6A 95/2000-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce Ing. V. K., proti žalovanému Ministerstvu obrany se sídlem Tychonova 1, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 7. 2000 č. j. 45/3-3004-I/2000-FS a č. j. 45/3-3004-II/2000-FS

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 4. 7. 2000, č. j. 45/3-3004-I/2000-FS a č. j. 45/3-3004-II/2000-FS, a rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 18. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, a ze dne 19. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podaným opravným prostředkem (nyní žalobou) domáhá zrušení shora označených rozhodnutí žalovaného Ministerstva obrany. Rozhodnutím ze dne 4. 7. 2000, č. j. 45/3-3004-I/2000-FS, žalovaný potvrdil rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení (dále jen VÚSZ ) ze dne 18. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, kterým bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 194 418 Kč. Rozhodnutím ze dne 4. 7. 2000, č. j. 45/3-3004-II/2000-FS, žalovaný potvrdil rozhodnutí VÚSZ ze dne 19. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, o přiznání výsluhového příspěvku ve výši 17 174 Kč. se stanovenou výší průměrného měsíčního hrubého platu ve výši 32 403 Kč, z které bylo vycházeno při určování výše odchodného a výsluhového příspěvku. Při stanovení výše průměrného měsíčního hrubého platu byly použity Pokyny ke zjišťování průměrného měsíčního hrubého platu pro stanovení výluhových náležitostí č. j. 5197/5-2000-3071/1, vydané vrchním ředitelem Finanční sekce MO dne 7. 3. 2000, dle kterých se do hrubých příjmů, rozhodných pro stanovení výše průměrného měsíčního hrubého platu pro výsluhové náležitosti, odměny poskytnuté podle § 11 písm. a) nařízení vlády č. 79/1994 Sb. započítávají maximálně do výše poloviny platu stanoveného posledním platovým výměrem, je-li rozhodným kalendářním obdobím čtvrtletí. Toto ustanovení nemá dle žalobce žádnou oporu v obecně závazném právním předpise. Navíc tato složka je zdaňována, takže není důvod ji vylučovat ze zápočtu do průměrného hrubého měsíčního platu. Žalobce tedy navrhuje, aby soud napadená rozhodnutí žalovaného i VÚSZ zrušil a věc vrátil žalovanému k novému rozhodnutí.

Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že podle § 143 odst. 3 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, je průměrným měsíčním hrubým platem průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních předpisů (zde zákon odkazuje na § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.). Odkaz na ust. § 17 zákona č. 1/1992 Sb., nemůže být dle žalovaného závazný vzhledem k tomu, že zatímco § 143 zák. č. 221/1999 Sb. hovoří o průměrném měsíčním hrubém platu, ustanovení § 17 zákona č. 1/1992 určuje průměrný výdělek. Průměrný měsíční hrubý plat není kategorie totožná s průměrným výdělkem, a proto zásady pro jeho zjišťování nemusí být totožné se zásadami pro zjišťování průměrného výdělku. Pokyny ke zjišťování průměrného měsíčního hrubého platu pro stanovení výsluhových náležitostí č. j. 5197/5-2000-3071/1, ze dne 7. 3. 2000, byly vydány vrchním ředitelem Finanční sekce MO k zajištění jednotného postupu při zjišťování průměrného měsíčního platu pro stanovení výsluhových náležitostí. Podle těchto pokynů vycházejíce z posledního platového výměru žalobce ve výši 26 220 Kč, došel žalovaný ve vyjádření uvedeným výpočtem k závěru, že plat celkem započitatelný pro účely výpočtu výsluhových náležitostí činí částku 98 370 Kč. Žalovaný z výše uvedených důvodů navrhuje podanou žalobu zamítnout.

Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím Hlavního úřadu civilní ochrany České republiky ze dne 27. 12. 1999 byl žalobce propuštěn ze služebního poměru. Rozhodnutím VÚSZ ze dne 18. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 194 418 Kč. Rozhodnutím VÚSZ ze dne 19. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek ve výši 17 174 Kč, a to od 1. 4. 2000. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce dne 2. 5. 2000 odvolání, ve kterém uvedl, že výše průměrného hrubého měsíčního platu, uvedená v rozhodnutí, je v rozporu s ustanovením § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb. Dále žalobce v odvolání uvádí, že Finanční úřad civilní ochrany Praha na jeho žádost zpracoval podklad pro výpočet náležitostí po skončení služebního poměru v souladu s výše uvedeným zákonem a dospěl k jiné částce, než která je uvedena v odvoláním napadených rozhodnutích. Žalobce má za to, že v resortu obrany neexistuje vnitřní předpis, který by specifikoval znění § 143 odst. 3 zák. č. 221/1999 Sb k termínu odchodu žalobce do zálohy. Proto žalobce žádá o přehodnocení odvoláním napadených rozhodnutí v souladu s ustanovením § 143 odst. 3 zák. č. 221/1999 Sb. vyhověno odvolání žalobce proti rozhodnutí VÚSZ ze dne 18. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, ve věci přiznání odchodného a toto rozhodnutí, jímž bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 194 418 Kč, bylo potvrzeno s odůvodněním, že pro nárok na odchodné a jeho výši byla žalobci započtena doba činné služby vojáka v délce dvaceti osmi ukončených roků a tří měsíců, přičemž podle ustanovení § 140 odst. 1 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů za dvacet osm let činné služby náleží odchodné ve výši 7,6 násobku průměrného měsíčního hrubého platu, který je však podle věty poslední téhož ustanovení možné vyplatit v nejvyšší výměře činící maximálně šestinásobek průměrného měsíčního hrubého platu. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že výše průměrného měsíčního hrubého výdělku byla stanovena podle ustanovení § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, podle metodiky věty první § 17 odst. 5 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, a ve smyslu bodu 3 písm. b) Pokynů ke zjišťování průměrného měsíčního platu pro stanovení výsluhových náležitostí ze dne 7. 3. 2000, č. j. 5197/5-2000-3071/1, Finanční sekce Ministerstva.obrany.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 7. 2000, č. j. 45/3-3004-II/2000-FS, nebylo vyhověno odvolání žalobce proti rozhodnutí VÚSZ ze dne 19. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, (v záhlaví rozhodnutí chybně uvedeno datum 18. 4. 2000) ve věci přiznání výsluhového příspěvku a toto rozhodnutí, jímž byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek ode dne 1. 4. 2000 v částce 17 174 Kč, bylo potvrzeno s odůvodněním, že podle ustanovení § 132 odst. 2 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, za dvacet osm let činné služby náleží výluhový příspěvek ve výši 53% průměrného měsíčního hrubého platu. Žalovaný dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že výše průměrného měsíčního hrubého výdělku byla stanovena podle ustanovení § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, podle metodiky věty první § 17 odst. 5 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, a ve smyslu Pokynů ke zjišťování průměrného měsíčního platu pro stanovení výsluhových náležitostí ze dne 7. 3. 2000, č. j. 5197/5-2000-3071/1, Finanční sekce Ministerstva.obrany.

Ve správním spise jsou dále založeny Pokyny ke zjišťování průměrného měsíčního platu pro stanovení výsluhových náležitostí ze dne 7. 3. 2000, č. j. 5197/5-2000-3071/1, vydané vrchním ředitelem finanční sekce Ministerstva.obrany (dále jen ,,Pokyny ) a Podklad pro výpočet náležitostí po skončení služebního poměru ze dne 10. 4. 2000 vypracovaný Finančním úřadem civilní ochrany Praha a mzdový list žalobce za rok 1999.

Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla dle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ( s. ř. s. ), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního-tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu. obrany v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle ustanovení § 143 odst. 3 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném ke dni rozhodnutí správního orgánu prvního stupně průměrný měsíční hrubý plat je průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních právních předpisů. V dané právní věci je tímto předpisem zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku ve znění zákona č. 74/1994 Sb. (dále jen ,,zákon o mzdě ).

Dle § 17 odst. 10 zákona o mzdě se jako mzda se pro účely zjišťování průměrného výdělku posuzuje i odměna nebo jiný příjem poskytovaný zaměstnanci za práci v jeho zaměstnání konaném v jiném pracovním vztahu než v pracovním poměru. Dle § 11 nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací, (dále též ,,služební platový řád ) zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout odměnu a) za úspěšné plnění mimořádných nebo zvlášť významných pracovních úkolů, nebo za dosažení zlepšeného hospodářského výsledku příspěvkové organizace, b) k ocenění jeho pracovních zásluh při dovršení padesáti let věku a při prvním skončení služebního nebo pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod. Z výše uvedeného vymezení mzdy dle zákona o mzdě je zřejmé, že odměna poskytnutá žalobci na základě § 11 služebního platového řádu spadá pod legální vymezení mzdy ve smyslu tohoto zákona.

V souzené věci Nejvyšší správní soud z příslušného správního spisu zjistil, že průměrný měsíční hrubý plat byl žalobci vypočten z příjmů žalobce dosažených v rozhodném období čtvrtého čtvrtletí roku 1999 na základě podkladu pro výpočet náležitostí po skončení služebního poměru ze dne 10. 4. 2000 a v souladu s Pokyny. Na základě částky byl vypočten výluhový příspěvek a odchodné.

Dle § 132 odst. 2 zák. č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, základní výše výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 5 % průměrného měsíčního hrubého platu. Dle § 140 odst. 1 zák. č. 221/1999 Sb. voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek a který místo vyplácení výsluhového příspěvku nezvolil nárok na výplatu odbytného, má při zániku služebního poměru nárok na odchodné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního hrubého platu, trval-li jeho služební poměr alespoň po dobu 15 let. Z výše uvedeného je zřejmé, že výše výsluhového příspěvku i odchodného se stanoví na základě průměrného měsíčního hrubého platu.

Při zjišťování průměrného měsíčního hrubého platu byl žalovaný povinen postupovat v souladu s ust. § 17 zákona o mzdě. Jak již bylo výše uvedeno, z ustanovení § 17 odst. 10 zákona o mzdě je zřejmé, že odměna poskytnutá žalobci na základě § 11 služebního platového řádu spadá pod legální vymezení mzdy ve smyslu tohoto zákona. Pokud ustanovení § 17 zákona o mzdě nehovoří o jakémkoliv krácení mzdy, případně části mzdy, a tedy i odměny poskytnuté dle § 11 služebního platového řádu, (s výjimkou odst. 8, který však na danou situaci nedopadá), nelze toto ustanovení zákona Pokyny modifikovat a tyto odměny pro účely zjištění průměrného měsíčního hrubého v rozporu s tímto ustanoveném krátit. vzhledem k tomu, že zatímco § 143 zák. č. 221/1999 Sb. hovoří o průměrném měsíčním hrubém platu, ustanovení § 17 zákona o mzdě určuje průměrný výdělek, a protože průměrný měsíční hrubý plat není kategorie totožná s průměrným výdělkem, zásady pro jeho zjišťování nemusí být totožné se zásadami pro zjišťování průměrného výdělku, nelze přisvědčit, neboť terminologická nejednotnost pojmů průměrný měsíční hrubý plat a průměrný výdělek není překážkou pro aplikaci § 17 zákona o mzdě. Pojem ,,průměrný výdělek je termín obecný, zatímco termín ,,průměrný měsíční hrubý plat je pojmem speciálním, v dané věci pro účely přiznání výsluhových náležitostí. Z ust. zákona §17 zákona o mzdě, zejména z § 17 odst. 10 tohoto zákona jednoznačně vyplývá, že průměrný měsíční hrubý plat se zjišťuje stejným způsobem jako průměrný výdělek pro pracovněprávní účely. Není tedy přípustné, aby správní orgán zjišťoval průměrný měsíční plat žalobce v rozporu § ust. § 17 zákona o mzdě, rozhodnutí vydané na základě takového postupu správního orgánu je pro rozpor s právními předpisy nezákonné.

Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušil. Soud současně z výše uvedených důvodů zrušil v souladu s ust. § 78 odst. 3 s. ř. s. rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 18. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202, a rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 19. 4. 2000, č. j. 540304/3261/202. Soud přitom ve věci rozhodoval bez jednání, když se žalobce ani žalovaný k výzvě nevyjádřili k záměru soudu rozhodnout věc bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl v tomto řízení úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Těmi je v dané věci zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč. Žalobce náhradu jiných nákladů řízení nepožadoval, a ze spisu nebylo zjištěno, že by mu jiné náklady řízení vznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. května 2004

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu