6 Tdo 105/2017
Datum rozhodnutí: 15.02.2017
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 105/2017-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2017 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2016, č. j. 7 To 240/2016-175, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Karviné pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 163/2015, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově ze dne 28. 6. 2016, č. j. 102 T 163/2015-149 , byl obviněný P. K. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se (společně se spoluobviněným J. M.) dopustil podle jeho skutkových zjištění tím, že

v blíže nezjištěné době od 20. 6. 2015 do 22. 6. 2015 v H., okres K., P. K. získal blíže nezjištěným způsobem od neznámé osoby černý igelitový pytel s 28 ks různých podprsenek v originálním balení s cenovkami, a následně osobně u oběda sdělil J. M., že má zboží, konkrétně zboží opatřené cenovkami, které by jeho bývalá manželka K. M. mohla prodat přes internet za poloviční cenu a že jí je zaveze domů, s čímž J. M. souhlasil a později je doma i viděl, přičemž mohli důvodně předpokládat vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o větší množství zboží v originálním balení s cenovkami a P. K. vzhledem k okolnostem jeho získání, že věci pocházejí z trestné činnosti, neboť tyto podprsenky společně s dalším zbožím odcizil neznámý pachatel v blíže nezjištěné době od 12.00 hodin dne 20. 6. 2015 do 07.50 hodin dne 22. 6. 2015 po vypáčení vstupních dveří galanterie Sidonius v H. P. na D. t. čp. , kdy se podařilo prostřednictvím K. M. přes internet prodat celkem 5 ks těchto podprsenek, a zbylé podprsenky vydala K. M. policii.

2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 214 odst. 1 tr zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Týmž rozsudkem okresní soud rozhodl o vině a trestu spoluobviněného J. M.

3. O odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 9. 2016, č. j. 7 To 240/2016-175, tak, že z podnětu dovolatele podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně jeho osoby zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině ho nově odsoudil podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Týmž rozsudkem zprostil spoluobviněného J. M. návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství Karviná pobočky v Havířově ze dne 11. 8. 2015, č. j. 11 ZK 216/2015-12.

II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Petra Blažka dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Úvodem dovolatel připomenul, že ve věci bylo vedeno zkrácené přípravné řízení. V návaznosti na to namítl, že pokud v jeho rámci policejní orgán provedl úkony bez možnosti účasti jeho či jeho obhájce, jedná se o procesně nepoužitelné úkony. Následně se J. M. nezúčastnil hlavního líčení, a proto mu nemohl klást dotazy. V tom spatřuje porušení práva na kontradiktornost řízení. Práva ve smyslu § 100 tr. ř. využila i K. M. a při hlavním líčení nevypovídala. Za tohoto stavu má za to, že proti němu nejsou jakékoli, a to ani přímé důkazy. O povědomí nelegálního původu zboží nesvědčí ani výpovědi majitele prodejny a prodavačky.

6. Podotkl, že výpověď J. M. proti němu nelze použít i s ohledem na rozsudek ESLP ve věci Balšán proti České republice , ve kterém soud konstatoval, že používání výpovědí provedených bez možnosti účasti obviněného na takovém úkonu je porušením čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy. V použití takto získaných důkazů spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. S oporou o nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 135/99 a čl. 10 Ústavy připomenul dovolatel aplikační přednost Úmluvy, z níž plyne, že v případě rozporu nelze trestní řád aplikovat.

7. Obviněný s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1975/08 a sp. zn. I. ÚS 375/96 namítl porušení čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy, jenž je podle jeho mínění třeba interpretovat širším způsobem (podle obviněného se týká i ostatních navržených důkazů a nejen výslechu osob, nýbrž i vyžádání znaleckého posudku či rekonstrukce a tím zjištění skutečného stavu věci ). Dovolatel zastává názor, že požadavky čl. 6 odst. 3 Úmluvy představují konkrétní aspekty práva na spravedlivý proces , v důsledku čehož nevyhovění(m) jedinému návrhu na provedení důkazu ze strany obžalovaného bylo porušeno právo na spravedlivý proces

8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově zrušil a aby zrušil celý výrok o trestu a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. ve spojení s odst. 3 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně.

9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila dovolacímu soudu v rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku dovolatele.

III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání

a) obecná východiska 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

b) vlastní posouzení
17. Z obsahu mimořádného opravného prostředku obviněného plyne, že ten neuplatňuje žádnou hmotně právní výhradu, jež by měla svědčit o nesprávnosti hmotně právního posouzení soudem zjištěného skutkového stavu věci, tj. o vlastní nesprávnosti hmotně právní subsumpce skutku popsaného ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod příslušné ustanovení trestního zákona. Důvodnost uplatněného dovolacího důvodu buduje výlučně na námitce o nesprávnosti učiněného skutkového zjištění, resp. na způsobu jeho tvorby soudem (učiněném na procesně nepoužitelném důkazu), jenž má mít za následek porušení práva dovolatele na spravedlivý proces [v důsledku porušení čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy].

18. Na tomto místě je nezbytné zmínit, že obsahově shodnou námitku uplatnil dovolatel již v rámci svého řádného opravného prostředku, jímž brojil proti rozsudku soudu prvního stupně. Z rozsudku odvolacího soudu (str. 6-7), jakož i z jeho procesního postupu (viz protokol o veřejném zasedání o odvolání na č. l. 167-173) je zřejmé, že se jí soud druhého stupně zabýval a opodstatněně doložil, v čem se věc posuzovaná, odlišuje od dovolatelem odkazované věci Balšán proti České republice . Namítá-li proto obviněný nadále porušení čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy, pak setrvává na stanovisku, které prezentoval ve vztahu k řízení předcházejícímu rozhodování odvolacího soudu, aniž bere v potaz řízení před uvedeným soudem resp. důsledky, které procesní činnost soudu druhého stupně zakládá.

19. Dovolatel toliko v obecnosti namítá porušení svých práv a bez následné konkretizace se dovolává rozhodnutí Ústavního soudu, která mají vztah k problematice zásady in dubio pro reo. Namítá-li upření práva garantovaného čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, pak odhlíží od toho, že kontradiktorní povaha řízení byla v souvislosti s výslechem spoluobviněného J. M. zachována při hlavním líčení dne 22. 9. 2015 (č. l. 52-53), jehož se účastnil jak dovolatel, tak jeho obhájce. Obhájce měl při tomto jednání možnost klást obviněnému M. dotazy, jež tento zodpověděl, obviněný měl možnost se k provedenému dokazování (i výpovědi čtené podle § 207 odst. 2 tr. ř.) vyjádřit (aplikace § 214 tr. ř.). Skutečnost, že se následně změnilo obsazení soudu, který v prvním stupni rozhodl, nezakládá překážku k tomu, aby bylo přihlédnuto i k této části řízení, v níž byl požadavek kontradiktornosti řízení splněn, byl-li následně důkaz, konkrétně v řízení před soudem odvolacím (č. l. 169), za splnění zákonných předpokladů tj. postupem podle § 207 odst. 2 tr. ř. poté, co přítomný spoluobviněný využil práva odepření výpovědi proveden.

20. Podstatné je rovněž zjištění, že při výpovědi dne 22. 9. 2015 obviněný J. M. sice nevypověděl o věci zcela ve shodě se svou dřívější výpovědí učiněnou v procesním postavení podezřelého (č. l. 9-11), avšak současně ani nepopřel to základní, na čem je založen závěr o trestní odpovědnosti dovolatele, tj. že věci zajištěné u jeho bývalé manželky se do její dispozice dostaly v důsledku jednání dovolatele. Pokud vypověděl, že mu dovolatel podprsenky nedal a ani je neviděl přivést, pak v této části se jeho údaje poskytnuté u hlavního líčení neliší od výpovědi ze dne 24. 7. 2015, kde uvedl, že mu bývalá manželka telefonicky sdělila, že P. (tj. dovolatel) jí přivezl domů pytel s podprsenkami. Přes zjevnou vyhýbavost sdělení konkrétnějších údajů při hlavním líčení ( Já už si nepamatuji, jak to bylo. Já mám tolik věcí na starosti, že si některé věci nepamatuji. ) spoluobviněný nepopřel základ své předchozí výpovědi, tj. že podprsenky za účelem jejich následného prodeje K. M. dodal dovolatel.

21. Dovolacímu soudu není zřejmá souvislost, v níž dovolatel operuje s tvrzením, že nevyhověním jedinému návrhu na provedení důkazu ze strany obžalovaného bylo porušeno právo na spravedlivý proces . V podaném dovolání neoznačuje, o jaký důkazní návrh by se mělo jednat, z protokolů o jednání soudů nižších stupňů (protokoly o hlavním líčení č. l. 52-53, 78, 80, 86-88, 129, 144-147, protokoly o veřejném zasedání o odvolání č. l. 112-115, 167-173), ani z řádného opravného prostředku obviněného (č. l. 97, 157, 161) neplyne, že by provedení nějakého dalšího důkazu požadoval.

22. Pokud se týče apelu na princip in dubio pro reo , ten se může uplatnit jen v případě, že důkazní situace odůvodňuje pochybnosti o skutkovém stavu věci. Ve věci posuzované rozhodující soudy takovou pochybnost zjevně neměly. V důsledku toho se dovolatelem poukazovaný princip nemohl uplatnit.

23. Protože v řízení, v němž bylo vydáno dovoláním napadené rozhodnutí, nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, je nutno dospět k závěru, že obviněný (jenž žádnou hmotně právní námitku neuplatil) své dovolání opřel o skutečnosti, jež nenaplňují nejen důvod dovolání deklarovaný, nýbrž ani žádný jiný důvod dovolání upravený § 265b tr. ř.

24. Uvedené konstatování ústí do závěru, že obviněný se vznesenou argumentací se zaměřením jím zvoleného dovolacího důvodu obsahově rozešel. Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b.

25. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. února 2017

JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu