6 Tdo 1177/2008
Datum rozhodnutí: 18.09.2008
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1177/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2008 dovolání, které podal obviněný A. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 7 To 202/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 263/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 1 T 263/2007, byl obviněný A. B. uznán vinným, že

1. v blíže nezjištěné době dopoledne dne 16. května 2007 v J., v domě na ulici H., s cílem vlastního neoprávněného obohacení a pod smyšlenou záminkou, že jako pracovník vodohospodářské společnosti bude v bytě Ing. B. H., provádět opravu vodovodního potrubí, vylákal od jmenované zálohu na provedení této opravy ve výši 1.700,- Kč, kdy s tvrzením, že je to jako záloha málo, vylákal od B. H. i její platební kartu Č. s. a. s. Visa Electron s PIN kódem, s tím, že na danou zálohu za pomoci uvedené platební karty vybere ještě 2.000,- Kč, kdy však namísto toho takto vybral celkovou částku 14.000,- Kč a danou platební kartu poškozené vrátil, čímž jmenované Ing. B. H., jako vlastníkovi dané hotovosti, kterou užil podle svého pravého záměru pro svoji potřebu, způsobil celkovou škodu ve výši 15.700,- Kč,

2. v době kolem 14.45 hod. dne 26. května 2007 v J., na ulici H. před domem, z peněženky, kterou Ing. B. H., držela v tom okamžiku otevřenou ve své ruce, vytrhl s cílem vlastního obohacení následným výběrem hotovosti platební kartu Visa Electron vystavenou Č. s. a. s. na jméno poškozené Ing. B. H., od kteréžto karty znal PIN kód již z dřívější doby (viz ad 1. shora), načež z místa činu utekl i s odcizenou platební kartou, kde s ní byl zadržen hlídkou Městské policie Jihlava,

3. v době kolem 7.30 hod. dne 8. června 2007 v J., před ZŠ J., poté co zde oslovil do školy jdoucího M. M., a nechal si ukázat jeho mobilní telefon zn. Sony Ericsson, v hodnotě 1.970,- Kč s kreditem 100,- Kč, tak tento mobilní telefon ke škodě jmenovaného M. tomuto vzal z ruky a z místa činu utekl, přičemž byl krátce poté zadržen i s odcizeným mobilním telefonem hlídkou Městské policie Jihlava,

kdy jednání pod bodem 2. a 3. shora se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě č. j. 13 T 148/2006 526 ze dne 10. ledna 2007, v právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné za čtyřnásobný trestný čin krádeže, a to podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř roků za současného vyslovení dohledu,

4. ačkoli není držitelem platného řidičského průkazu a není držitelem žádné ze skupiny řidičských oprávnění, tak opakovaně řídil osobní motorové vozidlo tv. zn. Škoda 120, a to nejméně

a) dne 16. června 2007 v době kolem 16.45 hod. v J., v části zvané H., po ulici Ž. a dále ke K. potoku, kde byl jako řidič daného vozidla zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR,

b) dne 17. června 2007 v době kolem 15.30 hod. od domu na M. nám. v J. do kempu A. P., přičemž byl jako řidič daného vozidla na ulici P. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR,

c) dne 4. července 2007 z obce B. do L. n. J. a odtud do V. M.,

5. dne 25. června 2007 v době kolem 14.20 hod. v J., u jedné z laviček v parku na Š. nám., poté co mu zde poškozený P. V., předal dobrovolně bankovku v nominální hodnotě 500,- Kč se záměrem, aby mu obžalovaný vrátil dříve odcizené věci, a peněženku uschoval do zadní kapsy kalhot, tak poškozeného V. chytil jednou rukou za paži nad loktem ve snaze jej znehybnit a zamezit mu v útěku či odporu a druhou rukou mu i přes jeho nesouhlas sáhl do kapsy kalhot, vytáhl z ní peněženku, ze které si k jeho škodě vzal 2.000,- Kč a vrátil do ní onu bankovku 500,- Kč, načež peněženku hodil zpět poškozenému V., přičemž uvedených peněz se zmocnil v bezprostřední přítomnosti M. C. a M. F., o nichž poškozený věděl, že se s obžalovaným znají, kdy tito setrvali u nich po dobu zmocnění se peněz, a to vše za situace, kdy obžalovaný již v předchozí době na přelomu měsíce května a června 2007 poškozeného uhodil současně s požadavkem vydání peněz,

6. dne 4. července 2007 v době kolem 13.00 hod. v L. n. J., před budovou zdravotního střediska na ulici O., poté, co jím oslovená a přivolaná poškozená nezletilá E. D., přistoupila k vozidlu tv. zn. Škoda 120, v němž seděl na místě řidiče se staženým okénkem dveří, tuto přesvědčoval pod vymyšlenou záminkou, že jej posílá M. G., aby mu poslala všechny šperky, co má na sobě, načež poškozená nezletilá D. sundala pouze část svých šperků přes zájem obžalovaného o všechny, konkrétně z ruky tři prsteny a z krku jeden řetízek, kdy tyto šperky v úhrnné hodnotě 3.740,- Kč od ní obžalovaný převzal, předal je spolujezdkyni V. C., a z místa činu odjel do V. M., kde zlato zpeněžil jako zlomkové zlato za 300,- Kč, přičemž do L. n. J. již obžalovaný jel se záměrem zmocnit se všech šperků poškozené a tento původní záměr z části také naplnil, když další silnější zlatý řetízek a další tři zlaté prsteny si poškozená ponechala.

Takto zjištěným jednáním ve výroku rozsudku podle soudu prvního stupně obviněný spáchal:

- trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. [bod ad 1)],

- trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. [body ad 1) a ad 2)],

- trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. [body ad 2) a ad 3)],

- trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. [bod ad 4)],

- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. [bod ad 5)],

- pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1 tr. zák. [bod ad 6)].

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. s použitím § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti záležející v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Ing. B. H., škodu ve výši 15.500,- Kč a poškozenému P. V., škodu ve výši 2.000,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. Š. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný A. B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 7 To 202/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V podání obviněný konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu, jenž zamítl jeho odvolání jako nedůvodné a tím potvrdil rozsudek prvostupňového soudu, je ve všech výrocích nesprávné. Odvolací soud učinil nesprávné právní závěry, na jejichž podkladě nesprávně rozhodl ve výrocích o vině i trestu. Podle obviněného nebyly dány podmínky pro zamítnutí odvolání, přičemž právní kvalifikace jednání přijatá soudem prvního stupně není správná. Namítl, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., nýbrž trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., neboť na poškozeném mobilní telefon vylákal, ten mu jej dal dobrovolně, a to s vidinou výměny za telefon kvalitnější. Podotkl, že tato právní kvalifikace není nijak podstatná a neměla by mít vliv na výrok o druhu a výši trestu.

Za podstatné obviněný označil právní hodnocení jeho jednání, jak je uvedeno pod bodem 5) rozsudku prvostupňového soudu, které se týká poškozeného V. a jež soud posoudil jako trestný čin loupeže, neboť tuto právní kvalifikaci považuje za nesprávnou. Poznamenal, že veškeré provedené důkazy týkající se tohoto skutku vypovídají o tom, že vůči poškozenému nebylo z jeho strany uplatněno žádné násilí a ani bezprostřední pohrůžka násilí. Jednání byli osobně přítomni dva svědci F. a C., kteří jednoznačně popsali, že vzal dvoutisícovou bankovku z ruky poškozeného bez toho, aby jej chytal za tělo nebo paži nebo mu násilím sahal do kapsy kalhot. Podotkl, že mu dokonce vrátil pětisetkorunovou bankovku zpět do peněženky, což samo o sobě nasvědčuje tomu, že jeho úmyslem nebylo násilím nebo bezprostřední pohrůžkou násilí jej připravit o peníze, nýbrž si vzít od poškozeného své peníze. Toto učinil způsobem, že poškozenému vzal bankovku bez užití násilí. Podle mínění obviněného svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. Uvedl, že ani nikdo ze svědků se do průběhu celé události nezapojoval, jejich přítomnost neměla na průběh události žádný vliv. Sám poškozený potvrdil, že neměl z obviněného ani přítomných svědků žádnou obavu. Obviněný zdůraznil, že za popsané situace jej nelze uznat vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., nýbrž trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. Taktéž poznamenal, že v řízení nebyl proveden jiný důkaz než výslechy přítomných osob, jimiž byli dva svědci, jeho osoba a poškozený, přičemž tyto výpovědi ve svém souhrnu hovoří v jeho prospěch.

Rovněž v případě skutku pod bodem 6) rozsudku soudu prvního stupně, který se týká poškozené D., obviněný vyslovil nesouhlas s právní kvalifikací jednání, jak byla potvrzena odvolacím soudem. Vytkl, že nebyly naplněny znaky pokusu trestného činu podvodu, neboť jeho úmysl nesměřoval ke všemu zlatu, které měla poškozená na sobě. Zdůraznil, že své jednání přímo směřoval pouze ke zlatu, které mu vydala a o které ji požádal. Jeho hodnota byla vyčíslena na částku 3.750,- Kč, a proto svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku a nikoliv trestného činu.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a tomuto soudu věc vrátil zpět k dalšímu projednání a rozhodnutí. Dodatečným podáním ze dne 28. 7. 2008 vyslovil souhlas, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.

K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupce připomněl dosavadní průběh řízení ve věci. Dále konkrétními citacemi z dovolání v podrobnostech poukázal na to, co je v mimořádném opravném prostředku napadeným soudním rozhodnutím vytýkáno. Podle jeho názoru je zřejmé, že obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů prvostupňovým soudem, polemizuje se skutkovými závěry soudů obou stupňů a odkazuje na skutečnosti, které by vedly k jiným skutkovým závěrům, než které soudy učinily. V dovolání je v podstatě poukazováno na údajné porušení zásad procesního charakteru zakotvených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a dovolacímu soudu je obviněným předkládána prioritně k posouzení vlastní verze rozhodných skutečností. Státní zástupce podotkl, že obviněný podal mimořádný opravný prostředek z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak vznáší námitky týkající se skutkových zjištění, tj. zejména hodnocení důkazů. Zdůraznil, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že v mezích zmíněného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo jestliže jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Podle tohoto ustanovení je možné v dovolání namítat nesprávné právní posouzení skutku. Povahu právně relevantních námitek však nemají výhrady směřující do oblasti samotných skutkových zjištění, hodnocení důkazů či správnosti nebo neúplnosti provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, neboť neprovádí dokazování, ale je vázán skutkovými zjištěními tak, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení. Státní zástupce podtrhl, že jelikož se obviněný domáhá zjištění jiných, a to pro něj příznivějších skutkových okolností, než ke kterým v rámci svého rozhodování soudy obou stupňů dospěly, napadá tak nedostatečná či neúplná skutková zjištění, nikoliv však nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Je zřejmé, že tyto námitky věcně neodpovídají zákonnému vymezení uplatněného dovolacího důvodu a nenaplňují ani žádný jiný důvod z taxativně vymezeného katalogu dovolacích důvodů, jak je obsažen v ustanovení § 265b tr. ř.

Námitky směřující proti výroku o vině pravomocného rozsudku soudu prvního stupně, které byly v dovolání uplatněny, by podle státního zástupce mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad odůvodněně namítl. Obviněný však tímto způsobem neargumentoval. Současně státní zástupce nedospěl k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů v předmětné trestní věci.

Závěrem vyjádření státní zástupce konstatoval, že obviněný se v rámci mimořádného opravného prostředku de facto výlučně domáhá revize skutkových zjištění učiněných prvostupňovým soudem a potvrzených soudem odvolacím, kterou však nelze podřadit pod uplatněný a ani některý z jiných dovolacích důvodů, jak jsou zakotveny v § 265b tr. ř. (srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. I. ÚS 412/02). Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil, a to z pověření nejvyšší státní zástupkyně, podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného A. B. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný A. B. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že v případě skutku pod bodem 3) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně na poškozeném mobilní telefon vylákal, ten mu jej dal s vidinou výměny za telefon kvalitnější dobrovolně. Ohledně skutku pod bodem 5) výroku o vině téhož rozsudku tvrdí, že veškeré provedené důkazy týkající se tohoto skutku vypovídají o tom, že vůči poškozenému nebylo z jeho strany uplatněno žádné násilí a ani bezprostřední pohrůžka násilí. Současně uvádí, že poškozenému P. V. vzal dvoutisícikorunovou bankovku z ruky bez toho, aby jej chytal za tělo nebo paži nebo mu násilím sahal do kapsy kalhot. Rovněž v případě skutku pod bodem 6) výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, jenž se týkal poškozené E. D., konstatuje, že jednání přímo směřoval pouze ke zlatu, které mu jmenovaná vydala, a o které ji požádal. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 254 tr. ř.) a vlastní verze v dovolání líčených událostí obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že svým jednáním nenaplnil znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětné skutky spáchal tak, jak jsou popsány v tzv. skutkových větách výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky (viz jejich doslovná citace konstatovaná výše), které shledal bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Jihlavě (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním popsaným v rozsudečném výroku naplnil mimo jiné všechny zákonné znaky trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. [body ad 2) a ad 3)], loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. [bod ad 5)] a pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1 tr. zák. [bod ad 6)].

Z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil i Krajský soud v Brně (str. 3 odůvodnění napadeného usnesení).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného A. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k