6 Ads 97/2008-134

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Ing. L. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2006, č. j. 2006/45623-442, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2008, č. j. 2 Cad 98/2006-103,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) podala dne 1. 11. 2006 žalobu, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 2006/45623-442 ze dne 20. 10. 2006, jímž bylo zamítnuto její odvolání ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Rozsudkem ze dne 20. 6. 2007, č. j. 2 Cad 98/2006-43, Městský soud v Praze stěžovatelčinu žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž mj. požádala o ustanovení zástupce soudem a o osvobození od soudních poplatků. Ke své žádosti doložila vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 3. 9. 2007 (dále jen Potvrzení ).

Městský soud stěžovatelce nejprve v předchozím procesním úkonu (usnesení) nevyhověl v žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí o neustanovení advokáta zamítl rozsudkem ze dne 13. 12. 2007, č. j. 6 Ads 152/2007-85. Usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku městský soud následně stěžovatelce nevyhověl ani v otázce žádosti o osvobození od soudních poplatků a od soudních poplatků ji neosvobodil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka zamlčela skutečnosti týkající se jejích majetkových poměrů, a proto jí městský soud nejprve neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Skutečnosti, jež stěžovatelka zamlčela a jež mají dle městského soudu vliv na rozhodnutí dle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ), o osvobození od soudních poplatků, a tedy i na rozhodnutí dle § 35 odst. 8 s. ř. s., byly zjištěny z výpisu z katastru nemovitostí dne 16. 5. 2007 vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu. Z výpisu je evidentní, že stěžovatelka je vlastníkem pozemků v katastrálním území Písek u Chlumce nad Cidlinou, které získala jednak koupí ze dne 22. 11. 2001 a ze dne 20. 6. 2005 a jednak rozhodnutím pozemkového úřadu o pozemkové úpravě ze dne 29. 10. 2002. Dále je stěžovatelka vlastníkem pozemků v katastrálním území Kvasice, jež nabyla na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě ze dne 29. 9. 2002. Na základě této skutečnosti, kterou stěžovatelka v Potvrzení zamlčela, soud ve svém předchozím usnesení ze dne 17. 9. 2007 (které bylo potvrzeno v řízení o kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem) rozhodl, že jí zástupce pro řízení o kasační stížnosti dle § 35 odst. 8 s. ř. s. neustanoví, neboť u ní nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Městský soud tedy odkazuje na své usnesení ze dne 17. 9. 2007, s tím, že již zde bylo vyřčeno (pro účely ustanovení zástupce) a Nejvyšším správním soudem potvrzeno, že u stěžovatelky nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou se domáhá jeho zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Z obsahu kasační stížnosti plyne, že stěžovatelka uplatňuje stížní důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s (ačkoli výslovně uplatňuje písm. a/, b/, d/ a e/). Stěžovatelka především namítá, že v Potvrzení žádné podstatné skutečnosti nezamlčela, jelikož v poučení formuláře je uvedeno- žadatelka uvede veškerý majetek větší ceny . Stěžovatelka namítá svoji nemajetnost, jelikož nemá žádných příjmů a uvedené parcely nemají větší ceny, a proto parcely do formuláře neuvedla. Stěžovatelka sama se tedy označuje za osobu předluženou a nemajetnou, přičemž tato skutečnost (nemajetnost) by měla být městskému soudu známá z vlastního předmětu soudního řízení. Dále stěžovatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 21/2003-57 ze dne 12. 2. 2004 a č. j. 6 Ads 48/2007-45 ze dne 17. 5. 2007. Usnesení městského soudu bylo dle stěžovatelky vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového a právního stavu a proto navrhuje, aby bylo zrušeno a věc vráceno k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu § 108 odst. 1 s. ř. s. a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dále podotýká, že v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků není podle judikatury Nejvyššího správního soudu nedostatek právního zastoupení důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti (rozsudek NSS č. j. 1 Afs 65/2007-37 ze dne 24. 10. 2007).

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a shledal, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že Městský soud v Praze žádosti o osvobození od poplatků po právu nevyhověl. Nejprve k právní úpravě institutu osvobození od poplatků: Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků; dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Dále je třeba k otázce vazby mezi dříve vydaným (a Nejvyšším správním soudem potvrzeným) usnesením o neustanovení zástupce a nyní přezkoumávaným osvobozením od poplatků uvést příslušnou právní úpravu: Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. může soud navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Je tedy zřejmé, že pokud městský soud již v předchozím procesním kroku nevyhověl žádosti o ustanovení advokáta a pokud důvodem nevyhovění žádosti bylo nesplnění, či nedoložení předpokladů, aby byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků , pak tato otázka již byla městským soudem jednou zodpovídána. Postup městského soudu nebyl při řízení o kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem shledán nesprávným, či nezákonným. Nejvyšší správní soud vyšel shodně s městským soudem ze skutečnosti, že nezbytným předpokladem posouzení žádosti o ustanovení advokáta soudem pro řízení o kasační stížnosti je především řádně a pravdivě vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žadatele. Žadatel je tedy sám povinen soudu prokázat, jaké jsou jeho příjmy, pokud nějaké pobírá, zda vlastní majetek větší ceny, popřípadě zda mu z něj plynou příjmy nebo výnosy či nikoliv. Stěžovatelka do Potvrzení ze dne 3. 9. 2007 neuvedla vlastnictví výše uvedeného nemovitého majetku (jedná se celkem o 9 parcel). Městskému soudu tak znemožnila řádné posouzení předpokladů pro ustanovení zástupce soudem a rovněž snížila věrohodnost údajů v Potvrzení obsažených. Nelze proto městskému soudu vytýkat, že se otázkou příjmů či výnosů z daných nemovitostí nezabýval a žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce soudem (a souladně také žádosti o osvobození od poplatků-viz § 35 odst. 8 s. ř. s. a § 36 odst. 3 s. ř. s.) nevyhověl. Nejvyšší správní soud navíc poukazuje na vlastní judikaturu, v níž se k otázce důsledků vlastnictví nemovitostí za daných souvislostí již vyjádřil (např. viz rozsudek ze dne 24. 6. 2004, č. j. 6 Ads 44/2003-63, dostupný na www.nssoud.cz). Účastníka řízení nelze zpravidla osvobodit od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s., pokud-i přes nízký příjem, který by sám o sobě takový postup odůvodňoval-je vlastníkem dvou nemovitostí (byť jedna z nich je zatížena dluhem). Judikatura, kterou uvádí stěžovatelka, neodpovídá nyní projednávané situaci (v prvním případě se jedná o případ uplatnění zahájení exekuce na majetek v kasační stížnosti, ve druhém případě se jedná o situaci nevyjasněných příjmů a výdajů stěžovatele). K námitce, že se jedná o majetek nepatrné ceny, je nutno uvést, že stěžovatelka vlastní několik pozemků v k. ú. Kosice, a několik pozemků v k. ú. Písek u Chlumce nad Cidlinou, převážně druhu orná půda. Podle vyhlášky č. 287/2007 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků je u pozemků v k. ú. Kosice (ve spise omylem uvedeno k. ú. Kvasice) průměrná cena za mve výši 8,93 čK a u pozemků v k. ú. Písek u Chlumce nad Cidlinou 8,46 Kč za m. V případě pozemků v k. ú. Kosice se podle údajů ve spise jedná v jednom případě o pozemek o výměře 46 561 ,mcož při ceně 8,93 Kč za m činí celkovou majetkovou hodnotu ve výši 415 790 Kč. V takovém případě nelze hovořit o majetku nepatrné ceny.

Z těchto důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu