6 Tdo 100/2011
Datum rozhodnutí: 22.02.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




6 Tdo 100/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2011 dovolání, které podal obviněný M. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 68 To 295/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 39/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M.D. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 1 T 39/2010, byl obviněný M. D. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento přečin byl odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dva roky.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. D. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 68 To 295/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný M.D.prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí .

Obviněný připomněl, jak ve věci rozhodl krajský soud, přičemž odkázal na obsah svého odvolání ve věci ze dne 12. 7. 2010. Uvedl, že není pravdou, že by obhájce přednesl odvolání ve shodě s jeho písemným zněním, jak vyplývá z písemného odůvodnění usnesení odvolacího soudu, neboť jeho obsah volně přednesl k senátu odvolacího soudu a dále na jeho písemné vyhotovení odkázal. Konstatoval, že krajský soud zčásti opsal odvolání do odůvodnění rozhodnutí, avšak jinak. Podle verbálních projevů jednotlivých členů senátu usoudil, že odvolání minimálně dva z nich asi vůbec nečetli a odvolací soud řízení odbyl.

Dále obviněný uvedl, že rozhodnutí obou soudů nelze opírat o jeho všeobecnou odpovědnost za připravenost vozidla k jízdě jeho kontrolou před jízdou, kterou podle soudů zanedbal tím, že nedotáhl matice levé dvojmontáže střední nápravy návěsu zn. Kögel. Namítl, že pro takové tvrzení není opora v dokazování, na rozdíl od okolnosti vis maior. Zdůraznil, že kritické situaci nemohl ani s nejvyšší vynaloženou péčí zabránit z důvodů perforace nové pneumatiky zn. Continental HTR 1 TL I.A, výrobní číslo CU 6 R LJVX 4008, umístěné na vnitřním kole dvojmontáže, proražené ostrým předmětem, za jehož výskyt na vozovce nemůže nést žádnou odpovědnost. Tento předmět způsobil, že pneumatika byla defektem znehodnocena tak, že již nešla opravit. Vystřelením pneumatiky vnitřním tlakem 8,5 atmosféry došlo za situace 17 tunového nákladu a rychlosti soupravy 80 km/h k přenesení váhy na vnější pneumatiku zabírající vrchol klopení silnice. Zvýšilo se chvění soupravy, a to vše postupně způsobilo uvolnění matic levé dvojmontáže , vlastně již jen jednomontáže, kola střední nápravy tahače. Všechna zbylá kola tahače byla po kontrole maticového uchycení Policií ČR shledána po nehodě dotaženými.

Za neudržitelné obviněný označil vysvětlení znalce Ing. Krejsy, že k poškození pneumatiky došlo až po jejím uvolnění z kola o rám tahače. Toto vyvrací znalecký posudek a tvrzení znalce Ing. Štefky ve spisu. Na poškozené pneumatice rovněž nejsou žádné otěry ani oděry, které by podporovaly tvrzení uváděné znalcem Ing. Krejsou. S touto zásadní důkazní skutečností se jmenovaný znalec nevypořádal.

Podle obviněného jsou černé čmouhy na rámu tahače nad kolem s poškozenou pneumatikou stopou kontaktu zbytku ( cácorků ) roztržené pneumatiky s rámem podvalu. Současně vytkl, že s ohledem na upevnění kola na nápravě, vzdálenosti pneumatiky od rámu tahače a úhlu pneumatiky k rámu tahače je vyloučeno, aby ke střetu pneumatiky s rámem tahače a jejím poškozením o rám tahače došlo za jízdy, a to v důsledku nedotažení matic kola dvojmontáže. Vše svědčí spíše o tom, že pneumatika byla poškozena silným průrazem v době, když byla ještě upevněná na kole střední nápravy, když ztratila 8,5 atmosféry náplně a přilnavost k vozovce. Tím byla porušena rovnováha sedmnáctitunového nákladu umístěného na tahači. Na střední nápravě došlo vinou přenesení těžiště váhy nákladu nejprve k ultrazvukovému chvění a později k vibracím, které způsobily za další jízdy postupné uvolnění matic a posléze obou kol střední nápravy tahače. Proto se matice v místě zastavení motorového vozidla s tahačem na km 218 silnice první třídy č. 35 ve směru od O. na M.nepodařilo najít.

Jak obviněný uvedl, příčinou uvolnění levé dvojmontáže kol na střední nápravě tahače není nedotažení matic upevnění kol na nápravě. Za příčinu a spouštěcí moment označil výskyt nějakého předmětu na cestě, který perforaci pneumatiky vnitřního kola střední nápravy dvojmontáže na tahači s popsaným důsledkem způsobil. Příčinu vzniku protiprávní situace označil za vis maior, nezávislou na jeho vůli, když uvolněné matice a stříbrné plochy po kontaktu matic s diskem kola jsou pouze důsledkem této situace. Namítl, že znalecký posudek Ing. Krejsy se z důvodů zadání od dopravní policie znalci v přípravném řízení s touto otázkou vůbec nevypořádal. Znalec se spíše snažil vyhovět v zadání položeným účelovým navádějícím otázkám dopravní policie, aby se zaměřil na dotažení kol střední nápravy podvalu . Po nastolení otázky vis maior se snažil vlastním vyložením verze udržet důkazní situaci v duchu původního zadání, aniž by se objektivně důkazně s věcí vypořádal.

S poukazem na popsané skutečnosti obviněný vytkl, že zadání znalci k vypracování znaleckého posudku v přípravném řízení porušilo presumpci neviny tím, že znalec měl zkoumat dotažení kol na nápravě, a protože měl již v zadání popsanou příčinu vzniku protiprávní situace směrem k objektivní odpovědnosti řidiče za technický stav vozidla před jízdou, nemusel hledat příčinu protiprávní události, ale stačilo jenom zadání přizpůsobit posudek. Tento postup označil za nezákonný, který odporuje dobrým mravům a poškozuje jeho základní ústavní práva, včetně práva na řádný a spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Za účelový a nezákonný označil také poukaz soudu na kartu řidiče, z níž okresní soud dovodil, že je neukázněným řidičem, neboť má několik záznamů. Nebylo však řečeno, že poslední je více jak dva roky starý a jednalo se o špatné parkování s jeho soukromým osobním vozidlem. Obviněný konstatoval, že pokud by byl neukázněným řidičem, mohl i po uvolnění kol levé dvojmontáže pokračovat dál v jízdě sníženou rychlostí. Je však slušný a odpovědný člověk, jeden z nejlépe hodnocených řidičů svého zaměstnavatele, proto zastavil a šel se podívat, zda není potřeba poskytnout pomoc.

V dovolání obviněný připomněl, že u hlavního líčení byl dne 7. 6. 2010 vyslechnut znalec Ing. Štefka a výslechu byl k návrhu státní zástupkyně přítomen znalec Ing. Krejsa, jehož vystoupení před soudem dne 3. 5. 2010 označil za rozpačité a nepřesvědčivé. V této souvislosti poukázal na jednání soudce, státní zástupkyně a znalce dne 3. 5. 2010, jak ho v odvolání popsal, když po jednání zmíněného dne zůstali spolu jistou dobu v soudní síni sami, a to ještě poté, co z chodby obviněný, jeho obhájce a pan F. po několika minutách odešli. Soudce tudíž jednal vědomě protizákonně, čímž ztratil důvěru a autoritu a poškodil jeho práva i autoritu soudu. Odvolací soud však tyto námitky neakceptoval. Obsah spisu a provedené dokazování nezakládá zákonný důvod pro objektivní uznání jeho viny a jeho potrestání.

S poukazem na uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl:
- podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2010, č. j. 68 To 295/2010-169, i rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 1 T 39/2010,
- podle § 265m odst. 1 tr. ř. jeho osobu podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby, případně, aby podle § 265 l odst. 1, 3 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení,
- do doby rozhodnutí ve věci odložil vykonatelnost napadeného rozsudku (doposud nebyl trestán, od doby prvního projednání a rozhodnutí ve věci nebyl projednáván pro trestný čin ani přestupek a takové řízení proti němu nebylo ani zahájeno; rozhodnutí o zákazu činnosti způsobuje jemu i jeho rodině značnou materiální újmu, neboť byl přeřazen na dílnu, kde dosahuje podstatně nižších výdělků).

K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnul, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů a obviněným uplatněné dovolací námitky.

Státní zástupce uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném od 24. 5. 2002) je dán, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Podotkl, že s ohledem na citaci zákona zmíněnou obviněným v dovolání lze mít za to, že uplatňuje spíše dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě (absence žádného výroku není v dovolání tvrzena, ani objektivně nenastala), která je naplněna, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Konstatoval, že v daném případě se jedná o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a následně podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proto k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v předmětné věci nedošlo. Státní zástupce poznamenal, že podstatou dovolací argumentace obviněného je tvrzení, že soudy obou stupňů dovodily jiný průběh skutkového děje, než jaký údajně reálně nastal, resp. nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména znalecké posudky. Takové námitky však nezakládají existenci ani uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (ve znění účinném od 24. 5. 2002), ani žádného dalšího důvodu, byť obviněným netvrzeného.

Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání a rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyslovil souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.], aby rozhodnutí o dovolání bylo učiněno v neveřejném zasedání. Rovněž uvedl, že není namístě rozhodnout o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. D. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Současně je potřebné uvést, že obviněný sice deklaruje, že uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (který lze uplatnit, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný , přičemž žádná taková námitka nebyla ani vznesena), avšak tvrdí, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , což slovně svědčí pro dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v jeho první variantě.

Jelikož dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím fakticky uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který lze aplikovat v případě , pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první variantě bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného M. D. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci konal jako soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, pokud byl v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však obviněný žádný dovolací důvod neuplatnil.

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný vznáší v mimořádném opravném prostředku námitky, které jím fakticky deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Podstatou dovolacích námitek obviněného je tvrzení, že v soudním řízení byl chybně zjištěn skutkový stav věci. Ten klade jeho osobě za vinu, a to stručně řečeno, že jako řidič dostatečně nezkontroloval před jízdou technický stav tahače značky DAF.FT, s návěsem značky Kögel GN 24, zejména dotažení diskových matic kol střední nápravy vlevo návěsu, přičemž během jízdy dne 1. 9. 2009 po rychlostní čtyřproudové silnici č. I/35 došlo k uvolnění diskových matic na levých kolech dvojmontáže střední nápravy návěsu a k jejich oddělení a vnější kolo dvojmontáže přeskočilo středová svodidla, dostalo se do protisměrných jízdních pruhů, kde čelně narazilo do čelního skla vozidla zn. Škoda Fabia, které řídil J.M., jehož vozidlo vyjelo do svodidel mimo vozovku a jmenovaný utrpěl velmi závažná poranění. Obviněný především vytýká, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména znalecké posudky Ing. Ivana Krejsy a Ing. Josefa Štefky. Zdůrazňuje, že se necítí vinným skutkem, který je mu kladen za vinu a předkládá svou verzi nehodového děje. Taktéž nesouhlasí s tím, že byl okresním soudem charakterizován jako méně ukázněný řidič a vznáší v podrobnostech výhrady ohledně objektivity rozhodování soudů obou stupňů ve věci, v čemž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že není oprávněn v dovolacím řízení posuzovat úplnost dokazování a postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v dané trestní věci nejedná.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i argumentačně doplnil Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci na str. 5 až 8 odůvodnění napadeného usnesení. Rovněž na str. 7 tohoto rozhodnutí uvedl, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování. Taktéž je potřebné konstatovat, že je zjevná logická návaznost mezi v soudním řízení provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. D., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného M. D. na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohl ve smyslu ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. podat pouze samosoudce soudu prvního stupně, který jej ale neučinil. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. února 2011


Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k