6 Tdo 1159/2005
Datum rozhodnutí: 15.09.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1159/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2005 o dovolání, které podal obviněný T. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 5 To 553/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 2 T 277/2002, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 10. 2004, 2 T 277/2002, byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že dne 22. 3. 2002 v době kolem 16:20 hod. jel jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, SPZ, po silnici třídy č. ve směru B. L., přičemž se v km 36,6 uvedené komunikace nechoval dostatečně pozorně a ohleduplně, začal s vozidlem, které řídil, v nepřehledné levotočivé zatáčce předjíždět před ním v témže směru jedoucí kolonu vozidel, a to v době, kdy se v protisměrném jízdním pruhu nacházelo ve směru L. B. jedoucí osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia, SPZ, které řídil O. P., nar., bytem B., S., který v reakci na vzniklou situaci ve snaze zabránit čelnímu střetu uvedených vozidel, začal intenzívně brzdit, strhl řízení vpravo ve svém směru jízdy, dostal smyk a ve smyku srazil ve směru L. B. jedoucí cyklistku MUDr. T. A., nar., trvale bytem B., V. č., t. č. B., B. N. č., poté řidič P. se svým vozidlem havaroval vlevo mimo vozovku ve svém směru jízdy, když v důsledku jednání řidiče P. tak došlo ke zranění cyklistky MUDr. A., které spočívalo ve zlomenině 12. hrudního obratle, pohmoždění plic, krevním výronu v obou hrudních dutinách, mnohočetných zlomeninách žeber, hluboké tržně zhmožděné ráně pánvové a hýžďové krajiny a drobných tržných ranách na levém bérci, tedy ke zraněním, které lze z lékařského hlediska hodnotit jednoznačně jako těžká, když řidič T. P. tak svým jednáním porušil důležitou povinnost vyplývající mu z ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a § 17 odst. 5 písm. a), písm. b), písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. Za to byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené VZP ČR, O. p. B. škodu ve výši 6.100,- Kč a poškozené MUDr. T. A. škodu ve výši 301.800,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená T. A. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný T. P., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 5 To 553/2004, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl dne 15. 12. 2004 právní moci (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně (a také rozsudku Okresního soudu v Blansku) podal obviněný T. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku zdůraznil, že soudy obou stupňů se neřídily ustanoveními § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 13 tr. ř., § 31 odst. 1 tr. zák., § 88 odst. 1 tr. zák. a § 18 odst. 1 [případně též § 4 písm. a)] zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, která citoval. Dále vyjádřil názor, že pokud soudy odmítly provedení jím navrhovaných důkazů, porušily nejen jeho právo na obhajobu podle § 2 odst. 13 tr. ř. a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale i zásadu materiální a vyhledávácí podle § 2 odst. 5 tr. ř. a zásadu volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nebyl-li proveden výslech řidiče O. P. a nebyly-li zkoumány výhledové možnosti obou řidičů (dovolatele a O. P.) v časovém období, kdy k nehodě došlo, nemohl být zjištěn skutkový stav věci pro výrok o vině trestným činem ani míra zavinění ke zjištění společenské nebezpečnosti jeho jednání a tím i výroků o trestech a náhradě škody. Provedení těchto důkazů (výslech O. P., doplnění znaleckého posudku, příp. zpracování revizního posudku) má také podstatný vliv na zjištění okolností, za kterých k dopravní nehodě došlo, majících význam pro zákonné rozhodnutí. V návaznosti na to dovolatel uvedl, že nemohlo dojít ani ke správnému hodnocení provedených důkazů, neboť jsou neúplné, ačkoliv jejich provedení bylo jeho obhájcem navrhováno již v průběhu přípravného řízení. Dále dovolatel vyjádřil přesvědčení, že orgány činné v trestním řízení nezkoumaly se stejnou pečlivostí všechny okolnosti svědčící v jeho prospěch, zejména z pohledu porušení povinnosti podle § 4 písm. a) a § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. V souvislosti s tím konstatoval, že jel, jak je zřejmé z provedeného dokazování, rychlostí odpovídající jeho schopnostem a nepřesahující povolenou rychlost v daném úseku, což se však nedá říci o protijedoucím řidiči, který podle všeho reagoval na vzniklou situaci nepřiměřeně a počal brzdit tak prudce, že uvedl svůj automobil do smyku a v něm zachytil v jeho směru jedoucí cyklistku poškozenou MUDr. T. A. Dodal pak ještě, že nebylo zkoumáno, jakou rychlostí vozidlo řidiče O. P. jelo.

Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud )

1. podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu tří let uložený mu podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. citovaným rozsudkem Okresního soudu v Blansku,

2. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 10. 2004, č. j. 2 T 277/2002-160 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 5 To 553/2004, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Především konstatoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy a zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu pouze v případě extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat ani porušení jiných procesních předpisů. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že dovolatel nevznáší žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi skutkovými okolnostmi vylíčenými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Dovolatel sice cituje hmotně právní ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., neuvádí však v čem konkrétně mělo být toto ustanovení porušeno. Jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když vytýká neprovedení některých důkazů, namítá, že některým okolnostem nebyla při dokazování věnována náležitá pozornost a v některých směrech provádí vlastní hodnocení důkazů. Navíc ani není zcela jasný vztah některých námitek ke skutkovému základu napadených rozhodnutí. Uplatněné námitky, které jsou výlučně skutkového charakteru, tedy formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Takové námitky nelze uplatňovat ani v rámci dalšího formálně deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na jehož podporu dovolatel ostatně neuvedl žádné konkrétní argumenty a neuvedl ani, o kterou z alternativ svoje stanovisko opírá. Státní zástupce pak poznamenal, že neprovedení výslechu svědka O. P. lze podle jeho názoru považovat za porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., s ohledem na další důkazy ve věci provedené však nejde o takovou vadu skutkových zjištění, aby bylo možno hovořit o extrémním rozporu vykonaných skutkových zjištění s právním posouzením věci. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. V samém závěru svého vyjádření pak vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než-li výše navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jež lze podřadit pod ustanovení § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.

Obviněný T. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům obou stupňů vytýká neúplné dokazování a z toho vyplývající nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné skutkové závěry. Nenamítá rozpor mezi shora uvedeným popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.

V daných souvislostech je na místě poznamenat, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není rozpor. K tomu lze dodat, že pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku napadá správnost relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím, potvrzených soudem odvolacím, tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jinými slovy řečeno, z charakteru argumentace dovolatelem předestřené v dovolání je možné jednoznačně dospět k závěru, že jeho námitky nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale nesou se v rovině polemiky se skutkovými zjištěními, jež učinil nalézací soud a jejichž správnost potvrdil odvolací soud. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, neboť Krajský soud v Brně, jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání pro provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že konkrétní námitky, jež obviněný v rámci svého dovolání uplatnil, nelze vzhledem ke skutečnostem shora rozvedeným podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.

K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu tří let uložený mu citovaným rozsudkem Okresního soudu v Blansku, je třeba uvést, že návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který ovšem v posuzovaném případě takový návrh neučinil. Ze strany dovolatele se proto jednalo o podnět k rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu dovolatele k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. září 2005

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý