6 Tdo 1016/2003
Datum rozhodnutí: 09.10.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1016/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2003 dovolání obviněného X. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P.-B., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. 10 To 54/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 16/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného X. M.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný X. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. 34 T 16/2001, uznán vinným v bodě 1/ - 4/ výroku pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona a v bodě 5/ výroku trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1 tr. zákona, kterých se měl dopustit tím, že:

1/ společně s odsouzenými F. A. a V. V. poté, co obviněný X. M. opatřil od nezjištěné osoby heroin, jenž je zařazen v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy číslo 3 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky zákonů České republiky, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako omamná látka, předal odsouzenému V. V. nejméně 4 kg heroinové směsi s tím, aby je dopravil příjemci v zahraničí, jehož totožnost se nepodařilo zjistit a odsouzený V. V. dne 1. 2. 2000 ve společnosti svědka P. S. odvezl zásilku do L., ale příjemce odmítl zásilku převzít, poté obviněný X. M. po dohodě s odsouzeným F. A. vydal V. V. pokyn k doručení zásilky příjemci do T. ve Spolkové republice Německo, kam ji V. V. dopravil dne 2. 2. 2000 a v době mezi 10,00 10,30 hodin ji u benzinové čerpací stanice E. u města T. předal svědkovi I. K. a převzal od něho přesně nezjištěnou částku v řádu tisíců DM, kterou dopravil do České republiky a předal ji obviněnému X. M.,

2/ společně s již odsouzeným V. V. poté, co obviněný X. M. opatřil od nezjištěné osoby heroin, jenž je zařazen v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy číslo 3 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky zákonů České republiky, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako omamná látka, předal již odsouzenému V. V. nejméně 2 kg heroinové směsi s tím, aby ji dopravil do Spolkové republiky Německo a V. V. ve společnosti R. V., jejíž trestní stíhání bylo vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí a svědka J. Š., dne 14. 2. 2000 zásilku odvezl do Spolkové republiky Německo a kolem 22,00 hodin po setkání u benzinové čerpací stanice E. v T. ji předal na parkovišti u B. v K. svědkovi I. K. a převzal od něho nezjištěnou částku v řádu tisíců DM, kterou dopravil do České republiky a předal ji obviněnému X. M.,

3/ společně s V. V. poté, co obviněný X. M. opatřil od nezjištěné osoby heroin, jenž je zařazen v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy číslo 3 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky zákonů České republiky, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako omamná látka, předal již odsouzenému V. V. nejméně 1 kg heroinové směsi s tím, aby ji dopravil do Spolkové republiky Německo, a již odsouzený V. V. ve společnosti R. V., jejíž trestní stíhání bylo vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí, dne 28. 2. 2000 zásilku odvezl do Spolkové republiky Německo a kolem 22,00 hodin po setkání u benzinové čerpací stanice E. v T. ji předal v blízkosti statku E. svědkovi I. K. a převzal od něho nezjištěnou částku v řádu tisíců DM, kterou dopravil do České republiky a předal ji obviněnému X. M.,

4/ společně s již odsouzeným V. V. společně poté, co obviněný X. M. opatřil od nezjištěné osoby heroin, jenž je zařazen v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy číslo 3 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky zákonů České republiky, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako omamná látka, předal dne 26. 3. 2000 ve večerních hodinách v P. již odsouzenému V. V. dva balíčky s obsahem 968 gramů látky s obsahem 99,221 gramů čisté báze heroinu s tím, aby ji dopravil na předem určené místo u města T. ve Spolkové republice Německo a předal ji tam předem dohodnutým příjemcům, již odsouzený V. V. ve společnosti R. V., jejíž trestní stíhání bylo vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí, se dne 27. 3. 2000 v době kolem 12,30 hodin pokusili vozidlem tovární značky Škoda Garde, překročit přes hraniční přechod L., okres D. státní hranici Spolkové republiky Německo, když omamnou látku vyváželi ukrytou za zadními sedačkami v prostoru pod autobaterií, kde byla nalezena pracovníky celní správy při kontrole provedené na hraničním přechodu,

5/ dne 28. 1. 2000 organizoval nedovolené překročení státní hranice na hraničním přechodu R.-d. z České republiky do Spolkové republiky Německo, pěti státních příslušníků M. jménem I. I., H. I., S. I., N. A. a E. A., kterým zajistil cestovní pasy občanů České republiky, obviněný M. T. zajistil řidiče, svědka L. F., s vozidlem tov. zn. Renault Clio, kterého kontaktoval s obviněným X. M. a svědek L. F. se jmenovanými osobami odjel na hraniční přechod R. d., v úmyslu dopravit je do Spolkové republiky Německo, na hraničním přechodu v R. v rámci pasové kontroly bylo zjištěno, že osoby vyjíždějící do Spolkové republiky Německo se prokazují cizími doklady totožnosti a ve vycestování jim bylo zabráněno.

Za uvedené trestné činy byl obviněný X. M. odsouzen podle § 187 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zákona do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci 960 gramů materiálu uloženého na OKTE P. pod č. j. : PZC-2185/KT-E-2000.

Naproti tomu byl obviněný X. M. podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že:

v období nejméně od 20. 1. 2000 do 27. 3. 2000 v P. a na dalších místech F. A. a X. M. opatřili nejméně v šesti případech od nezjištěné osoby sídlící v České republice heroin, jenž je zařazen v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy číslo 3 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky zákonů České republiky, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako omamná látka, X. M. po dohodě s F. A. tuto látku předal V. V. a R. V. s tím, aby ji dopravili na předem určená místa především ve Spolkové republice Německo a předali ji tam I. K., případně dalším osobám, jejichž totožnost se nepodařilo zjistit, s nimiž bylo dodání této látky předem telefonicky dohodnuto, přičemž X. M. byl při jednotlivých kurýrních cestách v telefonickém spojení s V. V. a svými pokyny usměrňoval jeho jednání tak, aby došlo k setkání s příjemcem omamné látky a jejímu předání, zatímco s příjemcem zásilky udržoval telefonické spojení F. A., který informace o jeho pohybu předával X. M.; konkrétně:

1/ dne 19. 1. 2000 ve večerních hodinách po předchozí dohodě F. A. a X. M. předal X. M. v P. V. V. nejméně 2 kg heroinové směsi s tím, aby ji dovezl do Spolkové republiky Německo, což V. V. společně s R. C., nyní V. zajistili dne 20. 1. 2000, když ji dovezli do města L. a zajistili její předání blíže nezjištěnému příjemci, od kterého převzali částku nejméně 1500 DM, kterou dovezli do České republiky a v P. ji předali X. M.,

2/ dne 24. 1. 2000 v ranních hodinách po předchozí dohodě F. A. a X. M. předal X. M. v P. nejméně 2 kg heroinové směsi V. V., který ji společně s R. C., nyní V. téhož dne dovezl do Spolkové republiky Německo, kde ji předali na benzinové čerpací stanici E. u města T. I. K. a převzali od něho částku kolem 30.000 DM, kterou dovezli do České republiky a dne 25. 1. 2000 ji V. V. doručil v P. X. M., jenž ji předal F. A., čímž měli spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona.

Z podnětu odvolání obviněného X. M. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. 10 To 54/03, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného X. M. odsoudil za pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona (bod 1/ - 4/ napadeného rozsudku) a za trestný čin neodvoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1 tr. zákona podle § 187 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zákona do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zákona bylo dále vysloveno zabrání věci 960 gramů materiálu uloženého na OKTE P. pod č. j. PZC-2185/KT-E-2000. Jinak zůstal stran tohoto obviněného napadený rozsudek nedotčen.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 17. 6. 2003 Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni a obviněnému X. M., dne 18. 6. 2003 pak obhájkyni obviněného, JUDr. A. K.

Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný X. M. prostřednictvím své obhájkyně u Krajského soudu v Plzni dne 23. 7. 2003 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 1. 9. 2003.

Dovolatel zaměřil podaný mimořádný opravný prostředek do výroku o vině i trestu a opřel jej o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V písemném odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že od počátku trestního stíhání nevypovídal a činil prohlášení, že se trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil. Poukázal na rozporuplnost výpovědí V. V., který je v průběhu trestního stíhání měnil, a tudíž podle názoru obviněného takové výpovědi, respektive jejich části, nelze pro rozhodnutí o vině použít, neboť by tak bylo porušeno ustanovení o hodnocení důkazů. Krajský soud však některé části výpovědí v souvislosti s dalšími důkazy a zjištěnými skutečnostmi použil a jako nepravdivé je neodmítl.

Odvolací soud pak pochybil zejména v tom, že nevzal při hodnocení důkazů v potaz obviněným nově učiněnou výpověď prostřednictvím dopisu a později i vyjádřením před odvolacím soudem, jež přinesly podle mínění obviněného nová skutková zjištění týkající se okolností, kdy a kde nabídl V. V. k provedení jízdy do SRN pro F. A. a za jakých okolností a kdy se dozvěděl, že V. V. drogy převáží; nová zjištění tak nekorespondují s výpovědí V. V. ani s dalšími provedenými důkazy, zejména odposlechy telefonických hovorů. Z těchto skutečností pak dovolatel vyvozuje závěr, že skutek zjištěný Krajským soudem v Plzni, jenž převzal Vrchní soud v Praze, nevykazuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, neboť nebylo prokázáno, že to byl právě obviněný, kdo opatřil od nezjištěné osoby heroin. Dovolatel dále namítl, že zákonné znaky trestného činu podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona nemají svůj protipól v konkrétní skutkové okolnosti, neboť dosavadní zjištěné skutkové okolnosti nenaplňují zákonný znak výše uvedeného trestného činu. Obviněný je proto přesvědčen, že před odvolacím soudem mělo být doplněno dokazování stran hodnocení jeho nové výpovědi a zjištění jednoznačných podkladů, zejména výslechem V. V. a F. A., prověřením skutkových zjištění o zajištění tzv. kurýra V. V. i opětovným provedením listinných důkazů, zejména pak odstraněním formálních nedostatků.

Vrchní soud však svým postupem po neúplném dokazování rozhodnou skutkovou okolnost vůbec nezjistil a nedostatek potřebného skutkového zjištění zůstal převzetím výroku o vině a tím i skutkové věty ve stadiu, kdy do skutkové věty výroku o vině byla dosazena, respektive ponechána část zákonného textu. Obviněný připustil účast na trestné činnosti tím, že zprostředkoval kurýra, a to nejprve pro převoz peněz, později drog, avšak drogy nikdy neopatřoval a ani nevěděl pro koho jsou určeny, a tudíž míra jeho účasti na trestné činnosti byla nižší, což se mělo odrazit i z hlediska použití § 31 a násl. tr. zákona.

V petitu dovolání obviněný X. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek vrchního i krajského soudu ve výroku o vině i trestu a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 30. 7. 2003 opis dovolání s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřila ve svém podání ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 1 NZo 705/2003, názor, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, navrhla proto, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm e) tr. řádu odmítl a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného X. M. přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného X. M. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 26. 5. 2003, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému X. M. dne 17. 6. 2003 a jeho obhájkyni, JUDr. A. K. dne 18. 6. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Krajského soudu v Plzni dne 23. 7. 2003, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného X. M. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.

V naznačeném ohledu dovolání obviněného X. M. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení provedených důkazů nalézacím i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného X. M., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného X. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 9. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k