č. j. 6 Azs 27/2004-41

ČESKÁ REPUBLIKA

RO ZS U DE K JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobců: a) J. F. b) nezl. P. F c) nezl. S. F. , . obě nezletilé děti zastoupeny žalobkyní a) jako zákonnou zástupkyní, proti žalované mu: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2003, č. j. OAM-3709/VL-10-P05-2002, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, č. j. 11 Az 181/2003-27,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, č. j. 11 Az 181/2003-27, s e z r uš u je a věc s e mu v ra c í k dalšímu řízení.

O důvo dně ní :

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-3709/VL-10-P05-2002 ze dne 10. 6. 2003 požádali žalobci (dále stěžovatelé ) o ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů, protože nemají žádný příjem.

Kasační stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl tento návrh žalobců zamítnut. V odůvodnění soud uvádí, že jednou z podmínek pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ), je skutečnost, že je ustanovení zástupce třeba k ochraně práv žadatele. Podle názoru soudu však tato podmínka nebyla splněna, neboť stěžovatelé v souladu s poučením správního orgánu využili svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného soudem a jimi podaný opravný prostředek má zákonem požadované náležitosti, zejména návrh obsahuje prostředku vedly, a obsahuje i návrh výroku rozsudku. Podle názoru soudu tak žalobci svými vlastními úkony učinili vše, co mohli podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, když se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátili na soud. Městský soud v Praze dále konstatuje, že má za to, že další zákonem stanovená podmínka pro osvobození od soudních poplatků, a to majetkové a osobní poměry žalobců, byla naplněna.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. V dané věci stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem a sami rovněž nemají právnické vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu ustanovit navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh zástupce, jímž může být i advokát. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být na návrh osvobozen od soudních poplatků účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky. Podle zjištění městského soudu tato podmínka byla splněna. Podmínku potřeby k ochraně práv navrhovatele však není možné považovat za nesplněnou jen z toho důvodu, že žalobce podal formálně úplnou žalobu. V tomto stádiu řízení soud nemůže dostatečně posoudit, zda žalobce uplatnil všechny důvody, které mohl uplatnit, anebo zda žalobce určité námitky v žalobě neuplatnil jen z toho důvodu, že je pro nedostatek právního vzdělání považoval za irelevantní. Hmotněprávní charakter projednávané věci (žalobou tvrzený azylový důvod), tedy důvod žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze usoudit, zda je zástupce třeba k ochraně práv anebo nikoliv. Stejný význam je třeba klást i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v ČR. Při jinak stejném skutkovém příběhu tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí, u jiné osoby to nutné nebude. Žalobkyně je však zjevně nedostatečně znalá jazyka, v němž řízení před soudem se vede, a povědomost o českém právu (které její práva zakládá) tu nelze předpokládat; ostatní žalobci jsou pouze děti a rovněž cizinci. Jejich osobní situace, která ze správního spisu je patrná, nijak nenasvědčuje tomu, že by k ochraně jejich práv nebylo zástupce třeba.

V daném případě bylo správní rozhodnutí doručeno stěžovatelům dne 14. 7. 2003. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., se zde uplatní 15-ti denní lhůta pro podání žaloby. Žaloba byla podána osobně dne 25. 7. 2003. Jelikož v žalobě žalobci požádali o ustanovení zástupce, neběží lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení a žalobci měli tak ještě čtyři dny na rozšíření žalobních bodů, které mohl využít ustanovený právní zástupce. na shora uvedené, mohou potřebovat pomoc právního zástupce.

Nejvyšší správní soud se proto domnívá, že Městský soud v Praze pochybil, jestliže pouze z formální bezvadnosti žaloby dovozoval, že ustanovení zástupce není nutné k ochraně práv stěžovatelů. Uvedené usnesení je nutné odůvodnit z hlediska konkrétní procesní situace stěžovatelů. Usnesení Městského soudu v Praze tak vykazuje nedostatek důvodů rozhodnutí, což způsobuje jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud jeho usnesení, jímž se návrh na ustanovení zástupce zamítá, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí ne js o u přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 28. dubna 2004

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu