6 Tdo 114/2002
Datum rozhodnutí: 29.04.2002
Dotčené předpisy:




6 Tdo 114/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2002 dovolání obviněného V. S., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 5 To 132/01, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 8/01, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. 63 T 8/01, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, přičemž podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 24, škodu ve výši 64.645.243,38 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. S. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 5 To 132/01, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči konstatovaným soudním rozhodnutím podal obviněný V. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadá výroky o vině, trestu a náhradě škody, a to z důvodů v opravném prostředku podrobně uvedených. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. 63 T 8/01, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 5 To 132/01. Dále, aby obě napadená rozhodnutí zrušil a obviněného v plném rozsahu zprostil obžaloby. Pro případ, že Nejvyšší soud nebude moci sám odstranit vytýkané vady, obviněný navrhl obě napadená rozhodnutí zrušit a věc vrátit Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný rovněž nesouhlasí, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání. Dovolání bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 25. 4. 2002.

K dovolání obviněného V. S. se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který z důvodů v písemnosti blíže uvedených navrhl, aby dovolání bylo Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítnuto, a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v posuzované trestní věci obviněného V. S. není dovolání přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo do trestního řádu zavedeno jeho novelou (zák. č. 265/2001 Sb.), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo podle § 140 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 6. 12. 2001, založila již tato okolnost sama o sobě procesní stav, že nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002, byť napadené rozhodnutí bylo doručeno obviněnému dne 7. 1. 2002 a jeho obhájci dne 4. 1. 2002 (č. l. 958 tr. spisu) a mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného V. S. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadené usnesení a předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. a nemohl se zabývat návrhem obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno. Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k