6 As 56/2015-13

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. D., zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Městský úřad Bruntál, se sídlem Nádražní 994/20, Bruntál, týkající se žaloby proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. MUBR/61029-19/hornSO-hor_10236/2014/horn, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2015, č. j. 78 A 3/2015-12,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 16. 3. 2015 doručena kasační stížnost žalobce (dále též stěžovatel ) proti v návětí uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2015, č. j. 78 A 3/2015-12 (dále jen napadené usnesení ), jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. MUBR/61029-19/hornSO-hor_10236/2014/horn pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a stěžovateli přiznal náklady řízení.

Podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích ) platí, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.

Ze soudního spisu Krajského soudu v Ostravě (dále jen krajský soud ) zjistil Nejvyšší správní soud, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2. 3. 2015. Soudní poplatek v předepsané výši stěžovatel uhradil již dne 24. 2. 2015, tedy nejenom předtím, než napadené usnesení krajského soudu nabylo právní moci, ale též předtím než toto usnesení bylo vůbec vydáno. Krajský soud následně usnesením ze dne 12. 3. 2015, č. j. 78 A 3/2015-17 napadené usnesení v souladu s § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušil.

Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 29. 5. 2008, č. j. 5 Afs 147/2007-103 nebo usnesení ze dne 2. 12. 2010, č. j. 7 Afs 89/2010-28) je nutné vykládat ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích tak, že zaplacení poplatku ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, má za následek, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, ačkoli je řádně doručeno účastníkům řízení, právní moci nenabývá. V tomto případě soud, který usnesení vydal, své usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší a může pokračovat v řízení a vydávat další rozhodnutí o věci.

Podle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen s. ř. s. ) je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Napadené usnesení krajského soudu však s ohledem na výše uvedené nikdy právní moci nenabylo a krajský soud je zrušil tak, jak mu zákon ukládá.

Dle ustanovení § 102 s. ř. s., které upravuje přípustnost kasační stížnosti, je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Logickým argumentem a contrario lze dovodit, že proti rozhodnutí krajského soudu, které právní moci nenabylo, kasační stížnost přípustná není.

Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ust. § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2015

Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu