6 Tdo 1136/2003
Datum rozhodnutí: 04.11.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1136/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2003 dovolání obviněného V. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 7 To 65/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 175/97, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 2 T 175/97, uznán vinným:

1/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s již odsouzenými F. F., J. A. a J. K. tak, že v období od poloviny měsíce prosince 1996 do 28. února 1997 po dohodě postupně odcizovali a prodávali pilové kotouče z podniku P. T., s. r. o. H. tak, že již odsouzený F. F. postupně vynášel pilové kotouče ze svého pracoviště v H., podle požadavku S., K. a A., kteří pilové kotouče poté rozváželi a prodávali na různých místech republiky, kdy se vydávali za prodejce firmy P., na prodávané zboží vystavovali falešné paragony s falešným razítkem W. P., s. r. o., H. a peníze získané prodejem se rozdělovali, tímto společným jednáním odcizili celkem 76 kusů kotoučů SK, 37 strojních pilových listů 400x40x3, 1,6 kusů pilových listů na kov 320x15 a soupravu fréz, vše v celkové hodnotě 93.630,40 Kč,

2/ trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit obviněný V. S. sám tím, že dne 28. 2. 1997 v K. na Okresním úřadu vyšetřování ČR učinil do protokolu oznámení na P. T., a P. T., že byl dne 14. 8. 1996 v Ch. fyzicky napaden bratry T., že P. T. neoprávněně vnikl na jeho pozemek, kde ho škrtil a bouchal do hlavy a požadoval po něm částku 1.000,- Kč a vyhrožoval mu zabitím, oznámení bylo prověřováno policejním orgánem Obvodního oddělení Policie ČR v K. pod č. j. ORKM 215/TČ-KM-97, nebylo zjištěno, že by k jednání bratrů T., jak bylo oznámeno V. S., došlo a usnesením ze dne 17. 4. 1997 bylo oznámení podle § 159 odst. 1 tr. řádu odloženo.

Za uvedené trestné činy byl obviněný V. S. podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to razítka s falešnými doklady.

Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený P. T., s. r. o., se sídlem H., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný V. S. podal proti shora citovanému rozsudku odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 7 To 65/2003, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 16. 6. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Kroměříži, dne 17. 6. 2003 obhájkyni obviněného, JUDr. A. P., a dne 30. 6. 2003 obviněnému V. S.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný V. S. prostřednictvím své obhájkyně dne 14. 8. 2003 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 1. 10. 2003.

Dovolatel opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že bylo neprávem rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, neboť v řízení předcházejícímu usnesení odvolacího soudu byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V písemném odůvodnění svého podání dovolatel uvedl, že pokud jde o trestný čin krádeže, kterým byl uznán vinným v bodě 1/ výroku rozsudku, skutkovým stavem zjištěným okresním soudem nebyl naplněn jeden ze znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu, a to majetková škoda. Z provedených důkazů totiž nelze zjistit výši této škody, neboť znalecký posudek byl vypracován bez možnosti osobní prohlídky a zjištění stavu jakosti a opotřebení oceňovaných věcí a znalec navíc škodu vyčíslil pouze podle seznamu zajištěných věcí, pořízeného policií. Vady posudku nebyly odstraněny ani dalším dokazováním, a tak z uvedených okolností stran výše škody zjištěné soudem podle dovolatele nevyplývá naplnění zákonného znaku krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., tj. způsobení škody nikoli malé.

Ani v případě trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. nevyplývá podle názoru dovolatele ze skutkových okolností zjištěných soudem naplnění zákonných znaků uvedeného trestného činu, neboť soud neuvádí žádné důkazy, které by obviněného usvědčovaly z nepravdivého nařčení bratrů T. V uvedeném směru obviněný namítl, že svědkyně V. potvrdila potyčku s bratry T. a rovněž z charakteru zranění obviněného bylo možno dospět k závěru, že subjektivně mohl chápat jednání těchto bratrů jako trestné.

V petitu dovolání obviněný V. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 7 To 65/2003, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 2 T 175/97, a věc vrátil okresnímu soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí.

Přílohou dovolání je přípis obviněného, v němž dovolatel doplnil, že nesouhlasí s neobjektivním postupem soudů obou stupňů. Stran trestného činu křivého obvinění mu nebyl prokázán úmysl, výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně se opírá pouze o výpovědi svědků - policistů, nikoliv však o usvědčující důkazy a v uvedeném směru ani usnesení odvolacího soudu neobsahuje ve svém odůvodnění dostatečné důkazy. Pokud jde o krádež, dovolatel namítl, že byl od počátku trestního stíhání s ohledem na svou vážnou nemoc psychicky týrán policií. Navíc byl jeho majetek vyšetřovatelem vrácen poškozenému, ačkoliv nebylo prokázáno, že pochází z trestné činnosti. Své námitky obviněný směřuje rovněž proti svědeckým výpovědím spoluobviněných, jež byly v průběhu trestního stíhání měněny a přesto z nich soud vycházel.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 1 NZo 830/2003, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 17. 9. 2003, vyslovila názor, že dovolatel namítá výhradně pochybení skutková, z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že použitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pouze formálně tvrzen a nikoliv materiálně odůvodněn, protože se neopírá o konkrétní vady právního posouzení přisouzených skutků a podstata dovolací argumentace tak směřuje ke změně skutkových zjištění. Státní zástupkyně tudíž navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného V. S. přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného, podaný proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného V. S. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 15. 5. 2003, přičemž opis usnesení byl doručen obhájkyni obviněného, JUDr. A. P., dne 17. 6. 2003 a obviněnému V. S. dne 30. 6. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Okresního soudu v Kroměříži dne 14. 8. 2003. Z uvedeného je patrno, že místo k podání dovolání i dvouměsíční dovolací lhůta byly ve smyslu § 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachovány.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného V. S. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.

Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odstavce 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení § 249 tr. řádu.

Uvedený dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle § 253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).

Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu § 256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle § 256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle § 253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení § 253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu § 256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu § 253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.

Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle § 256 tr. řádu u odvolání a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu. V tomto případě pak dovolatel musí tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.

V posuzované věci obviněný V. S. v rámci svého dovolání uvedl, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze přitom dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu, vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu prvního, event. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, je-li právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.

Pro úplnost je nutno připomenout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Tento závěr vyplývá rovněž z omezeného rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Nejvyšší soud je totiž v řízení o dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí, dovolací soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží. V uvedeném ohledu pak napadené rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá zákonu v tom rozsahu a z těch hledisek, která byla uplatněna v dovolání.

Z obsahu podaného dovolání přitom vyplývá, že námitky obviněného směřují vůči rozsahu provedeného dokazování, nesprávnému hodnocení důkazů a dále důkaznímu významu svědeckých výpovědí spoluobviněných, tedy výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

Jako námitku právní nelze označit ani výhradu obviněného týkající se subjektivní stránky trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. Její těžiště bylo v tvrzení dovolatele, že z provedených důkazů nebylo možno vyvodit jeho úmysl. Na podkladě neúplného dokazování měly pak soudy podle obviněného učinit nesprávný závěr o jeho úmyslu jiného lživě obvinit a současně mu přivodit trestní stíhání. Ačkoliv je závěr o formě zavinění závěrem právním, vychází ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování, jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze taktéž domáhat. Obviněný i v této části zaměřil dovolání proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, a nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Obviněný se tak primárně domáhal změny skutkových zjištění a až následně ze změny těchto zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice formálně citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.

V takovém případě tedy nebyl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

S ohledem na shora rozvedené argumenty lze konstatovat, že námitky obviněného V. S. materiálně nespadají pod důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a tudíž je nutno dovolání podané z dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. listopadu 2003

Předseda senátu :

JUDr. Zdeněk S o v á k