6 As 5/2006-175

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZ SU D E K JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: Radio Ještěd s. r. o., se sídlem Koperníkova 794/6, Praha 2, zastoupeného Mgr. Olgou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem Nad Petruskou 1, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 1. 2005, č. j. Ru/206/04, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Rádio Podještědí, s. r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2005, č. j. 10 Ca 40/2005-81,

ta k to:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2005, č. j. 10 Ca 40/2005-81, s e zr u š u je a věc s e v ra c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O dů v odn ěn í:

Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 1. 2005, č. j. Ru/206/04, výrokem I. udělila Rádiu Podještědí, s. r. o. (osobě zúčastněné na řízení), licenci k provozování rozhlasového vysílání s využitím souboru v rozhodnutí specifikovaných technických parametrů a výrokem II. téhož rozhodnutí, pod body 1-21, zamítla žádosti ostatních 21 žadatelů o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání s využitím souboru týchž technických parametrů (žádost žalobce byla zamítnuta pod bodem 21).

Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen městský soud ), který rozhodnutí rozsudkem ze dne 12. 5. 2005, č. j. 10 Ca 40/2005-81, zrušil v rozsahu výroku I. a výroku II. bodě 21, které se dotýkají žalobce. Nezrušil však správní rozhodnutí v rozsahu celého výroku II., neboť shledal, že s výjimkou bodu 21 se právního postavení žalobce nedotýká. Rozsudek odůvodnil tím, že z bodu 21 se právního postavení žalobce nedotýká. Rozsudek odůvodnil tím, že z napadeného správního rozhodnutí je zřejmé, jak

žalovaná odůvodnila výrok I.; toto rozhodnutí však nesplňuje zákonem předepsané náležitosti co do odůvodnění výroku II.

Osoba zúčastněná na řízení (Rádio Podještědí, dále jen stěžovatelka ) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností ze dne 8. 7. 2005. Namítla nedostatky v doručení rozsudku (byl zaslán přímo stěžovatelce, nikoli jejímu zástupci) a nemožnost vyjádřit se k věci (nebyla jí doručena výzva, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, ani nebyla vyrozuměna o konání jednání). Vznesla námitku věci rozhodnuté (týž soud zrušil výrok pod bodem I. rozhodnutí žalované svými dříve vydanými rozsudky ve věci sp. zn. 5 Ca 40/2005 a sp. zn. 9 Ca 39/2005). Tvrdí nezákonnost rozsudku, neboť nesouhlasí s názorem městského soudu, že rozhodnutí o licenci je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, výrok I. rozhodnutí žalované rovněž považuje za řádně odůvodněný a uzavírá, že městský soud zrušením rozhodnutí žalované nepřípustně zasáhl do práv stěžovatelky, která byla v dobré víře, že je oprávněným provozovatelem rozhlasového vysílání, které připravuje a veškeré finanční investice činila a činí pouze proto, že jí byla udělena licence k provozování rozhlasového vysílání.

Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti připojila.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, byť nikoli v celém rozsahu kasačních námitek.

Důvodnost kasační stížnosti spočívá výhradně v důvodně vznesené námitce věci rozhodnuté. V řízení-a to ani ve dvou různých řízeních-nelze rozhodovat o téže skutečnosti dvakrát, a soud nemůže zrušit správní rozhodnutí již dříve zrušené. Z příloh předložených stěžovatelkou a ze spisu městského soudu sp. zn. 5 Ca 40/2005 vyžádaného Nejvyšším správním soudem za účelem posouzení vznesené námitky je doloženo, že výrok pod bodem I. rozhodnutí žalované byl zrušen ještě dříve než bylo rozhodnuto v nyní projednávané věci. Stalo se tak rozsudkem městského soudu ze dne 22. 4. 2005, č. j. 5 Ca 50/2005-34, který nabyl právní moci dne 6. 5. 2005. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než na základě této důvodné námitky zrušit napadený rozsudek městského soudu. V podrobnostech lze odkázat na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaná v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 23. 6. 2006, č. j. 8 As 32/2005-85, a zejména rozsudek ze dne 20. 3. 2008, č. j. 1 As 22/2007-337 (www.nssoud.cz).

Byť shora uvedená námitka sama o sobě postačuje ke zrušení rozsudku městského soudu, považuje Nejvyšší správní soud za potřebné vypořádat se s dalšími argumenty kasační stížnosti alespoň obiter dictum. Nejvyšší správní soud neshledává opodstatněnou výhradu stěžovatelky poukazující na porušení ustanovení § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ). Z obsahu spisu vedeného městským soudem vyplývá, že stěžovatelka byla ve smyslu ustanovení § 34 s. ř. s. přípisem ze dne 23. 2. 2005, č. j. 10 Ca 40/2005-24, doručeným dle dokladu o doručení (doručenky) dne 4. 3. 2005, vyrozuměna o probíhajícím řízení, poučena o procesních právech osoby zúčastněné na řízení a vyzvána k oznámení, zda bude v probíhajícím řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Dne 9. 3. 2005 bylo městskému soudu doručeno oznámení stěžovatelky (zastoupené advokátem); dodatečně byla do soudního spisu založena písemná plná moc. Tímto úkonem, resp. projevem vůle se stěžovatelka stala zúčastněnou osobou s procesními právy vyplývajícími z ustanovení § 34 odst. 3 s. ř. s., o nichž byla ve shora zmíněném přípisu městského soudu informována. Podle zmíněného ustanovení má osoba zúčastněná na řízení právo předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení nemůže disponovat jeho předmětem. Podle ustanovení § 102 s. ř. s. se může osoba zúčastněná na řízení domáhat kasační stížností zrušení soudního rozhodnutí. Z ustanovení § 34 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že rozsah procesních práv osoby zúčastněné na řízení je vymezen úžeji než rozsah procesních práv účastníka řízení. Zatímco vůči účastníku řízení musí soud postupovat podle ustanovení § 51 s. ř. s. (vyzvat ho k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání), postačí u osoby zúčastněné na řízení pouhé vyrozumění o nařízeném jednání s údaji o dni, čase a místu konání. Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl o žalobě bez jednání za užití ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nebyl dán důvod k vyrozumění stěžovatelky ve smyslu výše citovaného ustanovení, neboť ve věci nebylo žádné jednání nařízeno.

Nejvyšší správní soud nepovažuje za opodstatněnou ani výhradu stěžovatelky, podle které netrpí rozhodnutí žalované nedostatkem odůvodnění. K tomu lze odkázat na rozsudek ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005-298, publikovaný pod č. 739/2006 Sb. NSS, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že výrok o udělení licence jednomu z žadatelů je vždy spojen s výrokem o zamítnutí žádostí ostatních žadatelů. Rozhodnutí musí obsahovat podrobné odůvodnění a kritéria, na jejichž základě byla jednomu z žadatelů udělena licence a žádosti ostatních žadatelů zamítnuty. Správní orgán musí nejen popsat, proč a jaká kritéria pro své rozhodování zvolil a jakým způsobem tato kritéria naplnil úspěšný žadatel o licenci, ale musí rovněž podrobně zdůvodnit, proč je nesplnili ostatní žadatelé, případně proč je naplnili méně než úspěšný žadatel. I když správní orgán rozhoduje v mezích volného správního uvážení musí být jeho postup a rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že nevybočil z mezí a hledisek správního uvážení. Proto i v těchto případech musí správní orgán respektovat jak stanovené procesní postupy (v to zahrnující rozhodnutí se všemi stanovenými náležitostmi), tak elementární právní principy správního rozhodování (princip právní jistoty, princip rovnosti osob, o jejichž právech se jedná-s obdobným rozhodováním v obdobných případech atd.).

Rozhoduje-li žalovaná o udělení jedné licence, o kterou se uchází několik žadatelů, je zcela nepřípustné, aby byl odůvodněn prakticky pouze výrok o udělení licence, a postavení ostatních účastníků správního řízení paušálně vyřešeno tvrzením, že jejich žádosti byly zamítnuty v důsledku udělení licence jinému žadateli. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se stěžovatelkou, že žalovaná odůvodnila, na základě jakých kritérií rozhodnutí o udělení licence učinila. Pomíjeje netransparentnost rozhodování žalované, spočívající v tom, že kritéria rozhodování nejsou známa před samotným výběrem, Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit stěžovatelce ani v názoru, že žalovaná se s nesplněním kritérií u neúspěšných uchazečů o licenci vypořádala závěrem, podle kterého stěžovatelka naplnila ve srovnání s ostatními kritéria výběru nejlépe.

Nejvyšší správní soud nedospěl na rozdíl od stěžovatelky k závěru, že požadavek soudu na jednotlivá podrobná odůvodnění zamítavých rozhodnutí je nedůvodný. Tento požadavek je naopak elementární podmínkou transparentního správního rozhodování, podmínkou bytostně vlastní demokratickým správním orgánům rozhodujícím o právech a povinnostech jednotlivců. Nenaplnění tohoto požadavku je pak živnou půdou pro rozhodování neobjektivní, často spojované s přívlastky jako nepotismus, klientelismus, či dokonce korupce. Rozhodování srozumitelné a průhledné naopak posiluje důvěru veřejnosti v činnost správních orgánů; jako takové musí být nejen v zájmu žalované, ale i stěžovatele, který se v jiném řízení o udělení licence může ocitnout v postavení neúspěšného žadatele.

Nejvyšší správní soud rozhodně odmítá úvahu, podle které je podrobné odůvodňování vyloučeno charakterem kolektivního rozhodování žalované. I v případě kolektivního rozhodování, spojeného s hlasováním, platí v předchozím odstavci naznačené požadavky na správní rozhodování. Kolektivní rozhodování nemůže vést ke snížení standardu práv, kterými účastníci správního řízení disponují, nemůže vést k rezignaci na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být výrazem kolektivní neodpovědnosti. Představa, podle které je rozhodnutí tvořeno pouze výrokem, a důvody, pro které jednotliví členové k tomuto výroku došli, se navzájem liší, a jejich vyjádření by vedlo ke zmatečnosti rozhodnutí, je výrazem hlubokého nepochopení rozhodovací činnosti. Rozhoduje-li žalovaná o udělení licence, musí se shodnout nejen na jejím udělení určitému žadateli, ale i na důvodech, které k tomuto udělení vedly, a pro které byli ostatní žadatelé odmítnuti. Přijetí názoru nastíněného stěžovatelkou by vedlo k absenci odůvodnění ve všech případech, kdy je rozhodováno kolektivně hlasováním, a vylučovala by ostatně i odůvodnění soudních rozhodnutí. Možnost stěžovatelky číst tyto řádky je pak ekvivalentní možností, kterou musí mít všichni, tedy (a především) i neúspěšní účastníci správního řízení.

Zrušení výroku o udělení licence, je-li rušen výrok o jejím neudělení, vychází ze vzájemné podmíněnosti obou výroků. Nejvyšší správní soud v podrobnostech odkazuje na svůj rozsudek ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004-79.

Odvolává-li se stěžovatelka na svoji povinnost zahájit vysílání ve lhůtě 180 dnů od právní moci rozhodnutí o udělení licence, jinak jí hrozí její odnětí, připomíná Nejvyšší správní soud ustanovení § 66 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 19 téhož zákona. Podání žaloby má totiž ze zákona odkladný účinek.

Nejvyšší správní soud závěrem konstatuje, že namítaná vada řízení před městským soudem spočívající v pochybení při doručování (rozsudek byl doručen přímo osobě zúčastněné na řízení, nikoli jejímu právnímu zástupci) byla odstraněna v průběhu řízení o kasační stížnosti z pokynu Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2007, č. j.-154, na jehož základě doručil městský soud rozsudek zástupkyni stěžovatelky dne 22. 10. 2007, která následně dne 2. 11. 2007 podala kasační stížnost obsahově identickou s kasační stížností ze dne 8. 7. 2005. Nejvyšší správní soud projednal obě shodné kasační stížnosti v tomto řízení.

O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2008

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu