č. j. 6 Azs 174/2006-62

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: I. Z . , zastoupena opatrovníkem S. (S. o. z. s. e.), se sídlem M. 16, B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2005, č. j. 62 Az 37/2005-17,

takto:

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OAM-966/VL-07-11-2005, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ), zamítnuta, a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Ve smyslu daného poučení podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který jí byl doručen dne 24. 10. 2005 kasační stížnost, která byla stěžovatelkou osobně podána krajskému soudu 3. 11. 2005 (kasační stížnost tedy byla podána v zákonné lhůtě). Současně stěžovatelka, která nebyla zastoupena advokátem, požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před Nejvyšším správním soudem a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti

Z marných pokusů o doručení zásilek krajského soudu v rámci postupu podle § 108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), po podání kasační stížnosti vyplynulo, že pobyt stěžovatelky není znám a že jej nelze zjistit. Nedoručitelná zůstala zásilka obsahující usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2006, č. j. 62 Az 37/2005-47, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.

Z vyjádření Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, odboru pátrání a kontroly pobytu, oddělení kontroly pobytu Praha, Křižíkova 12, Praha 8-Karlín, ze dne 19. 4. 2006, vyplývá, že stěžovatelka na výše uvedené adrese již nebydlí a další její současný pobyt na území České republiky není znám.

Vzhledem k tomu, že současný pobyt stěžovatelky není znám, proto jí byl ustanoven usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2006, č. j. 62 Az 37/2005-58, v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, ve spojení s ustanovením § 64 s. ř. s., pro zastupování v řízení o kasační stížnosti opatrovník, a to S. (S. o. z. s. e.), se sídlem M. 16, B.. Ustanovenému opatrovníkovi bylo v souladu s platnou právní úpravou doručováno i usnesení krajského soudu ze dne 12. 1. 2006, č. j. 62 Az 37/2005-47, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Podle § 33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb., soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce).

Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu stěžovatelky má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.

Nejvyšší správní soud při tom vycházel z konstrukce Hlavy IV zákona o azylu nazvané Přezkum rozhodnutí ve věci azylu soudem a dovodil, že i po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. jsou důvody zastavení řízení před soudem aplikovatelné jak v případech řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného, tak v případech řízení o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Aplikace samotného ustanovení § 33 zákona o azylu po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. totiž není omezena toliko na řízení o žalobě, z použití slova žalobce za slovy žadatel o udělení azylu v písmenech a) až e) § 33 nelze dovodit, že by jím nemohl být žalobce po podání kasační stížnosti (stěžovatel po podání kasační stížnosti své primární postavení žalobce neztrácí), navíc aplikovatelnost celé Hlavy IV zákona o azylu i na řízení o kasačních stížnostech před Nejvyšším správním soudem vyplývá z § 32 odst. 5 zákona o azylu, kde je stanoven odkladný účinek kasační stížnosti.

Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. (za použití § 120 s. ř. s.) zastavil, neboť tak pro případ, že nebude možno zjistit místo stěžovatelova pobytu, stanoví § 33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Za takový zvláštní zákon je v daném případě nutno považovat zákon o azylu. Podle § 33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb., soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (v daném případě stěžovatelky).

Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. února 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu