69 ICm 974/2017
69 ICm 974/2017-35 KSUL 69 INS 20270/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v incidenčním sporu

žalobce: Heineken Česká republika, a.s., IČO 45148066 sídlem Krušovice, U Pivovaru 1, PSČ 270 53 zastoupen advokátkou Mgr. Petrou Beaver sídlem Praze 4, Pod Vilami 10 proti žalovanému František anonymizovano , anonymizovano bytem U pivovarské zahrady 692/28, 400 07 Ústí nad Labem

o určení pohledávky

takto: I. Určuje se pravost a výše dílčí pohledávky č. 1 v částce včetně příslušenství 69.410,13 Kč a dílčí pohledávky č. 2 v částce včetně příslušenství 492.679,98 Kč z přihlášky žalobce P18 v insolvenčním řízení dlužníka Františka Budy vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 20270/2016.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 19.310,67 Kč, přičemž náhrada nákladů přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 10.2.2017 se žalobce domáhá vůči žalovanému (dále též dlužník ) určení pravosti a výše nevykonatelných nezajištěných dílčích pohledávek č. 1 v částce včetně příslušenství 69.410,13 Kč a č. 2 v částce včetně příslušenství 492.679,98 Kč, přihlášených (přihláškou evidovanou jako P18) v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 20270/2016.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková. isir.justi ce.cz

Dílčí pohledávka č. 1 je pohledávkou ze směnky vlastní s doložkou bez protestu vystavené Olgou Zůzovou dne 3.1.2011, jíž se výstavkyně zavázala zaplatit žalobci dne 13.5.2014 směnečnou sumu 60.146,-Kč, přičemž směnka byla opatřena rukojemským závazkem žalovaného. Dílčí pohledávka č. 1 činí 60.146,-Kč (směnečný peníz) a její příslušenství (zákonný směnečný úrok 6 % p.a.) od 14.5.2014 do 5.12.2016 činí 9.264,13 Kč. Dílčí pohledávka č. 2 je pohledávkou ze směnky vlastní s doložkou bez protestu vystavené Olgou Zůzovou dne 24.9.2013, jíž se výstavkyně zavázala zaplatit žalobci dne 27.4.2015 směnečnou sumu 449.256,-Kč, přičemž směnka byla opatřena rukojemským závazkem žalovaného. Dílčí pohledávka č. 2 činí 449.256,-Kč (směnečný peníz) a její příslušenství (zákonný směnečný úrok 6 % p.a.) od 28.4.2015 do 5.12.2016 činí 43.423,98 Kč. Dlužník při přezkumném jednání konaném dne 2.2.2017 obě přihlášené pohledávky popřel s tím, že žádná pohledávka žalobci nevznikla, neboť od něj neobdržel žádné prostředky, a že závazek není jeho, ale jeho zemřelé družky Olgy Zůzové. O popření pohledávek dlužníkem co do pravosti a výše byl žalobce vyrozuměn dopisem insolvenční správkyně dlužníka JUDr. Mixové ze dne 6.2.2017. Žalobce s popřením pohledávek dlužníkem nesouhlasí, proto podal žalobu na určení jejich pravosti a výše. Pohledávky jsou podle jeho názoru důvodné, vyplývají z předložených směnek. Úmrtí výstavkyně směnek nemá na závazek rukojmího, tedy žalovaného, vliv, tento závazek je dán. To, že žalovanému nebyly poskytnuty peněžní prostředky, nemá vliv na platnost směnky ani na existenci jeho směnečného závazku; z povahy jeho postavení (jako směnečného rukojmího) se ostatně ani přímé plnění ze strany žalobce nedá očekávat.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K dílčí pohledávce č. 1 uvedl, že si není vědom toho, že by jeho družka Olga Zůzová uvedené peníze vůbec obdržela. Pokud ano, tak to měla být odměna za výtoč množství piva a toto bylo určitě splněno. K dílčí pohledávce č. 2 uvedl, že si je jist, že tyto peníze Olga Zůzová neobdržela. Po její smrti v roce 2014 zdědily hospodu U Hnáty její děti, tedy tuto částku obdrželi dědicové. Sám od žalobce nedostal nic, obě směnky podepsal spolu s číšníkem z hospody Janem Klubrtem; žalobce vyžadoval rukojemské závazky s ohledem na věk výstavkyně (roč. 1944). Se žalobcem neměl při podpisu směnky nebo v souvislosti se svým podpisem na směnce dohodnuto nic, vůbec s ním nejednal.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 18.4.2017 byl incidenční spor přikázán podepsanému soudci.

Projednán byl dne 10.1.2018 (§ 161 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon /dále IZ/), kdy o něm také bylo rozsudkem rozhodnuto.

Soud učinil tato skutková zjištění z insolvenčního rejstříku (KSUL 69 INS 20270/2016):

-dne 5.12.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční správkyní dlužníka byla ustanovena JUDr. Dagmar Mixová a věřitelé byli vyzváni k podání přihlášek do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (A-13) -žalobce dne 4.1.2017 jako věřitel přihlásil nevykonatelnou nezajištěnou pohledávku v částce 562.090,11 Kč, sestávající ze dvou dílčích pohledávek, a to z dílčí pohledávky č. 1 ze směnky vlastní s doložkou bez protestu vystavené Olgou Zůzovou dne 3.1.2011, ve které se výstavkyně zavázala zaplatit žalobci dne 13.5.2014 směnečnou sumu 60.146,-Kč, přičemž směnka byla opatřena rukojemským závazkem žalovaného, dílčí pohledávka č. 1 činila 60.146,-Kč (směnečný peníz) a zákonný směnečný úrok 6 % p.a. od 14.5.2014 do 5.12.2016 činil 9.264,13 Kč, a dále z dílčí pohledávky č. 2 ze

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

směnky vlastní s doložkou bez protestu vystavené Olgou Zůzovou dne 24.9.2013, ve které se výstavkyně zavázala zaplatit žalobci dne 27.4.2015 směnečnou sumu 449.256,-Kč, přičemž směnka byla opatřena rukojemským závazkem žalovaného, dílčí pohledávka č. 2 činila 449.256,-Kč (směnečný peníz) a zákonný směnečný úrok 6 % p.a. od 28.4.2015 do 5.12.2016 činil 43.423,98 Kč (P18) -při přezkumném jednání konaném dne 2.2.2017 popřel dlužník pohledávku žalobce (P18) z důvodu, že se domnívá, že pohledávka byla za jeho již zemřelou družkou Olgou Zůzovou , zatímco insolvenční správkyně pohledávku uznala (protokol z jednání a upravený seznam, B-5) -usnesením ze dne 10.3.2017 byl schválen způsob oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (B-7) -dopisem ze dne 2.2.2017 insolvenční správkyně dlužníka JUDr. Dagmar Mixová vyrozuměla žalobce o tom, že dlužník při přezkumném jednání konaném dne 2.2.2017 popřel dílčí pohledávky č. 1 a č. 2 z přihlášky žalobce co do pravosti a co do výše v plném rozsahu, a poučila žalobce o žalobě na určení pohledávky; toto vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 6.2.2017 (B-6) -žalobce předložil soudu při jednání v incidenčním sporu dne 10.1.2018 směnku vlastní s doložkou bez protestu na řad žalobce se směnečnou sumou 60.146,-Kč vystavenou v Brně dne 3.1.2011 Olgou Zůzovou a splatnou v Brně, Hlinky 160/12 dne 13.5.2014, přičemž směnka byla opatřena rukojemským závazkem žalovaného a Jana Klubrta (podpisy všech tří podpisatelů byly na rubu směnky legalizovány), s textem pod čarou (mimo směnku), že směnka je vystavena ke smlouvě o podpoře prodeje č. 15000350-2011 ze dne 3.1.2011 uzavřené mezi žalobcem a Olgou Zůzovou a dále směnku vlastní s doložkou bez protestu na řad žalobce se směnečnou sumou 449.256,-Kč vystavenou v Ústí nad Labem dne 24.9.2013 Olgou Zůzovou a splatnou v Brně, Hlinky 160/12 dne 27.4.2015, přičemž směnka byla opatřena rukojemským závazkem žalovaného a Jana Klubrta (podpisy všech tří byly na rubu směnky legalizovány), s textem pod čarou (mimo směnku), že směnka je vystavena ke smlouvě o podpoře prodeje č. 1500350-2013 ze dne 13.5.2013 a účinné od 1.2.2013 uzavřené mezi žalobcem a Olgou Zůzovou (příloha přihlášky P18 a prvopisy směnek předložené u jednání).

Podle § 410 odst. 2 IZ (ve znění účinném do 30.6.2017), popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Podle § 198 odst. 1 věty první IZ (ve znění účinném do 30.6.2017), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2.

Soud předně uzavírá, že věřitel uplatnil žalobu na určení pravosti nevykonatelné pohledávky u soudu před uplynutím lhůty 30 dnů od přezkumného jednání, tedy-nehledě na další skutečnosti-včas.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) proto dán nebyl a soud se žalobou zabýval dále věcně.

Žalobce, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, je aktivně legitimován k podání žaloby na určení, pasivně legitimován je-jelikož jde o nezajištěnou pohledávku popřenou dlužníkem za trvání účinků schválení oddlužení-dlužník, jenž (na rozdíl od insolvenční správkyně, která pohledávky uznala) popřel.

Nakolik jde o samotné pohledávky, vycházel soud při posouzení jejich důvodnosti z následujících norem.

Podle čl. I § 78 odst. 1 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále ZSŠ ), výstavce vlastní směnky je zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I § 28 ZSŠ, přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti (odst. 1). Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 (odst. 2).

Podle čl. I § 30 odst. 1 ZSŠ, zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I § 31 ZSŠ, rukojemské prohlášení se píše na směnku nebo na přívěsek (odst. 1). Rukojemství se vyjadřuje slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše (odst. 2). Podle čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ, směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I § 77 odst. 3 ZSŠ, pro vlastní směnku platí rovněž ustanovení o směnečném rukojemství (§§ 30 až 32); v případě § 31 odst. 4 platí, že se směnečné rukojemství, není-li udáno, pro koho se přejímá, přejímá za výstavce vlastní směnky.

Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ, majitel může postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Podle čl. I § 47 ZSŠ, všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou (odst. 1). Majitel může žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali (odst. 2).

Žalobce jako majitel směnky má vůči žalovanému, jenž je jako rukojmí za výstavkyni vlastní směnky jedním ze solidárně zavázaných přímých směnečných dlužníků, pohledávky ze dvou směnek. Žalobce jako majitel směnky přitom může požadovat plnění jen na žalovaném jako na jednom ze tří solidárně zavázaných přímých směnečných dlužníků. Obě dílčí žalobcem přihlášené pohledávky (pohledávky ze dvou směnek) jsou tedy důvodné; jde (v obou případech) o směnečný peníz (o celou neuhrazenou směnečnou sumu) a dále o zákonný směnečný úrok od splatnosti každé směnek do data rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 170 písm. a) IZ)).

Podle čl. I § 17 ZSŠ, kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Toto ustanovení, dané pro směnku cizí, platí i pro směnku vlastní (čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ).

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Kauzální námitky žalovaného jako rukojmího ze směnky vůči žalobci však v dané věci nejsou přípustné. Směnečný dlužník může uplatnit vůči majiteli směnky jen takové námitky, které se zakládají na jeho vlastním vztahu s ním. Mezi žalobcem a žalovaným však žádný vztah není a nebyl. Žalovaný ani nebyl účastníkem právního poměru, jenž byl podkladem pro vystavení směnky, ani neuzavřel s remitentem směnky tzv. směnečnou smlouvu, v níž by byly dohodnuty podmínky, za nichž převzal směnečné rukojemství, včetně podmínek, za nichž může majitel směnku vůči směnečnému rukojmímu uplatnit. Ty kauzální námitky, které žalovaný v obraně proti incidenční žalobě naznačil-a které konvenují textu na směnce-tedy že byla dodržena sjednaná výtoč piva, jsou svázány výlučně s osobou avaláta (tedy s osobou Olgy Zůzové), opírají se výlučně o její smlouvu s remitentem (o smlouvu o podpoře prodeje). Žalovanému proto tato kauzální námitka nepřísluší. Ohledně posouzení námitek směnečného rukojmího jako námitek nepřípustných odkazuje soud v dalším na závěry formulované a zdůvodněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2015 sen. zn. 29 Cdo 111/2012 a rovněž na prejudikaturu citovanou v tomto rozsudku.

Soud tedy závěrem shrnuje, že žaloba byla podána včas, žalobce je aktivně legitimován a žalovaný je jedinou pasivně legitimovanou osobou, obě žalobcem přihlášené pohledávky ze směnky vůči žalovanému jsou dány a kauzální obrana žalovaného proti jeho směnečným závazkům je v této konkrétní věci z vyložených důvodů nepřípustná.

Soud proto žalobě věřitele na určení pravosti a výše obou přihlášených nevykonatelných a dlužníkem popřených pohledávek vyhověl.

Úspěšnému žalobci soud podle § 163 IZ a podle ustanovení § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o.s.ř. ), použitého podle § 7 IZ, přisoudil plnou náhradu nákladů, jím vynaložených ve sporu k účelnému uplatnění práva.

Jedná se o tyto náklady (§ 137 o.s.ř.):

-soudní poplatek za žalobu 5.000,-Kč

-odměna za právní zastoupení za 3 hlavní úkony právní pomoci z pc. 50.000,-Kč po 3.100,-Kč za převzetí zastoupení, za sepis žaloby a za účast u jednání (§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále AT /), tedy 9.300,-Kč

-tři režijní paušály po 300,-Kč podle § 13 odst. 1, 3 AT za uvedené úkony, tj. 900,-Kč

-náhradu za 4 půlhodiny ztráty času na cestě k jednání, tedy 400,-Kč (§ 14 odst. 1 a 3 AT)

-jízdné ze sídla zástupkyně k soudu a zpět, 200 km, podle § 13 odst. 4 AT, § 157 odst. 4, § 158 a § 189 zákoníku práce a podle vyhlášky č. 463/2017 Sb. (§ 1) základní náhrada 4,- Kč za 1 km (800,-Kč) a náhrada za PHM při průměrné spotřebě 7 l BA95/100 km a ceně BA95 30,50 Kč/l podle § 4 písm. c) uvedené vyhlášky v částce 427,-Kč; tedy jízdné v úhrnné částce 1.227,-Kč

-DPH (z nákladů vyjma poplatku, tj. z částky 11.827,-Kč) v částce 2.483,67 Kč.

Celkové náklady žalobce tak činí 19.310,67 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. (§ 202 odst. 1 věta první a druhá IZ).

Ústí nad Labem dne 10. ledna 2018

Mgr. Jiří Fellner soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.