6 Tdo 1104/2003
Datum rozhodnutí: 30.09.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1104/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2003 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 8 To 205/2003, ve spojení rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 T 524/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 T 524/2001, byli obvinění M. P. a Z. K. uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a byli odsouzeni podle § 45 odst. 1, 2, § 45a odst. 1 tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění odvoláními. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 8 To 396/2002, byla odvolání obviněných podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 7 Tdo 371/2003, bylo k dovolání obviněného M. P. podle § 265k odst. 1 tr. řádu ohledně jmenovaného obviněného zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 8 To 396/2002. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu byla zrušena další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc obviněného M. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 8 To 205/2003, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného M. P. zamítnuto.

Proti naposledy citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný M. P. prostřednictvím obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný především zdůrazňuje, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Setrvává na tvrzení, že došlo k záměně jeho osoby s osobou svědka D. M., který má více trestních stíhání, a proto se u policie ani u soudu nepřiznal k tomu, že se incidentu zúčastnil. Tvrdí, že soud prvního stupně se náležitě nevypořádal s důkazem (videozáznamem) prokazujícím účast zmíněného svědka na incidentu. Rovněž poukazuje na písemné prohlášení svědka D. M., které následně předložil při veřejném zasedání konaném o odvolání, ve kterém jmenovaný přiznal svůj podíl na předmětné události. Podle obviněného se odvolací soud tímto důkazem nezabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s ním nijak nevypořádal. Odvolacímu soud též vytýká, že nevyhověl jeho návrhům na provedení výslechů dvou dalších svědků. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu doručeno, se k dovolání nevyjádřil do doby, než bylo Nejvyšším soudem České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) ve věci rozhodnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací /§ 265c tr. řádu/ předně shledal, že dovolání obviněného M. P. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu/, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. řádu).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

Z této právní úpravy vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě toliko procesních a právních vad stanovených v § 265b tr. řádu, a proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže přezkoumávat skutkový stav věci v celé šíři. Pro nápravu skutkových vad jsou trestním řádem vymezeny další mimořádné opravné prostředky (obnova řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným M. P. deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V posuzovaném případě obviněný nenamítá, že by rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho konkrétní výhrady směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci, a to na základě jiného hodnocení důkazů včetně doplnění dokazování, přičemž v těchto jím tvrzených procesních vadách v řízení před soudem prvního a druhého stupně až následně obviněný spatřuje prokázání své neviny. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění nelze v řízení o dovolání přezkoumávat. Celá faktická argumentace obviněného tak stojí mimo zákonný dovolací důvod, jehož se formálně domáhá. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. řádu v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 8 To 205/2003, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 T 524/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák

Vypracovala:

JUDr. Milada Kodysová