6 Tdo 1119/2013
Datum rozhodnutí: 16.10.2013
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník, § 178 odst. 1 tr. zákoník



6 Tdo 1119/2013-16 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. října 2013 o dovolání obviněného Ing. M. C. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 6. 6. 2013, č. j. 14 To 144/2013-93, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 132/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 6. 6. 2013, č. j. 14 To 144/2013-93, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2013, č. j. 1 T 132/2012-74, kterým byl obviněný uznán vinným jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců, když výkon trestu byl obviněnému podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a dále podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost spočívající v tom, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou svým činem způsobil.

Proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2013, č. j. 1 T 132/2012-74, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu je podle mínění obviněného dáno tím, že se jednání, pro které byl odsouzen, nedopustil, poškozeného neudeřil ani nevstoupil do jeho bytu, neodcizil žádnou finanční hotovost a nechoval se způsobem, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku. Soudu vytýká, že se nezabýval tím, zda existovala pohledávka syna odsouzeného za poškozeným, zda poškozený žije v domácnosti s dalšími osobami a zda tyto mohly být vyslechnuty, aby celou skutečnost objasnily (podle informací obviněného by v domácnosti s poškozeným měla žít manželka nebo družka, která měla být vyslechnuta k domněle odcizené částce 4.000,- Kč), že se soudy nezabývaly hodnocením osoby poškozeného, jeho trestní minulostí a ve své podstatě tedy hodnověrností výpovědi poškozeného. Následně poukazuje na svoji osobu, pracovní profesi a bezúhonnou minulost, což jsou okolnosti, které zpochybňují podle mínění obviněného závěr soudu, že by se mohl dopustit tak závažného trestného činu, jakým je trestný čin loupeže. V neposlední řadě zpochybňuje závěr, že by se částka, které se měl zmocnit, nacházela po údajném vstupu do bytu poškozeného rovnou před jeho očima . Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a v zájmu urychlení řízení vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšším soudem bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání vymezené v § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně uvedena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dále musel Nejvyšší soud zkoumat, zda dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, a zda bylo podáno oprávněnou osobou.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný dovolání podal prostřednictvím obhájce, tj. za splnění podmínek [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), avšak dovolání nebylo podáno proti rozhodnutí, které má na mysli ustanovení § 265a tr. ř. (viz shora).

Již v samotném úvodu obviněný uvádí, že dovolání podává proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 1 T 132/2012, aby následně na straně druhé svého dovolání opětovně zmínil, že dovolání podává prostřednictvím obhájce proti rozsudku Okresního soudu v Táboře z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud v Brně podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2013 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání a rozhodnutí . Obviněný svým dovoláním výhradně napadl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně uvádí, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.

Ze shora uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. rozhodnutí č. 25/2003 Sb. rozh. tr.), a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a řízení jemu předcházející ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. Své rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění svého usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann