6 Tdo 1035/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1035/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 7 To 510/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 4 T 68/2001, t a k t o :



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. K. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 4 T 68/2001, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.

Za tento trestný čin byl podle § 247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. se zřetelem k § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, přičemž soud zároveň nad obviněným vyslovil dohled. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 60.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, byl stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 7 To 510/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti shora citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. Š. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu ve Vsetíně dne 3. 7. 2003. Dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V písemném odůvodnění dovolatel uvádí, že se v plném rozsahu doznal k tomu, že vydal pokyn k těžbě předmětných lesních pozemků, avšak učinil tak s vědomím jejich majitele pana H. P. Upozorňuje na dopis zaslaný panem H. P., který potvrzuje, že byl pouhým fiktivním majitelem uvedených pozemků a těžba byla dopředu domluvena. Z tohoto důkazu obviněný dovozuje, že u něj nemohla být zachována subjektivní stránka trestného činu krádeže, protože byl na těžbě dřevní hmoty dohodnut jak s fiktivním majitelem tak i s budoucím majitelem D. M. Na tomto závěru podle jeho názoru nemohou nic změnit ani rozpory mezi výpovědí H. P. a dalšími svědky ve věci slyšenými. Na základě takto popsané situace měl podle názoru dovolatele již Krajský soud v Ostravě zrušit rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně a zprostit jej obžaloby. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadená rozhodnutí a věc přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, podalo vyjádření, v němž státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství učinil návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. K vlastní dovolací argumentaci obviněného uvedl, že dovolatel zpochybňuje správnost těch skutkových okolností, z nichž soud vyvodil závěry o jeho zavinění, přičemž však tyto námitky primárně polemizují se skutkovými zjištěními soudu a s hodnocením důkazů. Uplatněné námitky mají podle něj skutkovou a nikoli právní povahu. Konstatuje, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit, jak určuje ustanovení § 265e odst. 1 tr. řádu.

Dále bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené výhrady naplňují jím uplatněný dovolací důvod, a to vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu. Existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Obviněný jako dovolatel uplatnil důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního stupně, eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Proto ohledně skutkového zjištění nemůže být požadována změna, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v návaznosti na jiné hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

Z této právní úpravy vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě toliko procesních a právních vad, a proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže přezkoumávat skutkový stav věci v celé šíři. Pro nápravu skutkových vad jsou trestním řádem vyhrazeny další mimořádné opravné prostředky (obnova řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona).

V posuzovaném případě dovolatel, podle obsahu podaného dovolání, nenamítá vady právní povahy. Námitky obviněného směřují zejména proti zjištěnému skutkovému stavu. Především nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy obou stupňů vyhodnotily a posoudily provedené důkazy. V této souvislosti poukazuje na dopis, který mu byl zaslán H. P. a jehož obsah měl podle jeho názoru zvrátit důkazní situaci v jeho prospěch a na základě toho jej měl odvolací soud zprostit obžaloby. V dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a správnosti hodnocení provedených důkazů a z těchto tvrzených nedostatků dovolatel až následně dovozuje nesprávné právní posouzení skutku, včetně chybného závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu.

Na základě takto vytýkaných nedostatků obviněný svým mimořádným opravným prostředkem nesměřuje ke změně právních nesprávností, ale dožaduje se změny skutkových zjištění na podkladě jiného hodnocení důkazů. Celá faktická argumentace obviněného tak stojí mimo zákonný dovolací důvod, jehož se formálně domáhá.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm.b) tr. řádu a dovolání obviněného J. K. odmítl, aniž by z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák

Vypracovala:

JUDr. Milada Kodysová