6 Tdo 1154/2003
Datum rozhodnutí: 04.11.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1154/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2003 dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podané ve prospěch obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 6 To 293/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 259/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 6 To 293/2003.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 1 T 259/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že přesně nezjištěného dne v období od měsíce září 2000 do listopadu 2000 ve S. H., okres B., z pracovní haly, kam měl jako pracovník přístup, odcizil 10 ks ocelových lahví na plyn v hodnotě nejméně 50.000,- Kč, které měl L. R. pronajaty od firmy A. P., s. r. o. D., za což byl odsouzen podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2002, č. j. 1 T 192/2001 111 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 2 To 465/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený L. R., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný M. Š. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 6 To 293/2003, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Podle tzv. dodejky a doručenky, založených v trestním spise, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 12. 8. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále a dne 13. 8. 2003 obviněnému M. Š.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podala dne 12. 9. 2003 u Okresního soudu v Bruntále dovolání ve prospěch obviněného M. Š. nejvyšší státní zástupkyně. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 6. 10. 2003.

Dovolatelka opřela podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, protože podle jejího názoru obviněný M. Š. neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a o dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

V rámci uplatněných dovolacích důvodů dovolatelka namítla, že odvolací soud rozhodoval o odvolání obviněného ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného, neboť dospěl k závěru, že byl řádně a včas vyrozuměn o termínu konání veřejného zasedání, a to náhradním doručením podle § 64 odst. 2 tr. řádu, k veřejnému zasedání se nedostavil, a proto bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 202 odst. 2 tr. řádu. V době konání veřejného zasedání se přitom obviněný M. Š. nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 1 T 192/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 2 To 465/2002.

Dovolatelka v uvedeném ohledu namítla, že ačkoliv podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu musí mít obviněný obhájce, pokud je ve výkonu trestu odnětí svobody, obviněný M. Š. v odvolacím řízení obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl. Vzhledem k tomu, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, podmínky konání veřejného zasedání nebyly v daném případě splněny, neboť obviněný M. Š. nebyl o konání veřejného zasedání vyrozuměn, když vyrozumění bylo učiněno náhradním doručením ve smyslu § 64 odst. 2 tr. řádu.

V petitu dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 6 To 293/2003, aby podle § 265l tr. řádu věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí a aby tak rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek, podaný obviněným proti rozsudku, kterým byl obviněný M. Š. uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu/.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.

Dovolací soud se rovněž zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání obviněného M. Š. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 11. 7. 2003, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále dne 12. 8. 2003. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně u Okresního soudu v Bruntále dne 12. 9. 2003, z čehož je patrno, že místo k podání dovolání i dvouměsíční dovolací lhůta byly u dovolatelky ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachovány.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Jelikož Nejvyšší soud nehledal zákonné podmínky pro odmítnutí podaného dovolání /§ 265i odst. 1 písm. a) až f) tr. řádu/, postupoval podle § 265i odst. 3 tr. řádu a přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Pokud dovolatelka uplatnila v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu § 36 tr. řádu bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v § 36 tr. řádu musel mít obviněný v trestním řízení obhájce, popřípadě zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů.

Podle § 36 odst. 1 tr. řádu musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu /§ 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu/, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena /§ 36 odst. 1 písm. b) tr. řádu/, jde-li o řízení proti mladistvému /§ 36 odst. 1 písm. c) tr. řádu/ nebo jde-li o řízení proti uprchlému /§ 36 odst. 1 písm. d) tr. řádu/. V případech zde uvedených přitom musí mít obviněný obhájce i v řízení před soudem, včetně veřejného zasedání konaného o odvolání ve smyslu § 263 odst. 3 tr. řádu.

Pokud obviněný vykonává trest odnětí svobody, vzniká povinnost mít obhájce nástupem výkonu trestu, přičemž obhajoba je nutná, i když obviněný vykonává trest odnětí svobody v jiné trestní věci. Ve smyslu § 263 odst. 3 tr. řádu musí mít obžalovaný při veřejném zasedání konaném o odvolání obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Důvody nutné obhajoby se zde odvozují od úpravy stanovené pro hlavní líčení (§ 202 odst. 4 tr. řádu); odvolací soud však musí samostatně zkoumat, zda důvody nutné obhajoby i nadále trvají, a to v rozsahu jejich vymezení, neboť mohou nastat situace, že v mezidobí důvody nutné obhajoby nastaly, ač do té doby neexistovaly nebo naopak. Rozhodná je přitom situace v době, kdy se koná veřejné zasedání.

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že obviněný M. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 1 T 192/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením pro výkon trestu podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou (č. l. 111 114 spisu), přičemž usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 2 To 465/2002, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítnuto (č. l. 115-116 spisu). Z úředního záznamu na č. l. 150 spisu ze dne 25. 4. 2003 dále vyplývá, že obviněný M. Š. vykonal trest odnětí svobody uložený shora zmíněnými rozhodnutími ve Věznici S. p. R., což potvrzuje i usnesení založené na č. l. 148 spisu o započtení zčásti vykonaného trestu odnětí svobody obviněným M. Š. ze shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ve spojení s výše zmíněným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a to od 4. 4. 2003 od 9.25 hod do 1. 8. 2003. Na č. l. 151 spisu je založeno nařízení souhrnného výkonu trestu odnětí svobody na jeden rok, sp. zn. 1 T 259/2001, ze dne 4. 8. 2003, se započtením výkonu trestu ode dne 4. 4. 2003 do 1. 8. 2003, včetně zprávy o nastoupení trestu ve Věznici H. dne 1. 8. 2003. Obsahem spisu je dále žádost obviněného M. Š. o ustanovení obhájce a současně stížnost na nepřítomnost obhájce při veřejném zasedání odvolacího soudu dne 11. 7. 2003 (č. l. 152 spisu).

Z uvedeného je patrno, že obviněný M. Š. se v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu nacházel ve věznici S. p. R. ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 1 T 192/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 2 To 465/2002, a tudíž ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu musel mít v uvedené době, respektive v době konání veřejného zasedání Krajského soudu v Ostravě, obhájce. Předseda senátu odvolacího soudu měl tedy v rámci přípravy veřejného zasedání s ohledem na vzniklé důvody nutné obhajoby u obviněného postupovat podle § 38 odst. 1 tr. řádu (tj. určit obviněnému lhůtu ke zvolení obhájce a v případě, že by si obviněný v uvedené lhůtě obhájce nezvolil, na dobu, po kterou důvody nutné obhajoby trvaly, mu obhájce neprodleně ustanovit).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud shora naznačeným způsobem nepostupoval, došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu § 36 a násl. tr. řádu, jelikož obviněný M. Š. neměl při veřejném zasedání konaném dne 11. 7. 2003 obhájce, ač ho podle zákona měl mít.

V souvislosti s namítaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze pak dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, tedy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Přítomnost obviněného při veřejném zasedání je upravena v ustanovení § 263 odst. 4 tr. řádu v návaznosti na obecnou úpravu stanovenou pro hlavní líčení v ustanovení § 202 tr. řádu. Veřejné zasedání lze tak konat v nepřítomnosti obviněného za předpokladu, že byl k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn, obdobně jako jeho obhájce. Je-li obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, musí být konání veřejného zasedání zásadně osobně přítomen, výjimkou je situace, kdy obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává; i v takovém případě však musí být jednání soudu přítomen obhájce, neboť jde o důvod nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Okolnost, že je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, přitom znamená, že mu byl tento trest pravomocně uložen, v době konání veřejného zasedání trest odnětí svobody skutečně vykonává ve věznici a že není na svobodě (např. z důvodu přerušení výkonu trestu nebo podmíněného propuštění).

Ve smyslu § 233 odst. 1 tr. řádu je pak nutno obviněného, jenž je ve výkonu trestu odnětí svobody, jako osobu, jejíž osobní účast je při veřejném zasedání nutná, předvolat k veřejnému zasedání, a to prostřednictvím věznice se žádostí o jeho převedení. V tomto ohledu je nutno též dodat, že na rozdíl od vyrozumění o konání veřejného zasedání, je nutno předvolání k veřejnému zasedání doručit obviněnému vždy do vlastních rukou způsobem uvedeným v § 64 odst. 1, odst. 4, odst. 5 tr. řádu; není-li obviněný zastižen, nelze tudíž užít tzv. náhradní doručení ve smyslu § 64 odst. 2 tr. řádu, neboť ve smyslu § 64 odst. 4 tr. řádu je v uvedeném případě uložení zásilky vyloučeno.

Součástí trestního spisu je dodejka ze dne 14. 5. 2003, s tím, že zásilka byla uložena na poštovním úřadě ve S. H. ode dne 16. 5. 2003 do 2. 6. 2003 (č. l. 138 spisu) a doručenka ze dne 3. 6. 2003, zásilka uložena na poštovním úřadě ve S. H. ode dne 4. 6. 2003 do 19. 6. 2003 (č. l. 139 spisu). Na č. l. 140 spisu je založen protokol o veřejném zasedání ze dne 11. 7. 2003, kde Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací konstatoval, že obviněnému bylo předvolání k veřejnému zasedání doručeno uložením na poštovním úřadě S. H. ve dnech od 4. 6. 2003 do 19. 6. 2003, přičemž náhradní doručení se pokládá za doručení řádně a včas, stejně jako v napadeném usnesení odvolací soud uvedl, že obviněný byl řádně a včas vyrozuměn o konání veřejného zasedání náhradním doručením vyrozumění podle § 64 odst. 2 tr. řádu, k veřejnému zasedání se nedostavil, a proto bylo konáno veřejné zasedání v souladu s ustanovením § 202 odst. 2 tr. řádu v jeho nepřítomnosti.

S ohledem na již shora uvedenou skutečnost, že v době konání veřejného zasedání se obviněný M. Š. nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 1 T 192/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 2 To 465/2002, je patrno, že při absenci výslovného prohlášení obviněného M. Š. o vzdání se účasti při veřejném zasedání ve smyslu § 263 odst. 4 tr. řádu nebyly splněny podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Navíc pak lze konstatovat, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny ani podmínky vymezené ustanovením § 202 odst. 2 tr. řádu, jelikož obviněný jako osoba, jejíž osobní účast při veřejném zasedání je ve smyslu § 233 odst. 1 tr. řádu nutná, nebyl odvolacím soudem řádně a včas předvolán k veřejnému zasedání a v daném případě nebylo možno použít ustanovení o tzv. náhradním doručení ve smyslu § 64 odst. 2 tr. řádu.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že v daném případě obviněný M. Š. neměl v řízení, resp. v řízení před odvolacím soudem obhájce, ač ho podle zákona ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu mít měl a rovněž byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 6 To 293/2003, a zrušil také ve smyslu § 265k odst. 2 tr. řádu všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, přičemž podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrácení trestní věci obviněného M. Š. k novému projednání a rozhodnutí právě soudu druhého stupně je opodstatněno tím, že k dovoláním vytýkaným procesním vadám došlo vesměs ve stadiu trestního řízení před odvolacím soudem.

Třeba ovšem podotknout, že v době, kdy byl trestní spis s dovoláním nejvyšší státní zástupkyně předložen Nejvyššímu soudu České republiky, obviněný M. Š. vykonával trest odnětí svobody, který mu byl uložen shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 1 T 259/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 6 To 293/2003. Dovolací soud však v mezidobí zjistil, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. Pp 344/2003, které nabylo právní moci a bylo vykonáno téhož dne, tj. 27. 10. 2003, byl obviněný M. Š. z dosud vykonávaného trestu odnětí svobody v trestní věci Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 T 259/2001 podmíněně propuštěn.

V řízení o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného, došlo ke zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu, uložený nepodmíněný trest odnětí svobody tak pozbyl svého zákonného podkladu a zákonného podkladu pozbylo též obsahově navazující rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě o podmíněném propuštění obviněného M. Š. z výkonu tohoto trestu na svobodu.

Protože však osobu obviněného lze v řízení o dovolání zajistit případným vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby ve smyslu ustanovení § 265o odst. 2 věta čtvrtá tr. řádu kromě jiného jedině tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce v dovolání podaném v neprospěch obviněného a tato procesní situace nenastala, nemohl Nejvyšší soud rozhodovat zároveň o vazbě obviněného podle § 265l odst. 4 tr. řádu a nebylo důvodu ani k vydání negativního rozhodnutí, že se obviněný do vazby nebere. V daném případě navíc nepřicházelo v úvahu ani tzv. obživnutí nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, který byl obviněnému původně uložen za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 1 T 192/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 2 To 465/2002, protože tato část pozdějšího souhrnného trestu byla obviněným v mezidobí vykonána.

V dalším řízení bude odvolací soud především podle § 265s odst. 2 tr. řádu vázán zákazem reformatio in peius, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno výhradně v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného a v novém řízení nemůže dojít ke změně původního rozhodnutí v jeho neprospěch.

Dovolací soud přitom musel obligatorně reagovat na procesní pochybení soudu druhého stupně a nezbývalo mu, než napadené rozhodnutí zrušit (srov. § 265k odst. 1 tr. řádu), byť za současného stavu věci se obviněný M. Š. nachází na svobodě a důvody tzv. nutné obhajoby u něho pominuly.

Krajskému soudu v Ostravě tudíž nebude zbývat nic jiného, než znovu projednat odvolání obviněného M. Š., podané proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 1 T 259/2001, při plném respektování všech aktuálních procesních práv obviněného, včetně jeho práva na obhajobu, a při plném respektování všech procesních ustanovení, upravujících průběh trestního řízení před odvolacím soudem, ustanovení o přítomnosti obviněného samozřejmě nevyjímaje.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k