zjistili, že poškozený ani zde pervitin nemá, využil této situace obžalovaný L. K. a řekl poškozenému, že má dobré botasky, zda by si je nevyměnil, s čímž poškozený ze strachu z obou obžalovaných souhlasil a své sportovní boty zn. Nike v hodnotě 2.000 Kč dal obžalovanému L. K., který mu dal své boty.

Takto popsané jednání jmenovaný soud právně kvalifikoval u obou obviněných jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Každému z nich uložil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 32 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je pro účely výkonu trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 229 poškozeného K. G. s jeho nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku podali jak A. G., tak i L. K. odvolání. Obviněný K. podal odvolání jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015, tak, že v bodě I. z podnětu odvolání obviněného A. G. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k jeho osobě napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. mu uložil nový trest. V bodě II. rozhodl tak, že odvolání obviněného L. K. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný L. K. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Davida Cagaše podal proti němu dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V podrobnostech uvedl, že mu neměl být uložen trest samostatný, ale správně trest souhrnný. Dne 30. 8. 2012 byla na něho podána obžaloba pro jednání popsaná zde pod body 1) 3) a 5). Jednání pod bodem 5) bylo vyloučeno k samostatnému projednání a dne 5. 10. 2012 byl vynesen Okresním soudem v Ostravě rozsudek č. j. 15 T 157/2012-607, kterým byl uznán vinným pro jednání popsaná pod body 1) 3) a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2013, č. j. 3 To 701/2012-670, byl zrušen uvedený rozsudek Okresního soudu v Ostravě, a to ve výroku o trestu, a obviněný byl nově odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let, přičemž byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 10 T 22/2012, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2012. Následně, dne 28. 1. 2013, byl obviněný rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 80 T 245/2012 uznán vinným trestným činem krádeže a trestným činem poškozování cizí věci, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. V roce 2014 bylo pokračováno v projednávání zmíněného vyloučeného bodu 5) obžaloby ve věci vedené (původně) u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 157/2012 a dne 16. 1. 2015 vynesl Okresní soud v Ostravě rozsudek č. j. 15 T 175/2012-221, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců. Jeho odvolání bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015, zamítnuto.

Z uvedeného bylo podle dovolatele zřejmé, že si má vykonat postupně tři tresty odnětí svobody, a to v délce 2 let, 10 měsíců a 32 měsíců, přičemž podle jeho přesvědčení bylo posledním rozsudkem, proti kterému směřuje dovolání, rozhodnuto nesprávně, neboť měl být k předchozím odsouzením ukládán trest souhrnný.

V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015, zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který uvedl, že má za to, že podmínky souběhu ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly dány ve vztahu k předchozímu odsouzení Okresním soudem ve Frýdku Místku ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 80 T 245/2012, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2013. Podle jeho názoru měl být napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015, obviněnému uložen podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest.

Ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2012, č. j. 15 T 157/2012-607, nebylo podle státního zástupce možno s dovoláním obviněného souhlasit. V dané trestní věci byl obviněnému uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2012. Z této datace je zřejmé, že vztah souběhu mezi nyní projednávanou věcí a věcí Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 157/2012 dán být nemůže, neboť posléze uvedená věc je naopak ve vztahu souběhu s trestní věcí Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 22/2012. Z obdobných důvodů byl podle státního zástupce s největší pravděpodobností vyloučen souběh nyní projednávané věci a trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 72/2012, neboť ta sama byla v souběhu s jinou předcházející trestnou činností obviněného.

Z výše uvedených důvodů měl státní zástupce za to, že Krajský soud v Ostravě odvolání obviněného L. K. nesprávně zamítl, a navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výroku pod bodem II. týkajícím se obviněného L. K. i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vazbě obviněného s přihlédnutím k tomu, že důvody vazby u něj byly dány již v předchozích stádiích řízení, ledaže by byly dány podmínky pro nástup výkonu trestu odnětí svobody pro jinou trestnou činnost obviněného. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř . je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publ. pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)

V kontextu výše uvedeného je zřejmé, že dovolatel námitku spočívající v tvrzení, že mu měl být ve vztahu k jím uváděným soudním rozhodnutím uložen soudem souhrnný trest, uplatnil relevantně.
Nejvyšší soud proto (když nezjistil důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.) přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. shora citovaná rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání i řízení předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je z podstatné části důvodné.

V návaznosti na dovolatelovu argumentaci je vhodné nejprve alespoň ve stručnosti připomenout výňatek ze zákonného ustanovení, od kterého odvozuje své tvrzení.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin . Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

Více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující (byť nepravomocný) rozsudek (doručen trestní příkaz) za nějaký trestný čin téhož pachatele. Činy spáchané po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu (viz rozhodnutí č. 8/1974-II Sb. rozh. tr.).

Pro vyšší přehlednost Nejvyšší soud v dalším textu konstatuje časovou posloupnost trestných jednání obviněného a jednotlivých odsuzujících soudních rozhodnutí, z nichž vyplyne, zda dovolací argumentace obviněného je důvodná, nebo naopak není:

1) ve dnech 27. 3. 2012 a 10. 4. 2012 spáchal obviněný 3 skutky, pro které na něj byla dne 30. 8. 2012 podána obžaloba [těmito skutky byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 15 T 157/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 3 To 701/2012, který nabyl právní moci dne 11. 1. 2013 (viz též níže)],

2) dne 12. 4. 2012 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 1 T 25/2011, který nabyl ve vztahu k obviněnému právní moci dne 1. 8. 2012, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal ve dnech 11. 12. 2010 a 3. 3. 2011 až 9. 3. 2011, přičemž mu byl za tyto přečiny a další trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 1 T 84/2011 a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 10 T 132/2011 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. 3 To 140/2012) uložen souhrnný trest za současného zrušení výroků o trestech z uvedených rozsudků a rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

3) dne 4. 5. 2012 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 22/2012, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2012, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal dne 21. 2. 2012,

4) dne 13. 5. 2012 spáchal obviněný skutek, kvalifikovaný jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, popsaný v úvodu tohoto rozhodnutí (jímž byl uznán vinným shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 15 T 175/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015),

5) dne 5. 10. 2012 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 157/2012, jímž byl obviněný uznán vinným skutky spáchanými ve dnech 27. 3. 2012 a 10. 4. 2012 [viz výše bod 1)] , kvalifikovanými jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku; tento rozsudek nabyl právní moci dne 11. 1. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 3 To 701/2012, jímž byl k odvolání obviněného i státního zástupce zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 15 T 157/2012, a obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na 24 měsíců a trest zákazu činnosti za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 10 T 22/2012, a rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

6) dne 16. 10. 2012 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 T 72/2012, který nabyl ve výroku o vině a o trestu právní moci dne 16. 10. 2012, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal ve dnech 7. až 8. 4. 2011 a dne 12. 4. 2011, a byl mu uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. 1 T 25/2011, a rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

7) dne 28. 1. 2013 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku Místku sp. zn. 80 T 245/2012, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2013, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jež spáchal ve dnech 12. 5. 2012 až 14. 5. 2012, a odsouzen za to k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců.

Právě nastíněný časový přehled o skutcích spáchaných obviněným a o vyhlášení odsuzujících rozsudků, poskytuje jednoznačnou odpověď na uplatněnou dovolací námitku.

Z celkového sledu jednotlivých skutků a vyhlášených soudních rozhodnutí plyne, že rozsudkem ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 15 T 175/2012 odsuzoval Okresní soud v Ostravě obviněného L. K. za trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (ze dne 13. 5. 2012), který spáchal dříve, než byl vyhlášen:
1) odsuzující rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 15 T 157/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 3 To 701/2012,
2) odsuzující rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. 4 T 72/2012,
3) odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 80 T 245/2012,
vše za jiné jeho trestné činy.

Ad 1) K rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 15 T 157/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 3 To 701/2012, však nelze přihlížet, neboť podmínky pro uložení trestu souhrnného zde nejsou dány. V tomto případě je totiž určující fakt, že obviněný trestné činy, jimiž byl uznán vinným uvedenými rozsudky, spáchal ještě předtím, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 10 T 22/2012 (ostatně právě proto ve vztahu k tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 3 To 701/2012, uložil obviněnému souhrnný trest), zatímco trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným nyní přezkoumávanými rozhodnutími, spáchal až poté (13. 5. 2012). Tento trestný čin tak nemohl být v souběhu s trestnými činy spáchanými před datem 4. 5. 2012 a uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 15 T 157/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 3 To 701/2012, nepřicházelo v úvahu.

Ad 2) K odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. 4 T 72/2012, rovněž nelze přihlížet, neboť podmínky pro uložení trestu souhrnného ani zde nejsou splněny. Trestné činy, pro něž byl odsouzen tímto rozsudkem, totiž obviněný spáchal před vyhlášením rozsudků, ve vztahu k nimž byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. 1 T 25/2011, ukládán souhrnný trest (viz výše). Z uvedeného plyne, že vztah souběhu mezi zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným nyní přezkoumávanými rozsudky Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, a trestnou činností, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. 4 T 72/2012, nemůže být dán.

Ad 3) Podobné skutečnosti jako v případech ad) 1) a ad 2) v tomto případě zjištěny nebyly. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 80 T 245/2012, byl obviněný odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal v době od 12. 5. 2012 do 14. 5. 2012. Mezi spácháním daných přečinů a spácháním zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným nyní přezkoumávanými rozsudky Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, nebyl vyhlášen žádný rozsudek a nebylo ani zjištěno, že by mu byl doručen trestní příkaz. Daná trestná činnost je tak v souběhu, a bylo proto na místě, aby ve vztahu k citovanému rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku byl obviněnému v nyní posuzované věci uložen souhrnný trest ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 tr. ř.

Za tohoto stavu věci bylo třeba uzavřít, že napadená rozhodnutí trpí, pokud jde o otázku trestu, vadou v podobě jiného nesprávného hmotně právního posouzení, a v tomto smyslu a ve výše uvedeném rozsahu bylo dovolání důvodné.

Nejvyšší soud proto v neveřejném zasedání [konaném v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 3 To 141/2015, ve výroku pod bodem II., a to pouze v té části, kterou bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného L. K., pokud jde o výrok o trestu (zrušení se tak týkalo pouze otázky trestu nikoli výroku o vině či výroku o odkázání poškozeného s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních), rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 15 T 175/2012, ve výroku o trestu uloženém obviněnému L. K. a současně také další rozhodnutí na zrušené části citovaných rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Uvedený soud tedy bude povinen znovu rozhodnout ve vztahu k obviněnému L. K. o trestu tak, aby bylo odstraněno výše popsané pochybení. Přitom bude vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Na závěr Nejvyšší soud dodává, že nerozhodoval o vazbě obviněného podle § 265 l odst. 4 tr. ř. Důvodem byla skutečnost, že obviněný nevykonává trest uložený mu přezkoumávanými a (částečně stran trestu) zrušenými rozhodnutími, nýbrž trest jiný, a to trest odnětí svobody, jenž mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 3 To 701/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 15 T 157/2012.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. listopadu 2015

JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu