6 Tdo 1076/2002
Datum rozhodnutí: 12.02.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1076/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2003 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného T. L., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 13 To 123/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 656/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obžalobou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 1 Zt 959/01, podanou u Okresního soudu v Trutnově dne 14. 11. 2001, bylo obviněnému T. L. kladeno za vinu, že:

1/ dne 1. srpna 2000 v T. v M. P., jako kupující uzavřel kupní smlouvu se společností HP I. a. s., se sídlem Z., na podkladě které po úhradě splátky v částce 359,- Kč převzal mobilní telefon Motorola 3888 v celkové ceně 4.359,- Kč s tím, že zbytek uhradí v měsíčních splátkách po 500,- Kč, což přes poučení, upomínky a žádosti o navrácení věci neučinil a předmět pronájmu užívá do současné doby,

2/ dne 22. srpna 2000 tamtéž uzavřel smlouvu o finančním pronájmu se společností HP I. a. s., se sídlem Z., na podkladě které po úhradě první splátky ve výši 975,- Kč převzal automatickou pračku Fagor FE 538 v celkové ceně 11.700,- Kč s tím, že zbytek uhradí v měsíčních splátkách ve výši 975,- Kč, což přes poučení, upomínky a žádosti o navrácení věci neučinil a předmět pronájmu užívá do současné doby, a společnosti HP I. a. s., Z., tak způsobil celkovou škodu ve výši 14.725,- Kč.

Takto popsané jednání státní zástupkyně posoudila v podané obžalobě jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 12. 2001, sp. zn. 4 T 656/2001, byl obviněný T. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit skutkem popsaným v obžalobě. Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému současně stanovena povinnost uhradit poškozené HP I. a. s., Z., škodu ve výši 14.725,- Kč.

Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 4. 2002, sp. zn. 13 To 123/2002 shora citovaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného T. L. podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby pro skutek v této obžalobě specifikovaný, neboť dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem. Dále podle § 229 odst. 3 tr. řádu odkázal poškozenou HP I. a. s., Z., s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 16. 5. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Trutnově a dne 17. 5. 2002 shodně obviněnému T. L. jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Z. K.

Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala nejvyšší státní zástupkyně dne 20. 6. 2002 u Okresního soudu v Trutnově v neprospěch obviněného T. L. dovolání. Tento mimořádný opravný prostředek dovolatelka výslovně opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jejího názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění svého podání dovolatelka zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a především poukázala na závěry krajského soudu obsažené v odůvodnění zprošťujícího rozsudku. V tomto směru uvedla, že se odvolací soud náležitě nevypořádal s tou částí výpovědi obviněného, v níž uvedl, že poškozené společnosti odeslal dvě žádosti o odklad splátek, přičemž na první dopis obviněného reagovala poškozená společnost výzvou k návrhu možného způsobu řešení, na druhý dopis již nereagovala vůbec.

Dovolatelka dále namítla, že pokud se týká charakteru kupní smlouvy ze dne 1. 8. 2000 a smlouvy o finančním pronájmu ze dne 22. 8. 2000, z odůvodnění rozhodnutí okresního i krajského soudu lze usoudit, že soudy akceptovaly, vycházeje ze smluvních podmínek, tvořících nedílnou součást obou smluv, že obviněný mohl předmět každé ze smluv užívat, brát z něj užitky a do jisté míry s ním i disponovat, ale po celou dobu trvání smluvního vztahu nebyl jejich vlastníkem. Tímto se mohl obviněný stát až okamžikem úplného zaplacení kupní ceny za předmět smlouvy včetně veškerého příslušenství, veškerých smluvních pokut podle příslušné smlouvy a veškerých jiných peněžních závazků, které měl podle smlouvy vůči poškozené společnosti. Podle bodu 4. smluvních podmínek kupní smlouvy ze dne 1. 8. 2000 a bodu 5. smluvních podmínek smlouvy o finančním pronájmu ze dne 22. 8. 2000, které se podpisem obviněný zavázal respektovat, byla poškozená společnost oprávněna odstoupit od obou smluv rovněž tehdy, byl-li obviněný jako kupující, případně jako nájemce, v prodlení s placením splátek a ostatních plateb, předepsaných těmito smlouvami.

Podle názoru dovolatelky je pak nutno odmítnout způsob, jakým krajský soud posoudil předmětnou kauzu z hmotně právního hlediska, neboť soud v podstatě toliko konstatoval, že obviněný v době, kdy sjednal předmětné smlouvy, nevěděl a ani nemohl předvídat, že s ohledem na své finanční poměry nebude schopen plnit ani základní podmínky vyplývající ze zmíněných smluv a byl s tím srozuměn, a přijal závěr, že obviněný svým jednáním nenaplnil zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., avšak způsobem odpovídajícím zákonu nezhodnotil skutková zjištění, že obviněný ještě v době vydání předmětného rozsudku užíval předměty obou smluv, přičemž tak činil jak přes poučení, kterého se mu dostalo v době uzavření závazků, tak i přes upomínky a žádosti o navrácení věci, zaslaných poškozenou společností poté, kdy přestal hradit dohodnuté částky.

Z těchto skutečností měl krajský soud dovodit přinejmenším podezření, že se obviněný s přihlédnutím k novelizovanému ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. dopustil trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. a v daném ohledu případně zjistit, kdy nastaly účinky výpovědí předmětných smluv, tedy určit datum, kdy byly obviněnému doručeny výpovědi zmíněných smluv, aby mohlo být přesně určeno, od kdy obviněný věděl, že s předměty smluv nemůže disponovat a že je povinen tyto předměty vrátit.

Pokud tedy odvolací soud zjistil, že poškozená společnost požádala o vrácení předmětů, které obviněný na základě smluv užíval, respektive že poškozená společnost předmětné smlouvy vypověděla, měl podle dovolatelky dospět k závěru, že obviněný spáchal trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný předměty smluv nadále užíval tak, že je nehodlal dobrovolně vrátit v žádné konkrétní a dohledné době.

S ohledem na shora uvedené důvody dovolatelka dospěla k závěru, že odvolací soud nejdříve nesprávně právně posoudil skutek obviněného tak, že se nejedná o trestný čin a poté v rozporu s ustanovením § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu rozhodl o zrušení rozsudku Okresního soudu v Trutnově v celém rozsahu, přičemž jeho nesprávné právní posouzení věci našlo svůj výraz v rozhodnutí podle § 226 písm. b) tr. řádu, kterým zprostil obviněného obžaloby podané pro předmětný skutek.

V petitu podaného dovolání dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i citovaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni rozsudkem, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby. Nejvyšší státní zástupkyně je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu osobou oprávněnou podat dovolání, a to i v neprospěch obviněného, a proto se dovolací soud mohl v návaznosti na shora uvedené závěry zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje. Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání obviněného T. L. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 12. 4. 2002, přičemž opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen státnímu zástupci dne 16. 5. 2002. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně u Okresního soudu v Trutnově dne 20. 6. 2002, z čehož je patrno zachování dvouměsíční dovolací lhůty ve smyslu § 265e odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda jej podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.

Dále Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Pokud nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání výslovně a výhradně uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno uvést, že podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako konkrétní trestný čin, ačkoliv o žádný trestný čin vůbec nešlo nebo šlo o jiný trestný čin. Dovoláním však není možno napadat skutková zjištění soudu ani způsob hodnocení důkazů.

Nejvyšší soud totiž není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nutno rovněž zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Z tohoto zřetele dovolání nejvyšší státní zástupkyně nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání právní vady předpokládané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, její námitky směřují výhradně vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy nejvyšší státní zástupkyně sice citovala jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.

V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na nejvyšší státní zástupkyní namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek nejvyšší státní zástupkyně se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu § 265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

Nad rámec podaného dovolání považuje dovolací soud za nutné uvést, že jestliže pro úvahy Nejvyššího soudu je rozhodný skutkový stav věci, je třeba připomenout, že ze skutkové věty, obsažené ve výrokové části rozsudku soudu prvého stupně, se kterou se ztotožnil i soud odvolací, lze vyvodit pouze zjištění, že obviněný předmětné věci na základě citovaných smluv převzal, užívá je a nezaplatil za ně požadovanou cenu, a to i přes upomínky, poučení a žádosti o vrácení věci. Uvedená zjištění však nemají žádný vztah k otázce, zda obviněný skutečně zamýšlel ponechat si dané věci ve své dispozici, respektive zda pojal úmysl je nevrátit. Jinak řečeno, skutek, jímž byl obviněný nalézacím soudem uznán vinným, neobsahuje žádné zjištění v tom směru, že by obviněný zpronevěřil dané věci, které získal do své dispozice na základě uvedených smluv. Rozsudek okresního soudu byl tedy založen na skutku, který byl zjištěn a popsán tak, že znaky trestného činu podvodu ani trestného činu zpronevěry nevykazuje.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky nejvyšší státní zástupkyně, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Z těchto důvodů (§ 265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud České republiky dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného T. L. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 12. února 2003

Předseda senátu :

JUDr. Zdeněk S o v á k