6 Tdo 1069/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1069/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání podaném obviněným D. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Krajského soudu v Praze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 13 To 136/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 110/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný D. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 1 T 110/2002, uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného trestného činu tím, že od blíže neurčené doby roku 1999 do měsíce dubna 2002 v místě trvalého bydliště v domě i na jiných místech v obci Ž.-M., okres K. H., a v jednom případě též v rodinném domku babičky M. D., v obci O., okres P., pohlavně zneužíval svou neteř S. M., a to tím způsobem, že na této v několika případech vykonal pohlavní styk do konečníku a dále na poškozené požadoval aktivní jednání spočívající zejména v tření a sání jeho pohlavního údu až do ukojení.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2003, sp. zn. 13 To 136/2003, a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl.

Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému D. M. dne 17. 6. 2003, jeho obhájkyni Mgr. A. K. dne 16. 6. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Kutné Hoře dne 13. 6. 2003.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný D. M. prostřednictvím jmenované obhájkyně dovolání, přičemž tak učinil dne 24. 7. 2003 osobně u Okresního soudu v Kutné Hoře a z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.

V rámci prvně uplatněného důvodu dovolání obviněný namítl, že nesprávné právní posouzení skutku spočívá v tom, že žádného jednání kladeného mu za vinu se nedopustil, a pak ani nenaplnil skutkovou podstatu daného trestného činu. Soudům obou stupňů vytkl, že porušily základní zásady trestního řízení zakotvené v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., neboť se nezabývaly rozpory v jednotlivých důkazech, rozhodnutí založily v podstatě pouze na výpovědi poškozené, nevypořádaly se s jeho námitkami týkajícími se mimo jiné nesprávnosti popisu jeho fyziognomie poškozenou a s výpovědí svědkyně P., která její tvrzení jednoznačně vyvrátila, a rovněž že hodnotily jednostranně a účelově v jeho neprospěch výpovědi L. a D. D., když současně pominuly ty části z nich, které svědčily v jeho prospěch. Podle názoru dovolatele se dále orgány činné v trestním řízení nevypořádaly s možností vysvětlit výpověď poškozené určitým ztotožněním se s představami až tzv. virtuální realitou, kterou mohla vnímat zážitky získanými z médií; nelze také vyloučit, že poškozená mohla popsat skutečné zážitky, ale rozhodně ne s ním. Ke znaleckému posudku z oboru psychologie uvedl, že jej nelze stavět nad ostatní důkazy, údaje zjištěné psychologem jsou nezměřitelné, neověřitelné a jeho závěry měly být hodnoceny jinak. Za významnou označil obviněný skutečnost, že soudy přehlédly, že u něj nebyla zjištěna žádná sexuální deviace a u poškozené nebyla shledána žádná poranění ani oděrky. Odvolací soud pak v důsledku toho, že jeho obhajobu odmítl a neuvěřil jí, a současně pominul důkazy a rozpory v důkazech v jeho prospěch, zamítl jeho odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, čímž je dán i další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.; soud druhého stupně měl provést minimálně důkaz jeho výpovědí, případně zvažovat doplnění dokazování výpovědí poškozené, a poté jej obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostit, případně podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl rozsudkem a podle § 226 písm. a) tr. ř. jej zprostil obžaloby. Současně navrhl, aby postupem podle § 265o odst. 1 tr. ř. byl přerušen výkon napadeného rozhodnutí a aby byl do doby rozhodnutí o dovolání z výkonu trestu propuštěn.

Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření a případnému vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 20. 8. 2003). Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí neměl takové případné vyjádření k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

V tomto směru Nejvyšší soud zjistil, že obviněný D. M. se dopustil v podání vypracovaném obhájkyní Mgr. A. K. formálního pochybení tím, že citoval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ačkoliv z obsahu jeho podání mimo jakoukoliv pochybnost vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) uveden v novém znění v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ Z tohoto hlediska Nejvyšší soud k tomuto dovolacímu důvodu také přistupoval.

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., neboť podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení § 265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.

Ty námitky obviněného, o něž byl v jeho dovolání opřen názor, že soudy obou stupňů nepostupovaly podle § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a nesprávně hodnotily provedené důkazy (zejména výpověď poškozené, výpovědi svědkyň P. a L. a D. D., stejně jako ve věci zpracovaný znalecký posudek z oboru psychologie), v čemž spatřoval naplnění dovolacího důvodu zakotveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (resp. nesprávné právní posouzení skutku, jak sám výslovně uvedl, když současně tvrdil, že se jej nedopustil), jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud odvolací. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky jiného hmotně právního posouzení (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolatel z těchto tvrzených nedostatků až následně dovodil nesprávné právní posouzení skutku. Uvedené výhrady jsou navíc zčásti opakováním jeho argumentace z odvolacího řízení, s níž se soud druhého stupně vypořádal.

Druhým dovolacím důvodem, jenž obviněný svými námitkami vymezil, byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod a) až k) tr. ř.

Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Jeho smyslem je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání obviněného) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.

Přezkoumával-li odvolací soud napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (v posuzované věci na podkladě odvolání) věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej (v případě odvolání podle § 256 tr. ř.), je možno tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) odst. 1 § 265b tr. ř. S ohledem na to, že námitky dovolatele nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., nemohl Nejvyšší soud postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Vzhledem k tomu, že obsahem podaného dovolání byly i výhrady obviněného k odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud o návrhu obviněného na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí a propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který učinil v závěru svého dovolání, nerozhodoval. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání návrhu o odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody pouze předseda senátu soudu prvního stupně, nikoliv dovolatel. Proto nebylo zapotřebí o takové žádosti rozhodnout samostatným výrokem. Důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a