69 ICm 937/2013
69 ICm 937/2013-57 (KSUL 69 INS 32500/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci žalobce: Michal anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště 158, Libčeves, zast. Ing. Janem Rippelem, obecným zmocněncem, se sídlem Dobroměřice 419, 440 01 Louny, proti žalovanému: CACTON LIMITED, se sídlem 86 Jermyn Street, Londýn, SW1Y 6AW Velká Británie, reg. č. 06654819, zast. Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem Lipová alej 6, 695 01 Hodonín, o popření pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného ve výši 26.905,-Kč přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka Michala Mikuly vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 32500/2012 pod číslem P6 n e n í p o p r á v u .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.302,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce Ing. Jana Rippela.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 15. 3. 2013 se žalobce, kterým v té době byl insolvenční správce dlužníka Ing. Jan Rippel, domáhal proti žalovanému popření pravosti jeho pohledávky, kterou vůči dlužníku Michalu Mikulovi přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 32500/2012, a to pod označením P6. Tuto pohledávku přihlásil žalovaný jako pohledávku vykonatelnou, přiznanou pravomocným směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č.j. 33 Cm 287/2012-4 dne 26. 9. 2012. Žalobce tuto pohledávku popřel při přezkumném jednání dne 15. 3. 2013, neboť vznesl námitky ke směnce, která byla podkladem pro vydání směnečného platebního rozkazu.

Žalobce zejména tvrdil, že směnka neobsahuje datum indosamentu, dále že podpis pod indosamentem neodpovídá podpisu osoby oprávněné za žalovaného jednat dle obchodního rejstříku a dále že v případě směnky se jedná o směnku, která byla vyplněna v souvislosti s uzavřením spotřebitelského úvěru jako směnka zajišťovací ve prospěch úvěrové společnosti FINPOMOC CZ, s.r.o. (dále jen FINPOMOC) a převedena na řad žalovaného. Kauzální vztah, který směnka zajišťovala, již zanikl, neboť dlužník všechny své povinnosti z úvěrového závazkového vztahu uhradil. Směnka tak nemá žádnou kauzu. Konkrétně se jednalo o úvěrovou smlouvu č. 3350073084 ze dne 19. 10. 2006, na základě které splnil dlužník v souladu s vydaným rozhodčím nálezem rozhodce Ing. Petra Horáka č. 1R 1521/2007 ze dne 10. 4. 2007 svůj dluh. Protože dlužník jiný závazkový vztah s FINPOMOC neměl, musela směnka zajišťovat tento závazek, jenž zanikl.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí a zejména tvrdil, že dlužník byl uznán povinným plnit na základě směnečného platebního rozkazu, který je vykonatelný. Dlužník zavázaný směnečným závazkem tento závazek nesplnil řádně a včas. Proto byl soudem vydán směnečný platební rozkaz. Vzhledem k tomu, že je žalovaný majitelem směnky, kterou přihlásil v insolvenčním řízení, není povinen prokazovat kauzu směnky, neboť směnka zakládá přímý abstraktní závazek směnečného dlužníka vůči majiteli směnky. Odvolával se na způsob nabytí směnky rubopisem a omezenou možnost obrany dlužníka vůči směnečnému věřiteli dle § 17 zákona směnečného a šekového. Ke zpochybnění pravomocného směnečného platebního rozkazu vydaného na základě platné směnky není dle žalovaného důvod, takový postup nelze připustit a je na místě žalobu zamítnout. Dle žalovaného není důvodu se domnívat, že směnka zajišťovala konkrétní tvrzený závazkový vztah a není tak prokázáno, že by dlužník svůj závazek ze směnky splnil. Navrhoval proto zamítnutí žaloby v celém rozsahu. K námitce vady směnky spočívající v podpisu indosamentu žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2006 sp.zn. 29 Odo 459/2005 s tím, že tato námitka dlužníku nepřísluší. Prezentace směnky pak dle žalovaného byla nahrazena podáním směnečné žaloby.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 69 INS 32500/2012 soud nejprve zjistil, že úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením ze dne 17. 1. 2013 (A-11). Žalovaný přihlásil svoji pohledávku ve výši 26.905,-Kč v insolvenčním řízení žalované (P 6) jako pohledávku vykonatelnou, přiznanou směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č.j. 33 Cm 287/2012-4 dne 26. 9. 2012 s doložkou právní moci 19.10.2012. Dále z insolvenčního spisu vyplývá, že dne 15. 3. 2013 (protokol o přezkumu pohledávek a schůzi věřitelů B-5) byla přezkoumána pohledávka žalovaného při přezkumném řízení s výsledkem, že pohledávka žalovaného byla popřena žalobcem v celém rozsahu co do pravosti jako pohledávka vykonatelná z důvodů uvedených v žalobě. Žalobce podal žalobu v zákonné lhůtě, usnesením ze dne 15. 3. 2013 (B-6), bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a dále usnesením ze dne 27. 2. 2015 (B-15) s právní mocí ke dni 3. 3. 2015 resp. 23. 3. 2015 o vzetí na vědomí splnění oddlužení a zproštění insolvenčního správce z funkce.

Protože došlo po podání incidenční žaloby k ukončení insolvenčního řízení, soud po pravomocném skončení insolvenčního řízení pokračoval na straně žalobce se souhlasem dlužníka s dlužníkem (§ 159 odst. 5 insolvenčního zákona) s tím, že výsledek řízení ve vztahu k popřené pohledávce žalovaného je rozhodný pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení (§ 159 odst. 4 insolvenčního zákona). Dlužník tedy dále v textu ponese označení žalobce.

Soud dále zjistil z originálu směnky vystavené dne 18. 10. 2006 žalobcem, jejíž doslovná kopie byla připojena k přihlášce žalovaného, že se žalobce zavázal zaplatit do 30. 4. 2009 částku 11.475,-Kč společnosti FINPOMOC směnkou vlastní vystavenou v Praze dne 18. 10. 2006. Směnka je opatřena rubopisem, kterým byla směnka indosována na řad žalovaného s tím, že rubopis je opatřen parafou a není datován. Směnka je opatřena ověřovací doložkou podpisu žalobce ze dne 20. 10. 2006 evidovanou pod č. 10199/2006 Magistrátu Města Most. Dále ze směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č.j. 33 Cm 287/2012-4 dne 26. 9. 2012 s doložkou právní moci 19. 10. 2012 soud zjistil, že bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému směnečný peníz v částce 11.475,-Kč, úrok a odměnu spolu s náklady řízení, celkem 26.905,-Kč. Dále ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 67 Nc 17531/2007 soud zjistil, že pod uvedeným jednacím číslem je uložen spis rozhodce Ing. Petra Horáka č. 1R 1521/2007, podle něhož byla podána rozhodčí žaloba na zaplacení dluhu žalobce vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. 3350073084 ze dne 19. 10. 2006 a vydán rozhodčí nález z 10. 4. 2007 s doložkou právní moci ke dni 12. 7. 2007, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému 50.400,-Kč (25.200,-Kč na jistině a 25.200,-Kč na smluvní pokutě) s náklady rozhodčího řízení ve výši 16.470,-Kč a DPH 3.129,30 Kč, a to z povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. 3350073084 uzavřené s FINPOMOC.CZ, s.r.o. dne 19. 10. 2006. Ze smlouvy o úvěru založené v rozhodčím spise soud zjistil, že smlouva datovaná ze dne 19. 10. 2006 obsahuje doložku ověření podpisu žalobce ze dne 20. 10. 2006 evidovanou na Magistrátu Města Most č. 10198/2006. Předmětem smlouvy byla částka úvěru ve výši 20.000,-Kč, poplatek za uzavření smlouvy sjednán ve výši 9.400,-Kč a výše RPSN vypočtena na 93,57 %. Ve smlouvě krom sjednané smluvní pokuty nebylo sjednáno zajištění a ze záhlaví smlouvy vyplývá, že byla uzavřena s žalovaným identifikovaným dle jeho rodného čísla a ani z jiných částí smlouvy nevyplývá, že by se jednalo o úvěr sjednaný v souvislosti s podnikáním žalobce. Z výpisu z účtu žalobce č. 174445472/0300 u ČSOB, a.s. soud zjistil, že dne 1. 10. 2007 bylo z tohoto účtu zaplaceno na účet FINPOMOC 43.240,-Kč a 37.000,-Kč.

Z výpovědi žalobce soud dále zjistil, že žalobce čerpal od FINPOMOC půjčku ve výši 20.000,-Kč, jiné právní vztahy však s touto společností neměl, zejména jiné prostředky od ní nečerpal. Jediné jednání bylo završeno ověřováním podpisu před Magistrátem Města Most, kde se ověřovaly jeho podpisy pod smlouvou o úvěru a pod směnkou, která však nebyla v tu dobu vyplněná. Žalobce dluh z úvěru uhradil platbami z 1. 10. 2007 po doručení rozhodčího nálezu, jiné závazky však k žalovanému neměl. Podpis pod směnkou neuvážil, neboť se domníval, že se jedná o další podpis k podkladům úvěrové smlouvy.

Sporné mezi stranami bylo, zda insolvenční správce může účinně napadnout vykonatelný směnečný platební rozkaz při přezkumném jednání i důvody, pro které tak učinil.

Jak vyplývá ze shora zjištěného skutkového stavu, pohledávka žalovaného byla přihlášená jako vykonatelná a byla popřena insolvenčním správcem dlužníka-nynějšího žalobce. Proto soud posoudil jako předběžnou otázku nejprve to, zda popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem splňuje podmínky § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

V projednávané věci vznesl žalobce jako insolvenční správce při přezkumném jednání jak námitky formální k náležitostem směnky, tak i námitky kauzální vůči směnce, která byla podkladem vydání směnečného platebního rozkazu, který je vykonatelným titulem přihlášky žalovaného. Ty spočívaly v zániku kauzálního závazku, který měl být směnkou pouze zajištěn.

Kauzální námitka je svou povahou vždy námitkou skutkovou, a to bez ohledu na skutečnost, že spočívá v otázce tvrzené absolutní neplatnosti směnečného závazku (k tomu více srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 ICdo 4/2012 ze dne 26. 2. 2014, ve kterém Nejvyšší soud připustil přezkum a popření pohledávek pravomocně přiznaných, a to včetně soudem vydaného směnečného platebního rozkazu a vyslovil názor o možnosti posoudit kauzální námitku vůči směnce v incidenčním řízení v případě popřených vykonatelných pohledávek insolvenčním správcem v režimu § 199 insolvenčního zákona). Lze tedy uzavřít, že nejen otázka širšího kontextu insolvenčního řízení, kde proti sobě nestojí u přezkumu pohledávek toliko dlužník a věřitel, ale jeden z věřitelů obhajuje pravost své pohledávky vůči věřitelům ostatním, hovoří ve prospěch možnosti pravomocně přiznanou pohledávku jednoho z věřitelů v kontextu nového skutkového tvrzení opětovně (a jen pro účely) insolvenčního řízení přezkoumat, ale i výklad Nejvyššího soudu v obdobné kauze takový postup soudu v incidenčním řízení odůvodňuje. Proto soud přistoupil k posouzení důvodnosti vznesených kauzálních námitek žalobce. Oproti tomu námitku vůči neplatnosti podpisu pod indosamentem soud není oprávněn přezkoumat, neboť se řadí mezi náležitosti směnky, které soud při vydání směnečného platebního rozkazu posuzuje a jejich opětovné posouzení v incidenčním řízení je dle § 199 odst. 2 IZ nepřípustné. K formálním námitkám žalobce proto soud nepřihlížel. Pro úplnost však i zde soud odkazuje na žalovaným citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2006 sp.zn. 29 Odo 459/2005, které ani tak k otázce platnosti podpisu pod indosamentem námitku směnečnému dlužníku nepřipouští.

Pokud se jedná o námitku kauzální, která spočívala v zániku kauzálního závazku jeho splněním (zde smlouvy o úvěru č. 3350073084 uzavřené mezi žalobcem a FINPOMOC.CZ, s.r.o. dne 19. 10. 2006), bylo na žalobci, aby zde prokázal, že žalovaným předložená směnka zajišťovala právě povinnost žalobce plnit z úvěrové smlouvy. Z provedeného dokazování soud má za zjištěné, že směnka i smlouva o úvěru byly podepsány před Magistrátem Města Most stejného dne (20. 10. 2006) pod po sobě jdoucími ověřovacími doložkami. Spolu s výpovědí žalobce, jenž jednoznačně vyloučil, že by s FINPOMOC měl jiné právní vztahy, nežli vztahy vzešlé z úvěrové smlouvy a spolu s faktem, že v případě směnky se zjevně jedná o směnku blanketní (což se opět s výpovědí žalobce shoduje), která byla vyplněna v období následujícím po uzavření smlouvy (zejména s ohledem na zde uvedenou splatnost), tak žalobce své tvrzení o vyplnění směnky v souvislosti s úvěrovou smlouvou jako směnky zajišťovací, prokázal. Dále má soud za prokázané jeho tvrzení o zaplacení celkového dluhu z úvěrové smlouvy, a to na základě obsahu rozhodčího spisu a připojeného výpisu z účtu žalobce, podle nichž celková výše dluhu byla uhrazena dne 1. 10. 2007. Z toho ovšem plyne, že závazek, jenž sloužil jako kauza vystavené směnky, zanikl jeho splněním.

Kromě toho z uvedeného zjištěného skutkového stavu vyplývá, že směnkou byl zajištěn závazek ze spotřebitelského úvěru (jiný závěr z úvěrové smlouvy s ohledem na absenci jiných než obecných údajů a identifikace žalobce dle jeho rodného čísla a uvedení RPSN učinit nelze). Jakkoli se v projednávaném případě jedná o platnou směnku vlastní, která je směnkou na řad s doložkou bez protestu, jedná se o směnku, která zajišťovala splnění závazků žalobce z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel v postavení běžného spotřebitele a nejedná se o spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti. Směnka byla remitentem FINPOMOC.CZ, s.r.o. převedena indosamentem na žalovaného.

V době uzavření směnečné dohody (ke dni 23. 7. 2007) nebylo užití směnky ve spotřebitelských vztazích zásadně vyloučeno, dle § 12 zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru si toliko musel věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru .

Jak však uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku sp.zn. 104 VSPH 90/2014 (KSLB 54 INS 18525/2012) ze dne 28. 4. 2014, je nutno vzít v úvahu, že i směnečná dohoda je ve smyslu definice obsažené v § 52 obč. zák. spotřebitelskou smlouvou. Věřitel (v daném případě FINPOMOC) byl povinen při vystavení směnky zajišťující splnění spotřebitelského úvěru postupovat způsobem, který by dlužníkovi umožnil stejnou obranu proti eventuálnímu nabyvateli směnky jako proti původnímu věřiteli. Pokud uzavřel s žalobcem směnečnou dohodu, že žalobce vystaví ve prospěch uvedené společnosti směnku na řad (ordresměnku), ne směnku nikoliv na řad (rektasměnku), zhoršil jeho postavení a obranu vůči novému nabyvateli směnky s ohledem na omezení námitek dle Čl. I. § 17 ZSŠ. Jak dále uvádí Vrchní soud v Praze v citovaném rozhodnutí: Nemožnost uzavřít směnečnou dohodu k použití směnky na řad (ordresměnky) lze nepřímo dovodit i ze zákazu stanoveného v § 56 odst. 1 a odst. 3 písm. k) obč. zák. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 3 písm. k) obč. zák. Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. K uvedenému ustanovení odvolací soud dodává, že není-li právně přípustné převádět dluhy dodavatele na třetí osobu, zhoršila-li by se tím možnost spotřebitele domoci se splnění jeho pohledávky, pak je nutno logicky dojít k závěru, že tatáž právní nedovolenost musela platit i v obráceném pořadí , tj. převedl-li dodavatel na jinou osobu pohledávku (v daném případě věc, která generuje pohledávku), a proti této jiné osobě by se spotřebitel mohl bránit s většími obtížemi, než by to bylo možné vůči dodavateli. Odvolací soud proto uzavírá, že nebyla-li ve směnečné dohodě vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, pak taková dohoda (smlouva) obsahovala ujednání, které způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran . Odvolací soud takto shledal směnečnou dohodu neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák., pokud spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, jež souvisela se spotřebitelským úvěrem. Dlužno poznamenat, že tento rozsudek Vrchního soudu v Praze vychází z předchozí judikatury téhož soudu (srov. rozsudek sp. zn. 9 Cmo 122/2013 z 29. 4. 2013, jenž byl akceptován Ústavním soudem v nálezu sp. zn. IV. ÚS 457/10 z 18. 7. 2013, v jehož odůvodnění Ústavní soud shledal uvedený rozsudek východiskem pro postup obecných soudů, jak zabránit zneužívání práva).

Protože i v projednávaném případě došlo dne 20. 10. 2006 k uzavření směnečné dohody mezi remitentem a žalobcem, kdy směnka byla vystavena žalobcem na řad remitenta, nezpůsobuje tato skutečnost sice neplatnost směnky, avšak zakládá další důvodnou obranu proti povinnosti zaplatit směnku remitentovi. Slovy Vrchního soudu v Praze: Směnka není smlouvou, tudíž neplatnost směnečné smlouvy nemá vliv na platnost směnky, avšak zakládá relevantní kauzální námitku dlužníka proti povinnosti směnku zaplatit .

Proto soud dospěl k závěru, že žalobce je oprávněn vznášet skutkovou námitku ze vztahu k remitentovi též vůči žalovanému (který nabyl směnky rubopisem s účinky dle Čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ, tj. originárně, nikoliv derivativně dle Čl. I. § 20 odst. 1 druhé věty ZSŠ), neboť v dané věci žalovanému muselo být zřejmé, že směnka zajišťovala plnění spotřebitele ze smlouvy o úvěru.

Veden citovanými závěry dospěl soud k závěru, že z důvodu zániku kauzálního závazku je přihláška žalovaného jako vlastníka směnky v insolvenčním řízení nedůvodná a s přihlédnutím k rozsudku Vrchního soudu v Praze sp.zn. 104 VSPH 90/2014 (KSLB 54 INS 18525/2012) ze dne 28. 4. 2014 je nedůvodná i s ohledem na neplatnost samotné směnečné dohody pro rozpor se zákonem. Žalobce tak není povinen na směnku plnit, kauzální námitka vznesená žalobcem v postavení insolvenčního správce je proto důvodná.

Také popření tohoto nároku žalobcem tedy bylo důvodné a soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kde byl žalobce zcela úspěšný, a proto mu soud přiznal v bodu II. výroku proti žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.302,-Kč, sestávající z náhrady cestovních nákladů obecného zmocněnce za 2 cesty k soudu po 104 km osobním vozem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ústí nad Labem dne 4. prosince 2015

Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Strohová