6 Tdo 1031/2013
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.



6 Tdo 1031/2013-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. září 2013 o dovolání obviněné H. N. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 19. 4. 2013, č. j. 31 To 541/2012-267, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 83/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 19. 4. 2013, č. j. 31 To 541/2012-267, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 9. 2012, č. j. 6 T 83/2012-228. Tímto rozsudkem byla obviněná H. N. uznána vinnou trestný činem podvodu ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy jí byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle § 58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. stanovena zkušební doba v trvání třiceti měsíců. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená MUDr. R. M., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dovolání obviněná podala nejprve s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, následně na výzvu soudu dovolání doplnila prostřednictvím obhájce o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Domnívá se, že soud neprovedl všechny navržené a předložené důkazy a s těmito důkazy se nevypořádal, nezdůvodnil, proč k nim nepřihlédl, což vedlo k tomu, že věc nesprávně posoudil. Ve vztahu k oběma trestným činům uvedla, že nebyla prokázána subjektivní stránka těchto trestných činů za situace, kdy její výpověď byla podpořena výpověďmi svědků Mgr. L. V., J. Č., J. N., A. P., M. K., MUDr. R. M. Tito svědkové potvrdili, že skutečně finanční hotovost Ing. M. předala, v důsledku čehož došlo k podpisu notářského zápisu dne 6. 4. 2001. Obviněná tvrdí, že nevěděla, že notářský zápis je padělkem a dozvěděla se o tom až v průběhu trestního řízení. Dodala, že faktické předání peněz pro ni znamenalo zánik závazku, a proto nemohla způsobit Ing. M., resp. jeho dědičce škodu. Nesouhlasí se závěry soudů, že by Ing. M. nebyl schopen se dostavit dne 6. 4. 2001 k podpisu notářského zápisu v důsledku své zdravotní nezpůsobilosti, neboť z výpovědí svědkyň MUDr. M., J. Č. a M. K. je zřejmé, že jeho účast při podpisu v K. V. nebyla vyloučena. Shora uvedené rozpory podle názoru obviněné zpochybňují skutkové a právní závěry soudů obou stupňů. Obviněná má za to, že v důsledku nesprávného hodnocení důkazů přetrvávají pochybnosti o tom, zda se dopustila jednání uvedeného v rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na tyto skutečnosti obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 19. 4. 2013, č. j. 31 To 541/2012-267, a dále rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 9. 2012, č. j. 6 T 83/2012-228, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. obviněnou obžaloby zprostil, popř. aby zrušil napadené usnesení a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné uvedl, že obviněná sice formálně namítá absenci úmyslného zavinění, tato její námitka však nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy. Obviněná na základě polemiky s hodnocením důkazů soudy a s úplností provedeného dokazování prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které bylo prokázáno předání finanční hotovosti Ing. M., v důsledku čehož byl skutečně sepsán notářský zápis uvedený v tzv. skutkové větě. Teprve z této vlastní a soudy odmítnuté skutkové verze podatelka vyvozuje závěr, že jednala v dobré víře. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněné směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Vzhledem k této skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Podkladem pro závěr o vině trestným činem podvodu ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněná v L. dne 14. 5. 2009 na Katastrálním úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště L., jako majitelka nemovitostí s veškerými součástmi a příslušenstvím objektu bydlení s číslem popisným .... a pozemků s parcelními čísly ...... a ......., které jsou zapsány na listu vlastnictví č. ..... pro okres L., obec L. a katastrální území V. n. N., podala návrh na výmaz zástavního práva, ke kterému použila stejnopis notářského zápisu údajně vydaného notářkou JUDr. Marií Gabányiovou dne 6. 4. 2001, pod č. j. NZ 203/2001, který měl potvrzovat narovnání dluhu vyplývajícího ze smlouvy o půjčce ze dne 21. 4. 1995 ve výši 800.000,- Kč, kdy tuto částku poskytl jako půjčku Ing. L. M., společnosti Autosklo Novotný s. r. o., kdy obžalovaná zamlčela, že se jedná o padělek notářského zápisu pod č. j. NZ 203/2001, a takto se domohla výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí zapsaného v listu vlastnictví č. ....... a takto dědičce MUDr. R. M., po věřiteli Ing. L. M., tím měla způsobit škodu ve výši nejméně 800.000,- Kč .

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. V tomto směru Nejvyšší soud plně souhlasí s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že námitky obviněné jsou skutkové povahy a nevycházejí ze skutkových zjištění učiněných soudy. Na str. 8 rozsudku soud prvního stupně hodnotí jednotlivé důkazy a na jejich základě přesvědčivě odůvodnil, proč považoval předání částky 900.000,- Kč za zcela smyšlené. Pokud jde o použití padělané listiny, na str. 7 rozsudku, soud prvního stupně uvedl, že padělání notářského zápisu prokazují výsledky civilního řízení, listinné důkazy, jakož i výpovědi svědků, podle nichž Ing. M. už nebyl schopen účasti při notářském zápisu a další listiny prokázaly, že o sepisování podobného zápisu ani neuvažoval. Jestliže obviněná zpochybňuje uvedená skutková zjištění, není pochyb, že není spokojena s tím, jak soudy jednotlivé důkazy hodnotily a jaký závěr z nich dovodily a v dovolání předkládá vlastní skutkovou verzi. Za dané situace Nejvyšší soud neshledal pro vyhovění námitkám obviněné žádné opodstatnění. Je zřejmé, že na argumentaci obviněné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá, protože nijak s právním posouzením skutku nebo s jiným nesprávným hmotně právním posouzením nesouvisí. Nutno dodat, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soudy ve věci učinily správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněné) a vyloučit možnost jiného závěru. Pokud jde o subjektivní stránku trestných činů, soud prvního stupně uzavřel, že obviněná použila padělaný notářský zápis k tomu, aby odvrátila prodej nemovitostí v exekučním řízení. Nelze tedy soudu prvního stupně ničeho vytknout, shledal-li v jejím jednání zavinění ve formě přímého úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. a tento jeho závěr považuje Nejvyšší soud za správný. Protože námitky uplatněné obviněnou v dovolání nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud dovodil, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněnou k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter. Lze tedy uzavřít, že pro svou skutkovou povahu nemohl Nejvyšší soud námitky obviněné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, což je důvodem pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Na závěr Nejvyšší soud považuje rovněž za nezbytné zdůraznit, že námitky obviněné jsou pouze opakováním její obhajoby a byly již uplatněny v předcházejícím řízení. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněná uplatnila námitky právně relevantního charakteru.

Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněné meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. září 2013


Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann