6 Tdo 1043/2005
Datum rozhodnutí: 24.08.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1043/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2005 dovolání, které podal obviněný P. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H.S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 6 To 508/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 190/2003, a rozhodl takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 6 To 508/2004, z r u š u j e .

Současně se z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 1 T 190/2003, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že ačkoliv mu byl rozhodnutím Magistrátu města O., odboru dopravy ze dne 4. 10. 2002 s nabytím právní moci dne 4. 10. 2002 čj. uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců od nabytí právní moci, přesto dne 5. 7. 2003 v době okolo 03.10 hodin v O. na ul., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit nezjištěné RZ.

Dále byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který podle zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že dne 6. 12. 2003 v době kolem 21.30 hodin v O. na ulici G. č. v prodejně K., kde byl zaměstnán jako skladník, odcizil z oddělení drogistického zboží 2 kusy šampónu Ĺoreal, sprchový gel Adidas a tělové mléko Nivea Q 10 v celkové hodnotě 372,70 Kč, toto zboží si uschoval do kapes pracovního pláště a za opasek a bez zaplacení prošel prostorem pokladen, přičemž následně byl zadržen pracovníky ochranné služby, čímž způsobil společnosti K. Česká republika, v. o. s., se sídlem P. V. č., P., škodu v uvedené výši, přičemž byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2002, sp. zn. 9 T 22/2002, pravomocným dne 1. 11. 2002, odsouzen pro trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který dosud nevykonal celý.

Za tyto trestné činy byl obviněný P. H. odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou roků.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný P. H., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 6 To 508/2004, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že mu bylo předvolání k veřejnému zasedání o odvolání řádně doručeno, avšak dne 31. 8. 2004 byl zadržen Policií ČR a dodán do výkonu trestu odnětí svobody do Věznice H. S. Tím byly naplněny důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., obhájce mu však ustanoven nebyl. Veřejné zasedání o odvolání se pak konalo v jeho nepřítomnosti, ačkoli neučinil prohlášení ve smyslu ustanovení § 263 odst. 3 tr. ř., že se účasti na veřejném zasedání výslovně vzdává. Bylo tak porušeno jeho právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a on se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel v závěru svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a nařídil mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Do doby konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, když soud rozhodl ve druhém stupni, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný P. H. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě.

Pokud dovolatel namítl, že neměl obhájce, přestože byly dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť ještě před konáním veřejného zasedání o odvolání byl dodán do výkonu trestu, jde z hlediska uvedeného dovolacího důvodu o argumentaci právně relevantní.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny ), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne.

Dovolatel namítá, že bylo porušeno jeho právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby odvolací soud provedl veřejné zasedání o podaném odvolání dne 17. 9. 2004 v jeho nepřítomnosti. Takové dovolací námitky je třeba subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

K citovaným námitkám obviněného je pak nutné uvést následující skutečnosti.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2 tr. ř.).

Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je v procesním smyslu speciální pro řízení u odvolacího soudu, a pouze tehdy, není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. H. byl v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu (dne 17. 9. 2004) ve výkonu trestu odnětí svobody, kam byl dodán dne 31. 8. 2004. Přesto neměl v odvolacím řízení obhájce. K tomu, aby mohlo být uvedené jednání konáno v jeho nepřítomnosti, bylo za uvedené situace nezbytné jeho prohlášení, že se účasti při tomto jednání vzdává. Byť takové prohlášení neučinil, bylo veřejné zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti konáno. Došlo tak k porušení ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 263 odst. 4 tr. ř. a čl. 38 odst. 2 Listiny.

K uvedeným skutečnostem ovšem dlužno dodat (byť to na uvedeném závěru nic nemění), že odvolací soud nebyl seznámen s tím, že obviněný byl v mezidobí od převzetí vyrozumění o konání veřejného zasedání o jeho odvolání (dne 30. 8. 2004) do konání tohoto jednání dodán do výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 6 To 508/2004, zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud takto rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřicházelo v úvahu jejich odstranění ve veřejném zasedání.

Trestní věc se tak vrací do stádia, kdy bude zapotřebí znovu rozhodnout o řádném opravném prostředku (odvolání) obviněného P. H.. V novém řízení se Krajský soud v Ostravě bude muset věcí znovu zabývat, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Na samý závěr je pak třeba uvést, že Nejvyšší soud nerozhodoval o vzetí obviněného do vazby podle § 265l odst. 4 tr. ř., neboť na obviněném se nevykonává trest odnětí svobody uložený zrušeným rozhodnutím.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. srpna 2005

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý