69 ICm 826/2012
69 ICm 826/2012-21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce Mgr. et Mgr. Milan Svoboda, se sídlem Děčín, Na Hrázi 195/13a, insolvenční správce dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Děčín, Mírové náměstí 1175/5, proto žalovanému Český inkasní kapitál, a.s., se sídlem Praha 1-Nové Město, Václavské nám. 808/66, PSČ 11000, IČ 27646751, zastoupenému u JUDr. Romanem Majerem, advokátem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, o určení pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená žalovaným jako přihláška č. 14 v insolvenčním řízení vedené m u Krajského soudu v Ústí nad Labe m pod sp.zn. KSUL 69 INS 202/2012 není v části 37.659,-Kč po právu.

II. Žalovanému se nepřiznává vůči žalobci právo na náhradu nákladů říze ní.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou doručenou soudu dne 25.3.2012 se žalobce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného (pohledávka č. 14 přihlášená žalovaným jako věřitelem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 202/2012 v částce 143.162,03 Kč), kterou popřel žalobce jako insolvenční správce co do výše 37.659,-Kč při přezkumném jednání dne 25.2.2012, není v této popřené části pohledávkou po právu. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná pohledávka z revolvingového úvěru poskytnutého dlužníku podle smlouvy č. 4153977 ze dne 24.7.2009 na základě vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.7.2009 sp.zn. 53 C 984/2009. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že popřená část pohledávky představuje úrok z prodlení ve smluvní sazbě přesahující úrok z prodlení v sazbě zákonné; přihlášená pohledávka je pohledávkou ze spotřebitelského úvěru, přičemž ve smlouvě o spotřebitelském úvěru úrok z prodlení nad rámec zákonného úroku z prodlení sjednat nelze. Žalobce přitom odkázal na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jak vyplývá z insolvenčního rejstříku (protokol o přezkumném jednání-upravený seznam přihlášených pohledávek), při přezkumném jednání dne 25.2.2012 popřel insolvenční správce přihlášenou pohledávku žalovaného v částce 143.162,03 Kč do výše 37.659,-Kč z toho důvodu, jak je vylíčen v žalobě.

Insolvenční správce tedy podal včas, ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (§ 199 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona /dále IZ/) u soudu žalobu, přičemž v žalobě uplatnil tu skutečnost, pro kterou pohledávku co do její části při přezkumu popřel (§ 199 odst. 3 IZ).

Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) nebyl dán a soud se žalobou zabýval věcně.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že insolvenční správce nemůže účinně vznášet námitku rozporu přiznaných úroků, protože tyto důvody pro popření vykonatelné pohledávky mu nepřísluší-jedná se o právní posouzení věci; odkázal na judikaturu.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle řady dalších jiných-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Usnesením ze dne 13.8.2015 č.j.-16 vyzval soud účastníky, aby sdělili ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání z 21.8.2015, zatímco souhlas žalobce byl dán tím, že se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky a na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11.9.2015.

Popření pohledávky do výše 37.659,-Kč bylo provedeno s odkazem na skutečnost, že tato popřená část pohledávky představuje úrok z prodlení v smluvní sazbě přesahující sazbu zákonného úroku z prodlení, když přihlášená pohledávka je pohledávkou ze spotřebitelského úvěru a ve smlouvě o spotřebitelském úvěru úrok z prodlení nad rámec zákonného úroku z prodlení sjednat nelze.

Podle § 199 odst. 2 IZ, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle výkladu daného ustanovení v ustálené judikatuře (rozhodnutí Nejvyššího soudu -rozsudek z 18.7.2013 sp.zn. 29 ICdo 7/2013, rozsudek z 31.7.2013 sp. zn. 29 Cdo 392/2011, rozsudek z 29.8.2013 sp.zn. 29 ICdo 31/2013 /publ. ve Sbírce soudeních rozhodnutí č. 3/2014/) u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Pokud jde o platební rozkaz včetně elektronického platebního rozkazu a směnečný (šekový) platební rozkaz, tak tato rozhodnutí mají poté, co nabudou právní moci, účinky pravomocného rozsudku a neodůvodňují se vůbec. Přitom ovšem skutečnost, že byla vydána, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydána být mohla, tedy především, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (§ 172 odst. 1 věta první o. s. ř.), nebo že (u směnečného /šekového/ platebního rozkazu) žalobce předložil v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva (§ 175 odst. 1 věta první o. s. ř.).

Tedy i platební rozkaz (byť se neodůvodňuje) je rozhodnutím, které v sobě právní posouzení (a to i právní posouzení oprávněnosti příslušenství) obsahuje.

Jiné právní posouzení nemůže být důvodem popření pohledávky.

Insolvenční správce tedy nepopřel pohledávku žalovaného do částky 37.659,-Kč důvodně a soud proto jeho žalobu zamítl.

Úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 IZ).

Po uče ní :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 11. září 2015

Mgr. Jiří Fellner, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Bc. Romana Žáková