6 Ads 11/2009-194

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a ustanoveného advokáta žalobce Mgr. Michala Zákravského proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2008, č. j. 19 Cad 124/2003-155,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2008, č. j. 19 Cad 124/2003-155, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 18. 12. 2008, č. j. 19 Cad 124/2003-155, byla zamítnuta žádost zástupce žalobce Mgr. Michala Zákravského, advokáta, se sídlem Langrova 7, Šumperk, o zrušení jeho ustanovení zástupcem pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2003, č. X.

Proti tomuto usnesení podal ustanovený zástupce Mgr. Michal Zákravský (dále jen stěžovatel ) včas kasační stížnost. Stěžovatel uvádí, že poté, kdy byl žalobci ustanoven zástupcem, žalobce s ním nespolupracoval a ani přes opakované výzvy neposkytl jakoukoliv součinnost, a proto stěžovatel požádal soud o zrušení svého ustanovení. Tato žádost byla zamítnuta usnesením krajského soudu ze 18. 12. 2008, č. j. 19 Cad 124/2003-155, proti níž stěžovatel brojí kasační stížností, neboť se domnívá, že soud nepostupoval při zamítnutí žádosti o zrušení ustanovení správně. Stěžovatel uvádí, že žalobce i nadále nespolupracuje, nijak se s ustanoveným advokátem nekontaktoval a na dopisy neodpovídá. Písemné podání žalobce, které advokátovi bylo soudem doručeno, je pro jakékoliv další zpracování absolutně nepoužitelné pro svoji nečitelnost. S ohledem na tyto skutečnosti není možné, aby stěžovatel žalobci poskytl řádnou právní pomoc, a proto stěžovatel žádá, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno.

V zákonné lhůtě rovněž podal žalobce kasační stížnost téměř nečitelného obsahu, v níž žádá zrušení usnesení krajského soudu, a aby mu byl soudem ustanoven jeho advokát JUDr. Tomáš Sokol.

Kasační stížnosti stěžovatelé opírají, jak lze dovodit z obsahu jejich podání, o důvod vymezený v ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelé proto navrhují, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil.

Vyjádření žalovaného ke kasačním stížnostem nebylo podáno.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána osobami oprávněnými a je proti označenému usnesení přípustná za podmínek ustanovení § 102 a § 104 s. ř. s.

Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu přezkoumal v souladu s ust. § 109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili ve svých kasačních stížnostech. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnosti jsou důvodné.

O kasačních stížnostech Nejvyšší správní soud usoudil následovně:

Jak vyplývá z obsahu soudního spisu, stěžovatel byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2008, č. j. 19 Cad 124/2003-140, ustanoven zástupcem žalobce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2003, č. X. Protože žalobce se stěžovatelem nespolupracoval a ani přes opakované výzvy neposkytl jakoukoliv součinnost, požádal stěžovatel soud o zrušení svého ustanovení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze 18. 12. 2008, č. j. 19 Cad 124/2003-155, žádost zamítl. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tím, že stěžovatel byl žalobci pro žalobní řízení ustanoven zástupcem na základě žádosti žalobce, a to poté, co soud zprostil povinnosti zastupovat žalobce JUDr. Josefa Hasalu, advokáta, se sídlem Radniční 13, Šumperk. Dále v odůvodnění bylo uvedeno, že přípisy ze dne 19. 8. 2008, ze dne 8. 9. 2008 a ze dne 2. 12. 2008 ustanovený zástupce žalobce sdělil, že mu doposud ani přes opakované výzvy nebyla žalobcem poskytnuta součinnost. Žalobce nespolupracuje a při jeho jediném telefonním rozhovoru se zástupcem vyplynulo, že má svého advokáta. Jeho rukou psaná žaloba je absolutně nečitelná a nepoužitelná pro jakékoliv další zpracování, proto ustanovený advokát požádal o zrušení svého ustanovení. Krajský soud dále své rozhodnutí o zamítnutí žádosti zástupce žalobce odůvodnil tím, že žalobce soudu nesdělil, že udělil plnou moc jinému advokátovi. Za situace, kdy žalobce setrvává na žalobě, nepředložil plnou moc, z níž by vyplynulo, že udělil ke svému zastupování plnou moc jinému advokátovi, soud návrh na změnu advokáta zamítl, byť z obsahu spisu je patrno, že žalobce píše téměř nečitelná podání.

V daném případě krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tak, jak výše uvedeno, aniž by zohlednil tvrzení stěžovatele, že žalobce s ním-ustanoveným advokátem nekomunikuje, přes opakované výzvy neposkytl jakoukoliv součinnost, rukou žalobce psaná žaloba je absolutně nečitelná a nepoužitelná pro jakékoliv další zpracování.

V souladu s platnou právní úpravou je advokát oprávněn odmítnout poskytnutí právních služeb jen z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v § 18 až § 20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb. Podle § 20 odst. 2 citovaného zákona je advokát oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta (§ 18 odst. 2), dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Advokát je oprávněn takto postupovat také tehdy, pokud klient přes poučení advokátem o tom, že jeho pokyny jsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem (§ 16 odst. 1), trvá na tom, aby advokát přesto postupoval podle těchto pokynů.

V posuzované věci se krajský soud vůbec nevyjádřil k tvrzení stěžovatele, že mu žalobce neposkytuje potřebnou součinnost, takže není schopen poskytnout žalobci řádnou právní pomoc. Nevyhovění žádosti stěžovatele o zproštění povinnosti žalobce zastupovat nemůže být odůvodněno pouze tím, že žalobce soudu nepředložil plnou moc jím zvoleného advokáta a na žalobě trvá. K nevyhovění žádosti stěžovatele lze přistoupit pouze tehdy, pokud tvrzení stěžovatele o skutečnostech bránících mu v řádném zastupování žalobce neshledá soud dostatečnými pro zproštění stěžovatele k zastupování žalobce.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud by měl vést žalobce k tomu, aby ve smyslu platné právní úpravy (ust. §§ 42-43 o. s. ř.) jeho podání adresovaná soudu byla čitelná.

S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud pak v novém rozhodnutí ve věci rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2009

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu